zámek Buková u Příbramě

klik

Hlavní stránka


Bavorové ze Strakovnic Kořenští z Terešova Bechyňové z Lažan Boryňové ze Lhoty Colloredo - Mansfeldové

zámek Buková u Příbramě zámek Buková u Příbramě - soukromý archiv

  První zmínka o zdejší vsi je z roku 1336, kdy náležela k pičínskému statku, kde tehdy seděli Bavorové ze Strakonic. V držení Pičína a tedy i Bukové se pak střídají - 1373 Slavimír z Pičína, 1393 Albert z Pičína, 1410 Beneš z Hořovic a Rabštejna a konečně Petr Kořenský z Terešova, který celé panství prodává před svou smrtí / 1493 / Oldřichu Bechyňovi z Lažan. Po Oldřichově smrti se Buková od pičínského statku oddělila a jejím majitelem se stává jeden z Oldřichových synů Petr. V majetku Bechyňů zůstává Buková až do roku 1705, kdy ji postupně vlastní Vilém Boryně ze Lhoty, jeho syn František, Kašpar Bor, 1809-1810 princezna z Hohenzollern- Hechingenu, rozená z Kurlandu, 1810-1813 hrabě Ferdinand z Wartenslebenu, 1813-1828 pražský obchodník Zikmund Goldstein a konečně od roku 1845 kníže Rudolf Colloredo-Mansfeld, který Bukovou připojil ke svému dobříšskému panství. Zámek zde byl vystavěn, pravděpodobně přestavbou ze starší tvrze v letech 1751 – 1764, kdy byla Buková v majetku Františka Boryně ze Lhoty. Po roce 1945 byl zámek několikrát upravován a později sloužil jako domov důchodců.



Stručná historie majitelů panství


Bavorové ze Strakonic

  První zmínka o tomto rodu je již z 12. století v jehož druhé polovině zakládá Bavor ze Strakonic nad soutokem Voliňky a Otavy hrad Strakonice. Při sporech krále Přemysla Otakara II. stojí Bavorové pevně na jeho straně, za čež jsou i štědře odměňováni. Svoji přízeň jim projevil i tím, že jednu se svých nemanželských dcer Anežku provdal za nejvyššího maršálka království českého Bavora II. ze Strakonic. Významným členem rodu byl již Bavor I. , který byl komorníkem olomouckého biskupa, účastnil se tří křížových výprav a daroval část svého majetku johanitům / později maltézští rytíři /. I on, ostatně jako všichni Bavorové, vykonával významné funkce království. Byl purkrabím na hradě Zvíkov, královským číšníkem, nejvyšším komorníkem království českého, správcem Prácheňského kraje a kanovníkem práva olomouckého na Strakonicích. Ačkoli patřili Bavorové k nejbohatším rodům své doby, jejich hlavní větev vymírá již roku 1404 v osobě Břeňka Bavora ze Strakonic. Majetek Bavorů pak po přeslici přechází na pány z Rožmitálu. Z vedlejších větví přežívají Bavory nejdéle Benedové z Nečtin, kteří vymírají až roku 1808, když v Praze umírá jejich poslední potomek Antonín Beneda z Nečtin.


Kořenští z Terešova

  Kořenští z Terešova byli starým vladyckým rodem pocházejícím z Terešova na Plzeňsku. První zmínka o tomto rodu je z roku 1411, kdy Petr z Terešova získává od kláštera v Plasích Kacéřov a Olešnou. Později se dělí na dvě větve. Jedna vlastnila Neznažov, Radomilice, Sedlec a Lažany. Druhá vlastní Vltavu, Sedlo a Komařice. Mezi českou šlechtou se prosazuje až roku Václav František, který byl hejtmanem bechyňského kraje, císařským radou a roku 1676 byl povýšen do panského stavu. Jeho syn Jan je pak dokonce roku 1705 povýšen do stavu hraběcího. Nakonec však i tento rod během 18. století vymírá.


Bechyňové z Lažan

  Bechyňové z Lažan byli potomky starého slezského rodu Seidlitz. V Čechách se usazují v 15. století, prostřednictvím Jindřicha Lefta z Lažen, který se stal oblíbencem krále Václava IV. a stal se jeho komorníkem a důvěrníkem. Díky tomuto postavení zbohatl a roku 1410 kupuje hrad Krakovec a přilehlé statky. U dvora patřil k přívržencům církevní reformy a byl stoupencem učení Jana Husa. Ten také po ztrátě útočiště na Kozím Hrádku, trávil poslední dny před cestou do Kostnice na jeho hradu Krakovec. Jindřich Left zůstal i po smrti Jana Husa stoupencem jeho učení, ale po prohrané revoluci se opět vrací k zájmům vlastní třídy a v bitvě u Vyšehradu roku 1420 stojí na straně krále Zikmunda. Někteří členové tohoto rodu však nadále hájili Husovo učení a byli zato postiženi pobělohorskými konfiskacemi. Již roku 1414 získal Jindřich Left Bechyni, kterou sice jeho potomci dlouho neudrželi / roku 1477 ji prodávají Šternberkům /, ale upravili si podle zdejšího hradu rodové jméno.
  Z tohoto rodu stojí jistě za zmínku i Kateřina Bechyňová z Komárova a na Pěčíně, manželka purkrabího na Karlštejně Jana Bechyně z Lažan, která roku 1534 bestiálně zavraždila 14 mladých dívek, protože věřila, že koupel v jejich krvi jí zaručí věčné mládí. Kateřina z Komárova byla odsouzena k umoření hladem v Mihulce, jedné z věží Pražského hradu. Tam byla vsazena 27. února 1534 a téhož roku, 15. března zde zemřela. Na základě tohoto procesu byl Bechyňům odňat panský stav, který ale roku 1737 opět získávají. Bechyňové z Lažan jsou dodnes prokazatelně žijícím rodem.

Boryňové ze Lhoty

  Původ tohoto rodu není příliš jasný. Prvním známým představitelem byl královský prokurátor Jan Boryně, který roku 1523 sedí na statku v Míkovicích u Kralup nad Vltavou. Ten požíval takové úcty, že ho český sněm zvolil jedním ze čtyřiadvaceti volitelů nového českého krále. Jan Boryně tehdy dává hlas Ferdinandovi I. Habsburskému a stává se jeho věrným stoupencem. Tuto oddanost však nezdědil jeho syn a dědic David Boryně, který se roku 1547 zapletl do protihabsburského povstání. Byl zato odsouzen k postoupení svých statků k manské podřízenosti císaři. Ovšem díky dobrým otcovým stykům s habsburským dvorem mu je vzápětí tento trest zrušen. David pak kupuje Roztoky, kde nechává velkoryse přestavět zdejší tvrz v renesančním stylu. David Boryně bohatl především lichvou a je tedy hříčkou osudu, že ho roku 1590 na Roztokách přepadla loupeživá banda a ukradla mu velkou část peněz. Lichvou se živí i jeho syn Václav, který umírá za stavovského povstání. Dílo zkázy dokončili císařští vojáci, kteří po vyhrané bitvě na Bílé hoře vydrancovali Boryňovy pražské domy. Od tohoto okamžiku je křivka rodu pouze sestupná a o sto let později rod vymírá.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz