zámek Dobrovice

klik

Hlavní stránka


Budovcové z Budova z Vartemberka z Valdštejna Fürstenberkové Thurn-Taxis

zámek Dobrovice

  Prví zmínka o vsi je z roku 1249, kdy ji drží předek pánů z Chlumu, pražský purkrabí Mstidruh z Dobrovicevsi. V průběhu 14. století náleží část vsi k nedalekým Vinařícím. Zbývající část drží nadále páni z Chlumu. Tento rod drží ves až do roku 1545, kdy je zde připomínán rod Budovců z Budova. Ti ale ves drží jen do roku 1551, kdy ji kupuje Anna z Vartemberka. Ta pak ves převádí na svého druhého manžela Jindřicha z Valdštejna. zámek Dobrovice - soukromý archiv Ten si zvolil Dobrovici za centrum svého panství a v roce 1558 si od krále Františka I. vyprosil povýšení vsi na městečko. V roce 1578 zde započal s výstavbou renesančního zámku, který ale dokončil až Henyk z Valdštejna. V tomto období je Dobrovice středem rozsáhlého majetku, čítajícího 23 okolních vesnic. Henyk z Valdštejna byl nejvýznačnějším držitelem Dobrovice z tohoto rodu, který zde nechává vystavět latinskou školu, lékárnu a přímo v prostorách zámku knihtiskárnu. Henyk byl ale po porážce českých stavů na Bílé hoře v roce 1620, jako jejich přívrženec, donucen k emigraci. znak Thurn-Taxis Odchází tak do Sazka, kde roku 1623 umírá. Jeho majetek je zkonfiskován, ale vzápětí odprodán Albrechtovi z Valdštejna, který je roku 1623 postoupil Adamovi z Valdštejna, pánu na nedalekých Vinařících. Valdštejnové zde sedí až do roku 1734, kdy panství získává sňatkem s Marií Annou Josef Vilém z Fürstenberku. Fürstenberkové zde ale sedí jen do roku 1809, kdy se novým majitelem stává Karel Anselm Thurn – Taxis, císařský tajný rada, nejvyšší zemský komoří v království Českém, majitel loučeňského panství. Ten nechává pozvat roku 1831 do Dobrovice cukrovarnického odborníka Karla Heinricha z Wetzlaru, s jehož pomocí zakládá v západní části zámku ještě téhož roku cukrovar. V rozšiřování cukrovaru pokračuje i Karlův syn Hugo Maxmilián Thurn – Taxis, nejvyšší komorník císaře Františka Josefa I., člen dvorské rodinné rady a poslanec na Zemském sněmu českém a v Říšské radě. Thurn – Taxisové drží cukrovar se zámkem až do roku 1923, kdy celý komplex kupuje Ústecká rafinérie cukru, akciová společnost v Praze.



Stručná historie majitelů panství




Budovcové z Budova

  První zmínka o tomto vladyckém a nepříliš známém ani významném rodu pochází až z konce 14. století. Do povědomí se Budovcové z Budova dostávají až díky Václavu Budovcovi /1551 – 1621 /, který vystudoval v letech 1569 – 1571 universitu ve Wittenbergu a na protestantských universitách v Německu, Nizozemí, Francii a Anglii strávil 12 let. Po ukončení studií cestuje po Evropě a navazuje styky s významnými protestantskými teology své doby. V roce 1577 se stává hofmistrem u císařského vyslance v Cařihradě a po návratu do vlasti působí od roku 1584 jako rada apelačního soudu. Roku 1607 je povýšen do panského stavu a aktivně se podílel na stavovském povstání v řadách českých stavů. Za tento svůj postoj byl po Bílé hoře odsouzen k trestu smrti a 21. června 1621 popraven na Staroměstském náměstí. Ještě v průběhu 17. století rod Budovců z Budova vymírá.



z Vartemberka

  Vartemberkové byli jednou z odnoží prastarého rodu Markvarticů. Za jejich předchůdce je považován Markvart z Března, který kolem roku 1255 založil nedaleko Mimoně hrad Vartemberk. Benešovi synové rod rozdělili na čtyři větve – veselskou, kosteckou, kumburskou a děčínskou. Z těchto větví rodu byla ve 14. a na počátku 15. století nejvýznamnější ta poslední, děčínská. V období husitských bouří se Čeněk z Vartemberka staví nejprve na stranu husitů, kdy i roku 1413 zprostředkoval možnost pobytu Jana Husa na Kozím Hrádku u Sezimova Ústí a byl i iniciátorem protestního listu zaslaného do Kostnice roku 1415 proti jeho upálení. Ale již roku 1420, když Zikmund přitáhl se svým vojskem ku Praze Čeněk otáčí a vydává Zikmundovi Pražský hrad. Jako by to nebylo málo Čeněk ještě dvakráte mění stranu, až roku 1423 byl poražen Žižkou v bitvě u Hořic. Čeněk byl členem Dračího řádu císaře Zikmunda, odkud pochází zelený drak v jejich erbu a umírá roku 1425 na mor. V období stavovského povstání se staví na stranu stavů a po porážce na Bílé hoře přichází o většinu majetku. Nebyla to však pro tento rod ta nejhorší zpráva, protože již roku 1630 umírá poslední mužský potomek rodu Jan Jiří z Vartemberka.

z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka.
  Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská.
  Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách. Potomci tohoto rozvětveného rodu žijí nadále v zahraničí.


Fürstenberkové

  Fürstenbergové pocházejí z rodu hrabat z Urachu. Jejich přímým předkem byl Heinrich I. z Urachu, muž který nesl v bitvě na Moravském poli roku 1278 říšskou standartu. Po svém otci Eginu V. z Urachu získává hrabství Fürstenberk a od krále Rudolfa Habsburského lantkrabství Baar. Do Čech přicházejí v 16. století. Roku 1729 si Vilém Fürstenberk bere Valdštejnovu dceru Marii Annu dědičku křivoklátského panství. Tím i začala éra tohoto rodu na Křivoklátu, která trvala až do roku 1929. Roku 1762 jsou Fürstenbergové povýšeni do knížecího stavu. Křiviklátské panství odkázal Vilém svému druhému synovi Karlu Borromeovi Egonu, který měl za manželku hraběnku Marii Josephu ze Šternberku. Karel byl císařským komořím, tajným radou a v letech 1771 – 1782 zastával úřad nejvyššího purkrabího království Českého. Ke křivoklátskému panství tehdy náležely např. Krušovice, Nižbor, Skřiváň, Podmokly atd. V současné době je hlavou rodu kníže Heinrich Egon Karl narozený roku 1950, ženatý od roku 1976 s princeznou Maxmiliáne zu Windisch – Grätz, se kterou má dva syny.

Thurn-Taxisové

  Thurn – Taxisové pocházeli z Bergama v severoitalských Alpách. První zmínka o tomto rodu pochází z 12. století. Do Čech se dostávají v první polovině 16. století a od počátku byli spjati z habsburským dvorem. V 16. století získávají monopol na císařskou poštu a komunikaci. V 17. století jsou nejprve povýšeni do říšského hraběcího stavu a roku 1681, v osobě Rubena Alexandra, získávají titul knížecí. V Čechách vlastní např. Litomyšl, Loučeň, Dobrovice, Mcely atd. Taxisové postupně získávali obrovský vliv a především majetek. Příbuzensky byli propojeni z většinou z významných královských rodů v Evropě. Když se roku 1885 stává hlavou rodu princ Albert z Thurnu a Taxisu, je tento rod nejbohatším v Evropě. Během II. světové války zaujímají rozhodný postoj proti Adolfu Hitlerovi, což je stojí obrovské ztráty na majetku i životech. Po válce ještě přicházejí o majetky ve východní Evropě. Nicméně se Taxisové z těchto ran osudu vzpamatovali a své jmění znovu navýšili na takřka stejnou výši jako před válkou. Díky nezřízenému životnímu stylu v 80. letech 20. století se ale tento majetek rychle ztenčoval, až tomuto rozhazování udělala přítrž princezna vdova Glorie. Taxisové jsou prokazatelně žijícím rodem.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz