zámek Budenice

klik

Hlavní stránka


z Illburka Šlikové Chotkové z Chotkova / později z Vojnína / Hrobčičtí z Hrobčice Bořitové z Martinic Vchynští ze Vchynic

zámek Budenice - foto Ivo Horňák
  První zmínka o vsi je z roku 1318, kdy náležela Závišovi z Budenic. Další zmínka je z roku 1334, kdy ves kupuje od Boleslava z Budenic a Rožďalovic biskup Jan IV. z Dražic a celou ves daruje nově zřízenému augustiniánskému klášteru v Roudnici nad Labem. Při této příležitosti je také připomínána zdejší tvrz. Klášter vlastní Budenice až do začátku husitské revoluce. V roce 1437 se dostává ves do majetku bývalého hejtmana sirotčích vojsk / stoupenci husitství převážně z východních Čech, kteří se takto začali nazývat po smrti Jana Žižky / Jana Šmikovského ze Žďáru. zámek Budenice - foto Pavel Vychodil Bývalého proto, že po bitvě u Lipan přešel na stranu císaře Zikmunda a Albrechta IV. Habsburského. Dalším majitelem byl Vilém z Illburka, který Budenice kupuje roku 1449 od vdovy po Janu Šmikovském. Illburkové ves drží až do roku 1540, kdy ji kupuje Jeroným Šlik z Holíče. Ten ale ves i s tvrzí hned následujícího roku prodává Petrovi Chotkovi z Vojnína. Ani on zde ale nesedí dlouho a v roce 1551 se stává novým majitelem Jan Mikeš Hrobčický z Hrobčice. Janův syn Adam pak přistupuje v druhé polovině 16. století k přestavbě staré gotické tvrze a nechává ji přestavět na dvoupatrovou čtyřkřídlou budovu v renesančním slohu. zámek Budenice - soukromý archiv Ves i s tvrzí byla Hrobčickým, za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620, zkonfiskována a v roce 1631 prodána hraběti Matyáši Arnoldovi Hartmanovi z Klarštejna. Po Matyášovi dědí zdejší panství Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna. Ten pak započal v 80 letech 17. století nedaleko tvrze se stavbou nového zámku v barokním slohu. Stavbu zámku ale dokončil až další majitel Budenic, Jiří Adam Bořita z Martinic, který ves kupuje roku 1693. Jiří Adam ale nadále sedí na Smečně a Budenice spravuje jeho manželka Josefa, rozená hraběnka ze Šternberka. Když byl zámek počátkem 18. století dokončen, opouští Martinicové starou tvrz, která byla přestavěna na sýpku. Martinicové drží Budenice až do roku 1748, kdy je kupuje hrabě Filip Kinský, majitel nedalekých Zlonic. Filip ještě téhož roku nechává starou tvrz zbořit a Budenice připojit k panství zlonickému. Kinští nejprve na zámku v Budenicích nesídlí, ale když zámek ve Zlonicích vyhořel, roku 1758 se sem stěhují natrvalo. Významnějších oprav se zámek v Budenicích dočkal v letech 1795 – 1796, kdy kníže Josef Kinský nechává zbořit severní a jižní přístavbu zámku a nechává na jejich místě vystavět dvě boční křídla v klasicistním slohu. Rovněž byl původní francouzský park kolem zámku změněn na anglický. Kinští vlastní zámek až do roku 1924, kdy jej věnovali Kongregaci školských sester sv. Františka. Kongregaci je zámek v roce 1948 zestátněn a majitelem se stává ONV na Kladně.



Stručná historie majitelů panství



Šlikové

  Šlikové byli chebskou měšťanskou rodinou, o jejíž existenci se až do začátku 15. století téměř nevědělo. Teprve až za Kašpara Šlika, který byl od roku 1416 ve službách Zikmunda Lucemburského se osu tohoto rodu začal obracet k lepšímu. Kašpar se po boku Zikmunda účastní důležitých jednání a postupně se stává roku 1427 protokolář, 1432 vícekancléř a roku 1433 říšsko německý kancléř. Roku 1435 získává Falknov / dnes Sokolov / a roku 1437 se výhodně oženil z Anežkou dcerou olešnického vévody Konráda III. Kašpar se také stal držitelem velkého počtu statků, dvorů a lén, které dostával od císaře Zikmunda za neustálé peněžní půjčky, kterých neměl Zikmund nikdy dost. Kašparovy statky byly rozptýleny na Chebsku, Porýní, Itálii atd. Některé výhodně prodával dál a z ostatních vytvořil úctyhodný rodový majetek. Vrcholem jeho kariéry bylo povýšení roku 1437 na říšského hraběte z Bassana. Kašpar Šlik umírá roku 1449 a zanechává po sobě úctyhodný majetek. Dalším významným mezníkem pro rod byl rok 1512, když byla na jáchymovském panství Štěpána Šlika z Holíče nalezena stříbronosná žíla a roku 1516 se začalo z těžbou. Štěpán dostal roku 1519 povolení od zemského sněmu k ražbě stříbrných tolarů. Štěpán umírá roku 1526. Pro neustálé neshody s králem Ferdinandem I. byli Šlikové roku 1547 odsouzeni ke ztrátě jáchymovských stříbrných dolů a s nimi i ke ztrátě celého loketského kraje. Tento Ferdinandův krok přivádí okamžitě celý rod na stranu stavovské opozice. Jáchym Ondřej Šlik se stává jedním z hlavních vůdců povstání, roku 1611 se postavil proti přijetí Ferdinanda II. za českého krále a sám prosazoval volbu saského kurfiřta / říšský kníže / Jana Jiřího I. Po Bílé hoře byl Jáchym zatčen a společně s dalšími českými pány 21. června roku 1621 popraven. Do dějin se zapsal i Jindřich Šlik, který se také účastnil stavovského povstání. Byl jedním z velitelů stavovského vojska. V bitvě na Bílé hoře velel pluku Moravanů, který padl do jednoho. Jindřich byl zajat a roku 1621, aby si zachránil život vstupuje do císařské armády. Pod velením Albrechta z Valdštejna se účastní bojů za třicetileté války, kde získal řadu vysokých funkcí. Po zavraždění Valdštejna roku 1634 v Chebu obdržel část jeho majetku. Byl přijat za říšského hraběte, získává např. Planou, Kopidlno, Kunštát atd. Potomci kunštátské větve rodu žijí v Čechách dodnes.

Chotkové z Chotkova / později z Vojnína /

  Rod Chotků z Chotkova se poprvé zmiňuje v druhé polovině 14. století, kdy v Chotkově u Radnice / dnes Plzeňský kraj / sídlil Myloslaw, jeho žena Wale a jejich syn Wenlynus z Choczkowa. Přímá linie rodu začíná roku 1400 Otau Chotkem z Choczkowa a Liblina. Chotkové nebyli nijak zámožní, vlastnili menší statky a až do 17. století nebyli příliš významným rodem. Většinou si hledali obživu ve vojenské službě. Za stavovského povstání se mnoho členů rodu postavilo na stranu českých stavů a tak po porážce na Bílé hoře přichází tento rod téměř o všechen svůj majetek. Někteří členové rodu uprchli za hranice, někteří byli tak chudí, že jim císařští úředníci neměli ani co sebrat. Z chudoby rod dostává v té době jediný žijící potomek Václav Antonín Chotek, který si roku 1698 bere za ženu Marii Terezii ze Scheidlerů, dědičku panství Jeviněves-Veltrusy. Antonín Chotek je nejprve roku 1702 povýšen do baronského a roku 1723 do hraběcího stavu. Z významnějších představitelů rodu můžeme ještě jmenovat např. Ferdinanda Maria Chotka / 1771-1836 /, který byl roku 1805 vysvěcen na kněze, 1817 jmenován pomocným biskupem olomouckým a roku 1832 se stal olomouckým arcibiskupem. Další člen rodu hrabě Karel Chotek / 1783-1868 /, byl v letech 1826-1843 nejvyšším purkrabím království českého a s titulu své funkce aktivně organizoval rozsáhlou výstavbu a modernizaci infrastruktury v celých Čechách. No a v neposlední řadě musíme vzpomenout Žofii Marii Josefínu Albínu Chotkovou z Chotkova a Vojnína, dceru hraběte Bohuslava Chotka a Vilemíny hraběnky Vchynské z Vchynic a Tetova. Roku 1896 se v Praze seznamuje s rakouským arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este a roku 1900, 1. července se v Zákupech konala svatba. Žofie žila se svým manželem na zámku Konopiště, daleko od habsburského dvora, kde se netěšila oblibě. V roce 1909 je Žofie povýšena na vévodkyni z Hohenbergu. 28. června 1914 se účastní po boku manžela vojenských manévrů v Sarajevu, kde jsou oba zavražděni. Rod Chotků z Chotkova vymírá roku 1970 po meči.


Hrobčičtí z Hrobčice


  Za předka rodu Hrobčických se považuje Jeroným z Hrobčice, který získal erb a příslušnost k vladyckému stavu před rokem 1526 od krále Ludvíka Jagellonského. Jeho syn Jeroným mladší Hrobčický z Hrobčice dědí po otcově smrti roku 1571 manětínské panství, které zahrnovalo kromě Manětína i Českou Doubravici, Lukovou, Újezd a Křečov. Usadil se v Manětíně, postavil zde renesanční zámek, pivovar a poplužní dvůr. Postupně rozšiřuje rodinný majetek, roku 1576 kupuje hrad Březinu u Radnic a roku 1577 od Kryzeldy Švamberkové z Lobkovic Osojno, Hodoviz, Hvozd a několik dalších vesnic. Jeroným byl na své poddané velmi tvrdý a ti si na něj stěžovali u krále Rudolfa II.Jeroným umírá roku 1603 a pochován je v kostele sv. Jana Křtitele v Manětíně. Jeroným rod majetkově solidně zabezpečil, bohužel následující generace majetek neudržely a i o to málo co měly, přišly po porážce českých stavů na Bílé hoře, roku 1620 . Po těchto událostech se historická stopa tohoto zchudlého rodu ztrácí.


Bořitové z Martinic

  První zmínka o tomto rodu pochází ze 14. století, kdy se na tvrzi v Martinicích připomíná Beneš z Martinic. Později se rod začal nazývat Bořitové z Martinic, podle asi nejvýraznějšího člena rodu, Bořity z Martinic / 1582 – 1649 /. Přesvědčený odpůrce reformace, odchovanec jezuitů, který na svých panstvích nutil své poddané ke katolické víře. Stal se jedním z místodržících v Českém království a protože i zde postupoval tvrdě proti reformaci, neunikl roku 1618 pražské defenestraci. Vyvázl však bez úhony a utekl do Pasova. Po porážce stavů roku 1620 se vrací do Čech, je císařem povýšen do hraběcího stavu a výhodnými nákupy konfiskátů se dostává k značnému majetku. Martinicové vlastnili v průběhu století např. Smečno /1416–1918/, Okoř, Kladno , Hořovice, Slaný, Lány atd. Vymřeli po meči roku 1788 Františkem Karlem z Martinic. Jeho dcera Marie Anna se roku 1791 vdává za hraběte Karla Josefa z Clamu a tak vzniká rod Clam - Martiniců. Clam – Martinicové jsou dodnes prokazatelně žijícím rodem.
Kinští

Kinští - Vchynští

  Kinští se až do začátku třicetileté války psávali Vchynští ze Vchynic, podle vsi nedaleko Lovosic. Prvním předkem tohoto rodu byl Bohuslav z Žernostek, který první držel prokazatelně tuto vesnici. Rod se zde dělí na mnoho větví, ale jediná která nevymírá, je ta jež drží Vchynice. Dnešní Kinští jsou potomky Jana Dlaska, který držel právě Vchynice. Jan Dlask měl tři syny, Jiříka, Václava a Kryštofa, z nichž každý založil vlastní větev rodu.
  Jiřík kupuje kolem roku 1560 Drasty a zakládá tak drastskou větev, která po bitvě na Bílé hoře přichází o svůj majetek.Tato větev koncem 17. století vymírá.
  Kryštof zakládá nizozemskou větev a zcela se odtrhl od rodu. Jeho potomek, Buriam je předek všech Vchynských v Belgii. I když se jeho potomci snažili udržovat styky s českou katolickou větví, tato je odmítla, protože byli protestanti.
  Jedinou pokračující větví je tak ta založená Václavem. Držel Černoc, Keblany a Petrovice. Roku 1542 byl zavražděn a správy majetku se ujímá jeho syn Radslav. Ten rozšiřuje rodový majetek, získává např. Benešov, Bystřici, Kamenici atd. Stává se dvorním hofmistrem a na základě zfalšovaných dokumentů je roku 1611 povýšen do panského stavu. Umírá bezdětný a svůj majetek odkazuje svým synovcům.
  Jeho bratr Jan drží Chřenice, Jeneč, Kunratice a Zásmuky. 1576 se stává purkrabím na Karlštejně. Dopouští se však urážky císaře Rudolfa II a v soudním sporu mu jde o život. Trestu se však nedožil. Umírá roku 1590.
   Jan měl šest dcer a šest synů. Rudolf byl zabit roku 1597, Jan padl roku 1599, Radslav byl po bitvě na Bílé hoře odsouzen k smrti, ale podařilo se mu uprchnout do Nizozemí, Oldřich zemřel bezdětný, Vilém roku 1628 získává hraběcí titul, ale roku 1634 je zavražděn v Chebu jako přívrženec Albrechta z Valdštejna. Jediná pokračující větev je tak od posledního Janova syna Václava, který byl plně loajální s Habsburky. Kinští se stávají nejdříve říšskými hrabaty a v 18. století říšskými knížaty. Postupně pak tento rod zastával nejvyšší politické posty ve správě Českého království i celé Habsburské monarchie. Získávají např. Choceň, Rataje, Sloup, Chlumec nad Cidlinou, Kolín atd. Známým se stal jejich chov kladrubských koní, proslulých na většině panovnických dvorech minulosti i současnosti. Počátkem 18. století se rod dělí na Chlumeckou a Knížecí větev, která se dále dělila na Choceňskou, Kosteleckou a Peruckou. V 19. století Kinští podporovali národní obrození a přispěli ke vzniku matice české.V současné době se o svá práva hlásí potomek tohoto rodu, jedenáctý kníže z Vchynic a Tetova, František Oldřich Kinský.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz