zámek Chlum

klik

Hlavní stránka


Kostkové z Postupic Trčkové z Lípy Valdštejnové Radečtí z Radče

zámek Chlum zámek Chlum - plastika nade dveřmi

  První zmínka o zdejší vsi je již z roku 1415, kdy náležela do majetku hradu Zlenice. Majitelem panství tehdy byl rytíř Kuneš z Konojed, který panství toho roku kupuje od Půty z Častalovic. Kuneš měl se svou ženou Markétou, rozenou z Počepic, dva syny Jana a Markvarta a dceru Bětu. Po Kunešovi Zlenice dědí jeho syn Jan. Po jeho smrti 1444 se Zlenic ujímá jeho sestra Běta, provdaná za Ctibora z Tloskovic. Za ní bylo celé panství značně zadluženo a proto bylo roku 1450 v dražbě rozprodáno. Panství tehdy obsahovalo hrad Zlenice, ves Mirošovice, Hrusice, Lomnici, Chlum, Všešimy, Senohraby, půl městečka Lštění s přívozem, Leňsedly, Javorník, Doubravici a Bohumily. Vše tehdy koupil Zdeněk Kostka z Postupic. Kostkové drží panství až do roku 1453, kdy jej kupují bratři rytíři Burjan, Zdeněk a Mikuláš Trčkové z Lípy. Ti hrad Zlenice i s okolními statky drží jen do roku 1454, kdy se celé panství dostává do vlastnictví pána na Komorním Hrádku, Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. Zdeněk pak celé zlenické panství připojuje ke Komornímu hrádku. Chlum se pak zřejmě od Komorního Hrádku osamostatnil, protože roku 1648 je zde připomínán hrabě Viktorin z Valdštejna, který Chlum toho roku odprodává Ondřeji Borovanskému z Borovan. Dalším známým vlastníkem Chlumu byl od roku 1762 hrabě Radecký z Radče, který v tomto roce prodává ves Václavu Stařimskému, svobodnému pánu z Libštejna. Ten si pak nechává Chlum společně s Dolní Lomnicí zapsat do zemských desek a nechává zde vystavět jednoduchý zámek. Panství roku 1788 kupuje Josef Schwarz. Zámek za jeho panování roku 1791 vyhořel, ale hned je zase opraven. V 19. století se zde mění celá řada majitelů. K panství byly připojeny ještě Vidovice a Horní Lomnice. Dnes je ves součástí Kunic a zámek v dosti desolátním stavu.



Stručná historie majitelů panství






Kostkové z Postupic

  Rod Kostků z Postupic se do povědomí dostává až počátkem husitské revoluce, kdy se přidávají na stranu husitů. Vilém Kostka tehdy získává panství Litomyšl, které se pak stává zdrojem bohatství rodu. Vilémův syn Bohuš pak podporuje nástup Jiřího z Poděbrad na český trůn. Bohušův syn Zdeněk se pak stal pražským purkrabím. Na počátku 16. století začínají Kostkové projevovat náklonnost k jednotě bratrské a Bohuš Kostka se dokonce připojil k prosbě, aby jednota bratrská byla uznána za zákonnou církev. V roce 1547 se stal jedním z vůdců protihabsburského odboje a za to byl odsouzen ke ztrátě většiny svého majetku. Bohuš Kostka umírá roku 1557 jako poslední mužský potomek rodu.




Trčkové z Lípy

  První písemné zmínky o této vladycké rodině, sídlící ve východních Čechách, se začínají objevovat počátkem až v 15. století. Během 15. a 16. století se rod rozrostl a některé jeho odnože v době husitství výrazně zbohatly. Roku 1562 jsou Trčkové povýšeni do panského stavu. Na počátku 17. století patří Trčkové k nejbohatším rodům v Českém království. Stavovského povstání se Trčkové aktivně nepodíleli a tak výrazně rozšiřují majetek v pobělohorských konfiskacích. V té době existovala již jen tato odnož Trčků z Lípy, jejímž představitelem byl Jan Rudolf Trčka a jeho žena Marie Magdaléna, rozená z Lobkovic, která podle dobových správ fakticky držela rodinnou pokladnu. Marie Magdalena nakupovala konfiskovaný majetek takovým tempem, že se ji v této činnosti vyrovnal jen Albrecht z Valdštejna. Syn Magdaleny a Jana Rudolfa, Adam Erdmann působí ve Valdštejnově armádě a roku 1634 s ním také v Chebu umírá. Tím prakticky rod Trčků z Lípy vymírá, protože jeho otec umírá v témže roce.


z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka. Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská. Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách. Potomci tohoto rozvětveného rodu žijí nadále v zahraničí.


Radečtí z Radče

  Vladykové z Radče se poprvé připomínají ve 14. století, kdy se Václav z Radče, coby pražský kanovník, stal pátým ředitelem stavby chrámu sv. Víta a pozděli byl pověřen správou pražského arcibiskupství. Jeho podobizna je umístěna v chrámové triforiu / ochoz používaný u chrámů katedrálního typu, umístěný v síle zdi
a otevřený do vnitřního prostoru katedrály / chrámu sv. Víta. Nazývaly se podle obce Radec/Radcze/ nedaleko Nového Bydžova, která však dnes již pod tímto názvem neexistuje. Během 15. a 16. století se rod rozštěpil na několik větví, z nichž nejvýznamější byla ta, co se v polovině 17. století usadila na Sedlčansku, v Uhřicích, Třebnicích a Tvoršovicích. Jan Jiří Radecký z této větve je roku 1684 povýšen do panského stavu a jeho vnuk, Leopold Jan, roku 1764 do stavu hraběcího. Největší slávy z této větve se dočkal Jan Josef Václav Radecký z Radče, nejproslulejší vojevůdce habsburské monarchie. Narodil se 2.listopadu 1776 v Třebnicích u Sedlčan, jako syn hraběte Petra Eusebia Radeckého a Marie Venantie Bechinie z Lažan. V roce 1785 se stává kadetem Rakousko-Uherské armády. Jeho vzestup začíná v bojích proti francouzské revoluci a posléze v Napoleonských válkách. Roku 1801 se stává rytířem Řádu Marie Terezie, 1809 - 1812 je náčelníkem generálního štábu a má dohlížet na reorganizaci rakouské armády. Jeho návrhy jsou ale odmítnuty jako příliš nákladné a tak podává rezignaci. Roku 1813 je knížetem Karlem Filipem Schwarzenbergem jmenován velitelem spojenecké armády, která ještě ten rok poráží císaře Napoleona v bitvě u Lipska. Ve svý 82 letech porazil roku 1848 v bitvě u Custozzy sardinské vojsko krále Alberta a udržel tak Lombardii a Benátsko pod nadvládou Habsburků. Zemřel 5.ledna 1858 ve věku 92 let v Miláně.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz