zámek Bezno

klik

Hlavní stránka


Bzenští z Prorubě Zárubové z Hustířan z Klenové Pachtové z Rájova

zámek Bezno
  První písemná zmínka o Beznu pochází z roku 1050 v souvislosti z kostelem sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, který zde měl své poddané. Další zmínka pochází až z roku 1369, kdy zdejší zboží držel Bohuněk z Libiše, který je o dva roky později připomínán jako majitel zdejší tvrze. Tou dobou jsou ale vlastnické vztahy na zdejším panství dosti nepřehledné a připomínáni jsou zde i páni z Kováně, Haček a Zvířetic. Z tohoto lze usuzovat, že zde existovalo více vladyckých dvorů, z nichž každý měl snad i vlastní tvrz. Dnes jistě víme o dvou velkodvorské a malodvorské, které jistě stály do roku 1460, kdy převážnou část Bezna kupuje rytíř Zdeněk z Prorubě, jehož potomci se pak nazývali Bzenští z Prorubě a drží svou část Bezna až do roku 1694. Tehdy kupuje celou ves Rudolf Záruba z Hustířan. Ten zde sedí pouze do roku 1706, kdy se Bezno stává součástí panství benátského. Na Benátkách nad Jizerou tehdy seděl nejdříve Arnošt Bohumír ze Schützenu a od roku 1720 Ignác Zikmund z Klenové a Janovic. Od roku 1724 je Bezno opět samostatným statkem, když ho kupuje Jan Jáchym Pachta z Rájova. Jeho syn František Josef nechává roku 1750 na místě velkodvorské tvrze postavit barokní zámek, který se pak stává centrem jeho panství. Za vlády Pachtů z Rájova Bezno nabývá významu. Pachtové zde staví vedle zámku také faru, kostel a po celé vsi nechávají stavět barokní sochy z dílny Jelínků z Kosmonos a žáků Matyáše Bernarda Brauna. Ještě roku 1170 jsou k hlavní budově zámku přistavěna dvě boční zakřivená křídla. Pachtové toto rozsáhlé panství drží až do roku 1881, kdy je kupuje císař František I.. Ten zámek vlastní do roku 1918, kdy přechází do majetku státu. Po roce 1945 se stává nejprve majetkem státního statku, pak je zde umístěno ředitelství n.p. Oseva a až po roce 1989 se opět dostává do soukromých rukou.


Stručná historie majitelů panství







Bzenští z Prorubě

  Tento vladycký rod přichází do Čech z Moravy a roku 1460 získává Zdeněk z Prorubě v okrese Mladá Boleslav obec Bezno. Jeho potomci pak převzali jméno vsi do svého názvu. V dalších letech drželi Bzenští např. Velké Hlavno, Velké Všelisy, Barchov, Niměřice atd. Členové rodu zastávají některé nižší zemské funkce a jsou připomínáni ještě na konci 17. století. Pak se již ale tento rod z povědomí nadobro vytrácí.




Zárubové z Hustířan

  Zárubové z Hustířan byli jednou odnoží vladyckého rodu pánů z Hustířan, kteří se v druhé polovině 15. století dělí na Chvalkovské, Rodovské, Bukovské a právě Záruby. Prvním nositelem tohoto jména byl v letech 1465 – 1503 Václav Záruba z Hustířan. Získává např. Třebovětice, Cerekvici, Hněčeves atd. Zárubové z Hustířan; byli nejvýznamnější a nejbohatší větví rodu. Koncem 16. století se ale dělí na čtyři linie, které zakládají bratři Václav, Bohuslav, Zdeněk a Karel. Z nich nejvýznamnější a nejbohatší byla ta, kterou založil Karel z Hustířan, který seděl na Seči, Radimi a Cerekvici. Karel umírá roku 1619 a zboží přebírá jeho syn Jan. Protože se Jan aktivně neúčastnil stavovského povstání, pobělohorské konfiskace se ho netýkaly. Ovšem nakonec stejně roku 1628 rozprodal své statky a emigroval do Saska, jelikož odmítl přejít na katolické náboženství. Do Čech se vrací ještě dvakrát a to nejprve roku 1631 se saskou armádou a pak roku 1634 s armádou švédskou. Ostatní členové rodiny Zárubů však podporovali Habsburky a tak je roku 1695 jedna z linií rodu povýšena do hraběcího stavu. Poslední mužský příslušník rodu Josef Antonín Záruba z Hustířan zemřel roku 1744.


z Klenové

  Vladycký rod pánů z Klenové je prvně připomínán roku 1291, kdy Václav II. jmenoval Bohuslava z Klenové do poselstva, které jej zastupovalo v jeho sporu s bavorským vévodou Ludvíkem. Z této doby také pocházejí první zmínky o hradu Klenová, který si příslušníci tohoto rodu vystavěli někdy na konci 13. století. V období husitské revoluce proslul hlavně Přibík z Klenové, který zpočátku husity podporoval, stal se dokonce jedním z jejich hejtmanů. V čele husitských vojsk dobívá roku 1426 město Stříbro, ale roku 1432 uzavírá příměří s Rožmberky a o dva roky později přestupuje na katolickou víru. Již roku 1434 v bitvě u Lipan stojí na straně Zikmunda Lucemburského, který ho později bohatě odměnil. Po smrti císaře Zikmunda nejprve sloužil králi Jiřímu z Poděbrad, ale později se stává jedním z kritiků jeho vlády. Přibík umírá roku 1465. V období stavovského povstání stojí páni z Klenové na habsburské straně a tak jsou v osobě Viléma z Klenové nejprve roku 1623 povýšeni do panského stavu a roku 1630 v Řezně do stavu hraběcího. Rod pánů z Klenové vymírá po meči roku 1846.



Pachtové z Rájova

  Předkem Pachtů z Rájova byl Jan starší Pachta, hejtman panství tloskovského, pocházející z Horšovského Týna. Jeho vnuk Daniel Norbert Pachta, sekretář dvorské komory je roku 1654 povýšen do rytířského stavu. Získal četné statky v Čechách i na Moravě a to především výhodnými koupěmi. Roku 1689 získávají značný majetek dědictvím po nobilitované / zámožné a vlivné / jihlavské rodině Heidlerů z Bukova a získávají právo psát se i z Bukova. Roku 1701 jsou povýšeni do panského stavu a roku 1721 do stavu hraběcího. Úměrně k jejich postavení ve společnosti, rostla i touha po reprezentativních sídlech. Arnošt Josef Pachta nechává postavit barokní zámek v Liblicích, Jan Jáchym Pachta postavil zámek v Liběchově a jeho syn František Josef Pachta nechal postavit zámek v Bezně. Rod v průběhu staletí vlastnil např. Tloskov, Větrný Jeníkov, Šlapanice, Jiříkovice, Beranov, Liběchov, Liblice, Bezno atd. Rod je prokazatelně dodnes žijící.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz