zámek Blahotice

klik

Hlavní stránka


Doupovcové z Doupova Pětipeští z Chřš a Egerberka z Martinic
zámek Blahotice zámek Blahotice - soukromý archiv
  První zmínka o zdejší vsi je z roku 1088, kdy král Vratislav II. věnuje vyšehradské kapitule některé zdejší majetky. Další zmínka je až z počátku 14. století, kdy je zde připomínán v roce 1318 vladyka Dobrohost z Blahotic, který v tomto roce vedl dědický spor s Vícemilem z Kvíce. Z konce 14. století pochází první zmínka o zdejší tvrzi. Vladykové z Blahotic ves drží až do počátku 15. století, kdy zde sedí vladykové z Kutrovic. Již roku 1443 jsou zde připomínáni Doupovcové z Doupova, kteří ves drží do roku 1532, kdy ji kupuje Jan Luníkovský z Vraného. Po Janovi ves dědí Anna Luníkovská, za jejíž vlastnictví zdejší tvrz pustne. Ves i s pustou tvrzí kupuje roku 1563 Václav Pětipeský z Chýš a Egerberka se svou manželkou Markétou z Rosenhaimu. Ten tvrz v šedesátých letech 16. století přestavěl v renesančním slohu. Ta však roku 1590 vyhořela. Václav tvrz opravuje za vydatné pomoci císaře Rudolfa II., který mu daroval dřevo na její opravu z okolních křivoklátských lesů. Pětipeští ale již na tvrzi nepobývali a sídlili na Neprobylicích. Když se pak Odolen Pětipeský účastní stavovského povstání, jsou mu Blahotice zkonfiskovány. Blahotice jsou pak dány nejprve roku 1623 do zástavy Jaroslavu Bořitovi z Martinic a v roce 1638 prodány do dědičného užívání. Tehdy se i naposledy zmiňuje zdejší tvrz. Jaroslav Bořita, sídlící na rodovém paství Smečně, začleňuje Blahotice do slánského panství, jehož součástí zůstávají až do roku 1848. Dnešní mohutný dvoupatrový novorenesanční zámek zde vzniká v sousedství zaniklé tvrze až v roce 1870, když ves vlastní baron z Riese Stallburku. Dnes je zámek v soukromém vlastnictví firmy Ekofrukt a veřejnosti je nepřístupný.




Stručná historie majitelů panství




Doupovcové z Doupova

  Doupovcové z Doupova odvozovali svůj původ od městečka Doupova v západních Čechách. Hojnější informace o tomto rodu se začínají objevovat až ve 14. století. Doupovcové byli přesvědčení katolíci a tak v době husitských bouří pevně stojí při Zikmundovi. V těchto střetech katolíků a kališníků se nejvíce prosazuje Bohuslav z Doupova, který byl znám svou krutostí a fanatismem. Když byl ale roku 1421 v bitvě u Berouna spolu se svým otcem a dalšími katolickými rytíři dopaden, byli všichni podle dochovaných spisů bez milosti v jedné jizbě upáleni. Doupovcové nikdy nepatřili k majetným rodů a tak když je ještě po porážce českých stavů na Bílé hoře postihli konfiskace, byl osud rodu zpečetěn. Doupovcové z Doupova vymírají ještě před koncem 17. století.



Pětipeští z Chyš a Egerberka

  Předek Pětipeských z Chyš a Egerberka, kteří se Pětipeští nazývali po vsi nedaleko Kadaňe, byl hrdina tažení Vladislava II. a císaře Fridricha I. Barbarossy Milánu roku 1158, Odolen ze Střížovic. Podle pověsti, zde císařské vojsko hledalo brod přes řeku Addu a když jej nemohli najít, Odolen se vrhl s přáteli do řeky a překročili ji. Svým činem strhli ostatní, císařské vojsko řeku překročilo, překvapilo Milánské a v bitvě zvítězilo. Za tento čin si Odolen vysloužil nosit na štítě modrý pruh, značící vodu v bílém poli. Ve třináctém století zakládá hrad Chyše, na kterém nejdříve on a pak jeho potomci sedí až do roku 1354. Přes zjevnou starobylost rodu, se žádný potomek rodu v následujících stoletích nedomohl významnějšího majetku, nebo postavení. Pětipeští vlastnili například obce Obříství, Tuřany, Neprobylice, Byšice atd. Po Bílé hoře ale o vše díky své podpoře stavovského povstání přichází a roku 1652 umírá poslední mužský potomek tohoto rodu, Václav Šťastný Pětipeský.



Bořitové z Martinic

  První zmínka o tomto rodu pochází ze 14. století, kdy se na tvrzi v Martinicích připomíná Beneš z Martinic. Později se rod začal nazývat Bořitové z Martinic, podle asi nejvýraznějšího člena rodu, Bořity z Martinic / 1582 – 1649 /. Přesvědčený odpůrce reformace, odchovanec jezuitů, který na svých panstvích nutil své poddané ke katolické víře. Stal se jedním z místodržících v Českém království a protože i zde postupoval tvrdě proti reformaci, neunikl roku 1618 pražské defenestraci. Vyvázl však bez úhony a utekl do Pasova. Po porážce stavů roku 1620 se vrací do Čech, je císařem povýšen do hraběcího stavu a výhodnými nákupy konfiskátů se dostává k značnému majetku. Martinicové vlastnili v průběhu století např. Smečno /1416–1918/, Okoř, Kladno , Hořovice, Slaný, Lány atd.
  Vymřeli po meči roku 1788 Františkem Karlem z Martinic. Jeho dcera Marie Anna se roku 1791 vdává za hraběte Karla Josefa z Clamu a tak vzniká rod Clam - Martiniců. Clam – Martinicové jsou dodnes prokazatelně žijícím rodem.




veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz