zámek Bělá po Bezdězem

klik

Hlavní stránka


Berkové z Dubé z Vartemberka z Michalovic z Cimburka Špetlové z Janovic Valdštejnové

zámek Bělá po Bezdězem zámek Bělá po Bezdězem - soukromý archiv
 První zmínka o zdejším panství pochází z roku 1304, kdy jej dostává do zástavy od Václava II. / syna Přemysla Otakara II. / Hynek Berka z Dubé. Hynek zároveň dostává povolení v blízkosti hradu Bezděz, z kterým byly od počátku spojeny osudy Bělé, založit město. Hynek tak zakládá jihozápadně od hradu město původně zvané Nový Bezděz. Toto pojmenování se však neujalo a město se začalo nazývat podle potoka jejž ho obtékal – Bělá. Nové město dostalo ihned od počátku výhody starých měst – pořádat trhy, vařit pivo, právo míle / zaručovalo městu, že se v okruhu míle nemohl usadit žádný řemeslník, který nebyl občanem daného města /. Na jihovýchodní straně byla do hradeb města zabudována tvrz, která byla od města oddělena příkopem. Bělá se ovšem z výhod královského města dlouho netěšila, protože již Václav IV. roku 1398 dává město do zástavy svému bratranci, markraběti moravskému, Prokopovi Lucemburskému a ten Bělou i s některými vesnicemi postoupil Janovi z Vartemberka a na Ralsku. Počátkem husitských válek ale již Bezděz a Bělou vlastní jiný člen z velikého rozrodu Markvarticů, Zikmundův oblíbenec, Jan z Michalovic. V období husitských bouří hrad Bezděz přečkal takřka bez úhony, ovšem město Bělá bylo husitskými vojsky zcela zpustošeno. Po skončení husitských válek potvrdil Bělé císař Zikmund roku 1436 veškerá městská práva. Ale již nikdy nenabylo město takového rozmachu jako v předhusitském období. Částečně to také souviselo z upadajícím významem hradu Bezděz, který se již nikdy nestal královským hradem. Pány z Michalovic střídá v držení města nejprve Ctibor Tovačovský z Cimburka, pak zde sedí Špetlové z Janovic.Nejprve Jan řečený mladší, po jehož smrti se o majetek dělí jeho synové Hynek a Burian, který nakonec dostává Bělou. Od roku 1553 zde sedí Jan Berka z Dubé, který získal panství ženitbou s Burianovou sestrou Annou. Syn Jana Berky Aleš pak panství Bělá odkoupil od císaře Rudolfa II. Habsburského a tím jej dostává do dědičného vlastnictví. Po Alešově smrti se panství ujímá Bohuchval Berka z Dubé se svou manželkou Marií Kateřinou, rozenou Slavatovou. V této době byla pravděpodobně přestavěna bělská tvrz na zámek. Bohuchval se ale stává jedním z předních vůdců stavovského povstání proti Ferdinandovi II. Habsburskému a po porážce na Bílé hoře je okolnostmi donucen k emigraci, kde v chudobě umírá.

zámek Bělá po Bezdězem nádvoří zámku torza erbů

Zkonfiskované panství kupuje roku 1622 Albrecht z Valdštejna a připojil ho ke svému frýdlantskému knížectví. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna roku 1634 v Chebu se Bělá dostává do držení markýze Františka Caretta di Grana. Již roku 1678 ale panství kupuje Arnoš Josef z Valdštejna, jehož rodu zámek patřil až do roku 1945. Za Arnošta z Valdštejna zde dochází k barokním úpravám zámku a také vystavění věže v průčelí severozápadního křídla. Smutnou etapou zámku byla léta kdy zámek držel Vincenc z Valdštejna, který v prostorách zámku zřídil roku 1765 přádelnu, kde jako pracovní síla byly využívány děti z nalezinců a tuláci. Toto smutné období končí roku 1789, kdy panství převzal Arnošt Filip z Valdštejna. Ten nechal zámek znovu opravit a ten opět sloužil jako sídlo vrchnosti. Jeho syn Kristián z Valdštejna nabídl prostory zámku vyššímu lesnickému učilišti, které zde vzniká roku 1885. Po přestěhování učiliště roku 1905 na zámek v Zákupech je opuštěný bělský zámek přeměněn na byty úředníků valdštejnských velkostatků a k bydlení slouží dodnes.


Stručná historie majitelů panství


Berkové z Dubé


  Berkové z Dubé pocházeli z velkého rozrodu Ronoviců. Za jejich prvního přímého předka se považuje Hynek Berka z Dubé / 1249 – 1306 /. Proslul jako udatný válečník v bojích s oddíly Ota Braniborského, čímž si vysloužil nejen slávu, vysoké hodnosti, ale také rozsáhlé statky. Umírá roku 1306 a zanechal po sobě čtyři syny, Půtu, Jindřicha, Hynáčka a Hynka. Půta se stal zakladatelem větve Berků z Adržbachu, Jindřich byl roku 1278 pražským kanovníkem a později v letech 1326 – 1333 olomouckým biskupem, Hynáček vlastnil hrad Housku a umírá roku 1320. Nejmladší Hynek zastával v letech 1319 – 1348 úřad pražského nejvyššího purkrabího, zvelebil statky zděděné po otci a vlastnil mnohé statky a hrady v Čechách.
  Významným představitelem rodu byl Zdislav Berka z Dubé, který se roku 1518 stal držitelem zákupského panství. Po návratu Ludvíka Jagellonského na český trůn byl jmenován nejvyšším zemským sudím. Roku 1541 obdržel od krále Ferdinanda I. povýšení Zákup na město a k tomu i městský erb Berků z Dubé. Zároveň začal budovat v Zákupech reprezentativní zámek, centrum odkud spravoval své panství. Po celou dobu podporoval Ferdinanda I. a za tuto svou oddanost získal několik významných funkcí, mezi nimi i funkci místodržitele českého krále v dobách jeho nepřítomnosti. Roku 1542 získal Mělník a v následujících deseti letech do jeho zvelebování mnoho investoval. Zemřel roku 1553 na mor a je pochován v kostele v Zákupech. Přestože byl třikráte ženat, nezanechal žádné potomky a tak po jeho smrti přebírá zákupské panství jeho bratranec Zbyněk Berka. O své panství se dobře staral, přikupoval další vesnice, roku 1556 se oženil s Veronikou z Lobkovic a v Zákupech nechal postavit pohřební kryptu Berků z Dubé. V roce 1578 onemocněl a 6. března 1578 na zámku v Zákupech zemřel. Byl pohřben v kryptě zákupského kostela kde bylo postupně pohřbeno 23 příslušníků rozvětveného rodu Berků z Dubé. Stavovských bouří se Berkové účastní na obou stranách konfliktu. Jedni jsou potrestáni ztrátou majetku a druzí byli roku 1637 povýšeni na říšská hrabata. Rod Berků z Dubé vymřel v 18. století.


z Vartemberka

  Vartemberkové byli jednou z odnoží prastarého rodu Markvarticů. Za jejich předchůdce je považován Markvart z Března, který kolem roku 1255 založil nedaleko Mimoně hrad Vartemberk. Benešovi synové rod rozdělili na čtyři větve – veselskou, kosteckou, kumburskou a děčínskou. Z těchto větví rodu byla ve 14. a na počátku 15. století nejvýznamnější ta poslední, děčínská. V období husitských bouří se Čeněk z Vartemberka staví nejprve na stranu husitů, kdy i roku 1413 zprostředkoval možnost pobytu Jana Husa na Kozím Hrádku u Sezimova Ústí a byl i iniciátorem protestního listu zaslaného do Kostnice roku 1415 proti jeho upálení. Ale již roku 1420, když Zikmund přitáhl se svým vojskem ku Praze Čeněk otáčí a vydává Zikmundovi Pražský hrad. Jako by to nebylo málo Čeněk ještě dvakráte mění stranu, až roku 1423 byl poražen Žižkou v bitvě u Hořic. Čeněk byl členem Dračího řádu císaře Zikmunda, odkud pochází zelený drak v jejich erbu a umírá roku 1425 na mor. V období stavovského povstání se staví na stranu stavů a po porážce na Bílé hoře přichází o většinu majetku. Nebyla to však pro tento rod ta nejhorší zpráva, protože již roku 1630 umírá poslední mužský potomek rodu Jan Jiří z Vartemberka.



z Michalovic

  Páni z Michalovic pocházeli z velkého rozrodu Markvarticů, kteří patřili mezi nejstarší zakladatelské rody české a moravské šlechty. Z Markvarticů vzešli i páni z Vamberka, Valdštejna, Vartemberka a ze Zvířetic. První z Markvarticů, který se začal nazývat z Michalovic byl pravděpodobně Jan z Michalovic, který v druhé polovině 13. století vystavěl hrad Michalovice nedaleko Mladé Boleslavi. Jan z Michalovic se nejvíce proslavil svou udatností na různých rytířských turnajích po celé Evropě. Jan z Michalovic svůj rod nejen proslavil, ale také jej hmotně zabezpečil. Umírá roku 1306. Za zmínku stojí i Jindřich z Michalovic, který se roku 1457 vypravil jako diplomat do Francie, odkud měl pro Ladislava Pohrobka přivézt manželku, francouzskou princeznu Magdalenu. Jindřich z Michalovi umírá roku 1468 a s ním i celý rod pánů z Michalovic.




z Cimburka

  Cimburkové byli starým panským rodem, který odvozoval své jméno od rodového hradu Cimburk nad potokem Pachem u Poličan, nedaleko Kutné Hory. Zde také seděl Ctibor, který po smrti krále Otakara statečně vzdoroval cizincům okolo Prahy. Koncem 13. století získává území kolem Trnávky v blízkosti Moravské Třebové a nechává zde postavit nový hrad Cimburk. Ten dědí jeho synové Bernard a Ctibor. Krátce nato, ale hrad přechází do majetku pánů z Lipé. Dochází zde k výměně za rozsáhlá území nad horním povodím stupavským, kde Bernard v letech 1320 – 1330 vystavěl třetí a poslední hrad Cimburk.
  Ctibor roku 1358 získává městečko a tvrz Tovačov a zakládá tak tovačovskou větev tohoto rodu. Tato větev zde sedí až do roku 1502, kdy smrtí Adama Tovačovského z Cimburka vymírá po meči.
   Moravská větev věhlasem předčila a zastínila větev českou, která pocházela od potomků Bernarda. Nazývala se Střimelicko - Cimburská, podle Hradových Střimelic, které drželi. Drželi také např. Jemniště, Pětichvosty, Dalkovice, Vojslavice atd. I tato větev ale nakonec v 17. století vymírá, tentokrát po přeslici.




Špetlové z Janovic

  Špetlové z Prudic a Janovic byli starým českým vladyckým rodem, který pocházel z Táborska. Prvními známými členy rodu, kteří se začali psát Špetlové, byli Jindřich, Litvín a Petr. Petr jako člen vojska Jiřího z Poděbrad podílí v roce 1448 na dobití Prahy. Jan mladší drží od roku 1483 Žleby. Po svatbě s Anežkou z Janovic, je roku 1502 Janem Jencem z Janovic přijat do panského stavu a do svého erbu získává orlici. Jan mladší Špetle z Janovic umírá roku 1532. Veškerý jeho majetek si tak dělí jeho dva synové Hynek a Burian. Hynek dědí Náchod, Skály a část Hostinného. Burian pak obdržel hrad Bezděz a Bělou pod Bezdězem. Poslední člen této panské větve Jetřich umírá roku 1640.




z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka.
  Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská.
  Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách. Potomci tohoto rozvětveného rodu žijí nadále v zahraničí.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz