zámek Červený Hrádek u Sedlčan

klik

Adresa objektu : Zámek Červený Hrádek u Sedlčan, Na Červeném Hrádku 751/1, Sedlčany, 264 01, tel.: +420 318 875 428

Hlavní stránka


z Říčan Beřkovci z Ostromeče Valkounové z Adlaru Vrtbové z Vrtby Radečtí z Radče Mladotové ze Solopisk

zámek Červený Hrádek

zámek Červený Hrádek - soukromý archiv
  Tvrz Hrádek je prvně připomínána ve 13. století, kdy zde seděli roku 1285 vladykové Jan, Mírek, Jaksa a Chalata z Hrádku. Od roku 1400 je majitelem Hrádku Heřman z Říčan, který vlastnil i část nedaleké Kosovi Hory. Páni z Říčan zde sedí až do roku 1508, kdy je jako majitel připomínán Bohuslav Břekovec z Ostromeče. V této době se začíná o Hrádku psát jako o Červeném Hrádku. Po Bohuslavovi zde sedí Jan a Petr Beřkovcové z Ostromeče a na Suchdole. Od Beřkovců kupuje Červený Hrádek roku 1560 Zikmund Valkoun z Adlaru, který umírá roku 1572 a vdova po něm Magdalena z Říčan se podruhé vdává za Jana Prostiborského z Vrtby. Červený Hrádek pak dědí jejich syn Sezema z Vrtby, který v pobělohorských konfiskacích navyšuje rodový majetek o několik panství. Po jeho smrti roku 1648 se Červeného Hrádku ujímá jeho syn Jan František z Vrtby. Roku 1670 kupuje Červený Hrádek Anna Zuzana Kuehnová, rozená Meggau, za níž zámek roku 1675 vyhořel. Zadlužené sídlo přechází na jednoho z věřitelů, Mikuláše Franchimonta z Frankenfeldu, který zámek nechává opravit. Jako další majitelka zde následovala jeho vnučka Kateřina Maxmiliana, provdaná Golčová. Roku 1732 kupuje Červený Hrádek Veronika Radecká z Radče, která ho již o čtyři roky později přenechává své matce Anně Marii Bzenské z Porubě. V následujících letech se zde majitelé střídají v rychlém sledu, až do roku 1837, kdy panství Červený Hrádek kupuje František Mladota ze Solopisk. Za bratrů Františka a Vojtěcha Mladotů, roku 1844 byla provedena rozsáhlá přestavba zámku do podoby, kterou známe dnes. V roce 1948 byl Červený Hrádek znárodněn a sloužil jako vlastivědné muzeum Sedlčanska a archiv ONV v Příbrami. V roce 1992 byl Mladotům v restituci navrácen ve značně zchátralém stavu. Dnes je opraven a veřejnosti nepřístupný.26.4.2001 umírá poslední mužský člen rodu Jan Nepomucký Mladota ze Solopysk a roku 2011 i jeho manželka Henrietta. Zámek se tak dostává na základě závěti do rukou pana Nikolause Lobkowicze,syna Johannese Lobkowicze z Mělnické větve tohoto rodu.

zámek Červený Hrádek zámek Červený Hrádek zámek Červený Hrádek



Stručná historie majitelů panství



z Říčan

  Předkem pánů z Říčan byl Petr ze Všechrom, který mezi lety 1260 – 1270 nechal vystavět Říčanský hrad. O hrad přichází během husitských válek. Hrad zůstává neobydlen a v 16. století zcela zpustl. V polovině 14. století se rod dělí na několik větví a již koncem tohoto století vlastní např. Průhonice, Hořovice, Švihov, Humpolec atd. Pánové z Říčan byli typickými představiteli renesanční šlechty. Studovali na vysokých školách doma i v cizině a své vzdělání využívaly k uplatnění svých politických ambicí. Zastávali úřady krajských a zemských soudců a hejtmanů. Za stavovského povstání se ovšem někteří členové rodu, jako například Jan Litvín z Říčan, postavil na stranu stavů a dokonce se osobně účastnil defenestrace roku 1618, kdy pomáhal vyhazovat z oken Pražského hradu císařské místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Za tato svá jednání příchází o své majetky a v některých případech jsou i uvězněni. Jako třeba Pavel z Říčan, kterému hrozil dokonce trest k smrti, ale byl změněn na šest let žaláře na Zbirohu. Potomci pánů z Říčan si pak postupně získávají důvěru Habsburků, ale počátkem 19. století tento rod vymírá.


Valkounové z Adlaru

  První zmínka o rodu pánů z Adlaru je z počátku 14. století, kdy se zmiňuje Plichta Adlaru. Plichta z Adlaru byl potomkem Plichtů z Žirotína, proto pak páni z Adlaru užívali i stejného erbu jako Žirotínové. V průběhu staletí vlastnili statky v Čechách i na Moravě. V průběhu 15. století se rod dělí na dvě větve – Valkouny z Adlaru a Osovské z Adlaru. Osovská větev, které vlastní Osov na Podbrdsku vymírá koncem 16. století. Valounové z Adlaru drží postupně Obořiště, Červený Hrádek u Sedlčan, Zlonice, Tmáň atd. V dobách husitských bouří stojí členové rodu na obou stranách konfliktu. Stavebně se Valkouni z Adlaru nejvíce zasloužili o ves Zlonice, kde si zbudovali nové rodové sídlo. Nejdříve zde nechal Václav Valkoun obnovit starou gotickou tvrz a pak jeho syn Bohuchval, který zboží převzal roku 1601 přestavěl tvrz na renesanční zámek. Přestavbu dodnes připomíná znak Valkounů s letopočtem 1602, který se nachází na nádvoří. Bohuchval se stal i fundátorem / zakladatelem /zdejšího chrámu, kterému roku 1653 daroval vsi Chrzín a Uhy s poplužním dvorem. Posledním Valkounem na Zlonicích, kterým i zároveň roku 1722 vymírá celý rod byl Václav Jan Vojtěch. Václav ještě před svou smrtí vymohl Zlonicím městská práva a roku 1701 byl povýšen do panského stavu.



Vrtbové z Vrtby

  Prvním známým předkem pánů z Vrtby byl Sezima z Krašova, který žil v druhé polovině 13. století. Měl čtyři syny, z nichž jeden, Sezima, roku 1313 – 1316 zakládá hrad Vrtbu. Všichni jeho potomci pak užívají přídomek z Vrtby. Tento rod byl však až do třicetileté války tak bezvýznamný, že se o něm z té doby nezachovaly téměř žádné zprávy. Roku 1618, při stavovském povstání zůstávají věrní Habsburkům a císaři Ferdinandu II, dostávají se tak k levné koupi konfiskátů a značně navyšují svůj majetek. Sezima z Vrtby také konvertoval ke katolické víře a tím se mu otevřela cesta k hraběcímu titulu, který dostává roku 1624 a k některým významnějším úřadům. Stává se nejvyšším soudcem a královským hofmistrem Tento rod vlastnil např.Švamberk, Konopiště, Gutštejn, Kosovu Horu aj. Poslední potomek tohoto rodu, František Josef z Vrtby, umírá roku 1830 v Křimicích a veškerý svůj majetek odkázal Janovi Karlovi knížeti
z Lobkovic.


Radečtí z Radče

  Vladykové z Radče se poprvé připomínají ve 14. století, kdy se Václav z Radče, coby pražský kanovník, stal pátým ředitelem stavby chrámu sv. Víta a pozděli byl pověřen správou pražského arcibiskupství. Jeho podobizna je umístěna v chrámové triforiu / ochoz používaný u chrámů katedrálního typu, umístěný v síle zdi a otevřený do vnitřního prostoru katedrály / chrámu sv. Víta. Nazývaly se podle obce Radec/Radcze/ nedaleko Nového Bydžova, která však dnes již pod tímto názvem neexistuje. Během 15. a 16. století se rod rozštěpil na několik větví, z nichž nejvýznamější byla ta, co se v polovině 17. století usadila na Sedlčansku,
v Uhřicích, Třebnicích a Tvoršovicích. Jan Jiří Radecký z této větve je roku 1684 povýšen do panského stavu a jeho vnuk, Leopold Jan, roku 1764 do stavu hraběcího. Největší slávy z této větve se dočkal Jan Josef Václav Radecký z Radče, nejproslulejší vojevůdce habsburské monarchie.
  Narodil se 2.listopadu 1776 v Třebnicích u Sedlčan, jako syn hraběte Petra Eusebia Radeckého a Marie Venantie Bechinie z Lažan. V roce 1785 se stává kadetem Rakousko-Uherské armády. Jeho vzestup začíná v bojích proti francouzské revoluci a posléze v Napoleonských válkách. Roku 1801 se stává rytířem Řádu Marie Terezie, 1809 - 1812 je náčelníkem generálního štábu a má dohlížet na reorganizaci rakouské armády. Jeho návrhy jsou ale odmítnuty jako příliš nákladné a tak podává rezignaci. Roku 1813 je knížetem Karlem Filipem Schwarzenbergem jmenován velitelem spojenecké armády, která ještě ten rok poráží císaře Napoleona v bitvě u Lipska. Ve svý 82 letech porazil roku 1848 v bitvě u Custozzy sardinské vojsko krále Alberta a udržel tak Lombardii a Benátsko pod nadvládou Habsburků. Zemřel 5.ledna 1858 ve věku 92 let v Miláně.

Mladotové ze Solopisk

  První zmínka o tomto českém vladyckém rodě pochází z počátku 14. století a svůj název odvozují od vsi Solopysky u Berouna. Mladotové nebyli nijak významným, ani bohatým rodem. V době stavovských bouří se mnozí členové této rodiny přidali na stranu stavů a tak byl tento rod postižen pobělohorskými konfiskacemi. Některé odnože rodu se ale začaly po Bílé hoře prosazovat a získávat i některé majetky a postavení. Císařovna Marie Terezie jim propůjčila čestnou hodnost strážců královských dveří v době korunovace a v roce 1761 byli někteří členové rodu povýšeni do panského stavu. Roku 1724 koupil Ferdinand Antonín Mladota palác na Karlově / Faustův dům /. Následující generace se postaraly o barokní přestavbu tohoto paláce. Roku 1755 dědí palác Josef Mladota vášnivý zájemce o různé mechanické hračky, které zde převáděl užaslému panstvu a zavdal tak příčinu ke vzniku pověsti o doktoru Faustovi.
  Mladotové v průběhu staletí vlastnili např. Kosovu Horu, Chlum, Ostředek, Červený Hrádek atd.. 26.4.2001 umírá poslední mužský člen rodu Jan Nepomucký Mladota ze Solopysk a roku 2011 i jeho manželka Henrietta.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz