zámek Hostivice

klik

Hlavní stránka


Kolovratové Štampachové ze Štampachu z Vřesovic Služští z Chlumu Žďárští ze Žďáru Bredové

zámek Hostivice zámek Hostivice

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1277. Ves pravděpodobně vznikla v období vzniku pražské Malé Strany, kdy Přemysl Otakar II. z toho důvodu vystěhoval podhradí Pražského hradu. Vystěhovaní měšťané se pak usadili na místě zvaném Hostivec. Již od počátku zde existovalo mnoho svobodných dvorů a polností. Roku 1423 se u jednoho z těchto dvorů / čeňkovského / prvně připomíná tvrz. Dvůr se nazýval podle jeho majitele, pražského měšťana Čeňka postřihače / cech postřihačů – stříhali plátno /. Od roku 1418 vlastní dvůr s tvrzí Čeňkův syn Řehoř. V této rodině zůstává dvůr z tvrzí až do roku 1435, kdy přechází na pražské měšťany Pešíka a Jana od Stříbrné hvězdy. Posledním majitelem tohoto dvora a tvrze, je v polovině patnáctého století Bohuslav z Kunvaldu. Na Hostivici však ale existují další dvě tvrze. Jedna stála u tzv. Nového Dvora, který založil roku 1315 dvorský písař Jan z Kamenice. Tvrz se zde prvně připomíná za Jindřicha z Moravěvsi roku 1494. Tuto tvrz pak dědí Jindřichova vnučka Dorota, vdaná za Žibřida Anděla z Ejstebna. Sňatkem jejich dcery Anny z Václavem Bezdružickým z Kolovrat pak majetek přechází do majetku tohoto rodu. Kolovratové vlastní tento dvůr s tvrzí do roku 1563, kdy ji Jan a Zdislav z Kolovrat prodávají Evě Štampachové, rozené z Údrče, ovdovělé Žďárské. Ta pak veškerý tento majetek odkázala Jindřichovi Štampachovi ze Štampachu. Sňatkem jeho dcery Ludmily se dvůr z tvrzí dostává krátce do majetku Vřesovských z Vřesovic. Další majitelé Služští z Chlumu prodávají tvrz z dvorem roku 1601 Floriánu Gothardovi Žďárskému ze Žďáru, jenž si ji nechává roku 1608 zapsat do zemských desek. Třetí tvrz stála u dvora pražského měšťana Marka Čofra, který je zde připomínán prvně roku 1419. Tento dvůr se nakonec dostal do majetku Žibřida Anděla z Ebštejna, kdy se tvrz připomíná naposledy. Z těchto tří tvrzí se zachovala jen ta druhá, která nás také nejvíce zajímá. Roku 1670 umírá bezdětný František Adam Eusebius Žďárský ze Žďáru, poslední majitel tvrze z tohoto rodu. Po jeho smrti se rozhořel dlouhý boj o dědictví mezi jeho sestrami. Roku 1688 se majetek konečně dělí a to tak, že Hostivice připadli Johaně Eusebii Barboře, ovdovělé hraběnce Caretto-Millesimové. Johana pak ještě přikupuje okolní dva dvory. Zakládá tak nový rozsáhlý dvůr, při kterém nechává v letech 1689 – 1697 vystavět ranně barokní zámeček. Johana Eusebie pak roku 1697 prodává panství Karlu Jáchymovi Bredovi. Ten pak roku 1732 prodává Hostivice velkovévodkyni Anně Marii Františce Toskánské, která ji připojuje ke svému buštěhradskému panství. Anna Marie zahájila přestavbu zámku na odpočinkové sídlo při cestě do Prahy. Budova byla zvýšena o jedno parto a na střeše byla usazena altánková nástavba. Po její smrti Hostivice dědí její dcera Marie Anna Karolína a pak bavorský vévoda Klement František. Zájem o zámek však postupně opadal. Posledními majiteli byli Habsburkové, kteří zámek vlastní do roku 1918.



Stručná historie majitelů panství



Kolowratové z Kolowrat

  Nejstarším známým předkem Kolowratů byl Albrecht z Kolowrat, žijící kolem roku 1347. Z jejich erbu se dá usuzovat, že se odštěpili od velkého rodu Janoviců. Albrechtovi potomci, rod dále štěpili a zakládali samostatné odnože, které se nazývaly podle svých rodových sídel. Podle hradu Libštejnu to byli - Libštejnští z Kolowrat, podle hradu Kornhauz/dnes Mšec/ - Kornhauzští z Kolowrat, podle vsi Žehrovice – Žehrovští z Kolowrat, podle tvrze Bezdružic – Bezdružičtí z Kolowrat, podle hradu Nový hrad / dnes Nové hrady / - Novohradští z Kolowrat, podle panství Mašťova – Mašťovští z Kolowrat a konečně podle hradu Krakovec – Krakovští z Kolowrat. V 15. století byli Kolowratové jedním z nejrozšířenějších rodů v Čechách. Dnešních časů se však dožila jen větev Krakovských z Kolowrat. Ostatní větve v průběhu staletí vymírají. Při událostech na Bílé hoře stojí Kolowratové jak na straně českých stavů, tak i na straně katolíků. Např. Václav Mašťovský za svou podporu stavů přichází o polovinu svého majetku, zatímco Albrecht Libštejnský za podporu katolíků výhodně kupuje rychnovské panství. Mezi významné osobnosti Kolowratů patří např. poslední člen libštejnské větve František Antonín, první ministerský předseda Rakouského císařství, ve své době protivník Metternichův. Další významná osobnost pocházela z Krakovské větve, byl jí Norbert Leopold, který se stal kancléřem a důvěrníkem Marie Terezie. Z březnické větve pochází Jan Nepomuk Karel, který byl známý svou dobrosrdečností k prostým lidem a kterého ve svém díle Podhorská vesnice zvěčnila Božena Němcová jako hraběte Březenského. Po roce 1945 byl majetek společně s rychnovským panstvím Kolowratům zabaven. V roce 1948 se Kryštof Kolowrat účastnil protikomunistické demonstrace, byl uvězněn a pak umístěn k pomocným technickým praporům. V roce 1968 emigruje do Rakouska i s celou svojí rodinou. Po roce 1989 byl potomkům rodu navrácen zámek v Rychnově nad Kněžnou.

Štampachové ze Štampachu

  První zmínka o tomto vladyckém rodu, který pocházel ze Steinbach na Loketsku, je již ze 14. století. Tehdy dostávají od Zikmunda Lucemburského do zástavy Kyršperk. Během 16. století se tento rod rozrostl do několika odnoží. Za stavovského povstání v letech 1618 – 1620 se nejméně osmnáct členů rodu angažuje na straně stavů. Nejvíce se hovořilo o Janu Jindřichovi, který pozval nového českého krále Fridricha Falckého, při jeho cestě po českých zemých na své panství Kornhauz. Tento okamžik slávy ale střídá Bílá hora a pobělohorské konfiskace, za nichž byl rod Štampachů málem vymazán z řad české šlechty. V zemi zůstali z rodu jen bratři Erazim a Jaroslav. Erazim byl dokonce roku 1629 povýšen do panského stavu. To ovšem byl konec vzestupu tohoto rodu, který vymírá koncem 19. století větví Kagerů ze Štampachu.


z Vřesovic

  Vladykové z Vřesovic byli až do 14. století bezvýznamným moravským rodem. Do Čech se dostávají roku 1420 v osobě Jakoubka z Vřesovic. Mezi husity proslul svou udatností. Roku 1425 velel žateckým vojskům s nimiž nejprve dobil Duchcov, ale pak byl zaskočen mišeňskými vojsky a utrpěl trpkou porážku. Vše si vynahradil o rok později, když v bitvě u Ústí nad Labem porazil mnohatisícové vojsko míšeňských rytířů a dobil město Ústí. Toto město pak také dostává na deset let do zástavy. Jakoubek si vybudoval v severozápadních Čechách značný majetek, pro který byl některými jeho současníky značně kritizován. Jeho pověst hamižného a nepříliš charakterního člověka se potvrdila po bitvě u Ústí, kdy ač byl vydán rozkaz nebrat zajatce, Jakoubek se pokusil zachránit významného šlechtice z rodu Gutštejnů, aby za něj mohl později požadovat výkupné. Jakoubek z Vřesovic, nejvýznamnější člen rodu, po smrti císaře Zikmunda podporoval jako nástupce na český trůn rakouského vévodu Albrechta Habsburského. Po Albrechtově smrti sloužil jeho synovi Ladislavu Pohrobkovi a pak až do své smrti roku 1461 Jiřímu z Poděbrad. Rod pánů z Vřesovic se pak značně rozvětvuje a nashromážděný majetek se tak rychle rozmělňuje. Poslední z odnoží pánů z Vřesovic vymírá v 18. století.


Služští z Chlumu

  Tento vladycký rod pocházel z hradu Chlumu nad Převázkou u Mladé Boleslavi. První zmínka o tomto rodu pochází z počátku 15. století, kdy jsou připomínáni bratři Jaroš, Jan a Hynek. Jaroš a Hynek byli v dobách husitských ve službách Pražanů a za tyto své služby obdrželi v roce 1420 obec Makotřasy. V roce 1520 získává Jan Služský z Chlumu Tuchoměřice, které si také nechává zapsat do zemských desek. V průběhu věků drží tento rod např. Psáře, Vodochody, Úholičky, Újezdec, Solopysky atd. Služští z Chlumu nezastávali, až na Václava Služského, který byl pověřen při korunovaci krále Maxmiliána císařem Ferdinandem I. funkcí vachmistra měst pražských, žádnou významnější funkci. Rod vymírá koncem 17. století v osobě Václava Viléma, který krátkou dobu vlastní Tetín.



Žďárští ze Žďáru

  Rytíři Žďárští ze Žďáru pocházejí ze severozápadních Čech, kde vlastnili nejprve gotickou tvrz a pak renesanční zámek ve Žďáru, nedaleko Doupova. Žďárští vzešli z velikého rozrodu Janoviců. První jejich známý předek byl Stanislav ze Žďáru, který je připomínán již roku 1295. Během 14. a 15. století se rod značně rozrostl. Prvním významnějším členem rodu byl Jan Šmikouský ze Žďáru, nejprve jako člen královského vojska bojoval proti husitům, později přechází na jejich stranu a stává se jedním s velitelů radikálních husitů – sirotků. Několik let hájil pevnost Topoľčany. Po návratu do Čech opět mění stranu a přidává se k císaři Zikmundovi. Počínaje Janovými potomky se rod dělí na dvě rodové linie, méně významnou nekatolickou-všetatskou, která dodnes žije v Německu a linii katolickou-středočeskou, která vymřela po meči roku 1670. Významnou událostí pro rod byl sňatek dědičky kladenského panství Maruší Kladenskou z Kladna a Janova vnuka Jana Žďárského díky němuž se rod roku 1543 stává vlastníkem tohoto rozsáhlého panství. Rod Žďárských se díky „sňatkové politice“ svázal s významnými rody / Bořitové z Martinic, Berkové z Dubé, Vratislavové z Mitrovic atd./. Díky tomu se členové rodu uplatňovali na vysokých místech jak na krajské úrovni, tak i v rámci císařství. V 16. století se nejvýznačnějšími členy rodu stali Jiří Žďárský a jeho synovec Ctibor, kteří shromáždili značný majetek a ve své osobě soustředili řadu významných úřadů. Počátkem 17. století založil Florián Žďárský se svou manželkou Kateřinou Reichlovou z Reichu vedle kladenského statku panství Červený Újezd. Toto panství roku 1604 dědí Florian Jetřich, v jehož osobě také vrcholí sláva rodu. Roku 1620 se oženil s dcerou Jaroslava II. Bořity z Martinic Alžbětou, čímž si také zajistil přízeň u císařského dvora. Po Bitvě na Bílé hoře jsou Žďárští povýšeni do panského stavu, dostávají hraběcí titul a některé nové statky. To už se ale nad tímto rodem začala stahovat mračna. Po třicetileté válce byl jediným přeživším členem rodu syn Jetřicha Adam Eusebius, který se ale vzhlédl ve zbožném životě a podpoře katolictví, což ho značně finančně vyčerpávalo, ale hlavně tímto svým přístupem k životu nezajistil rodu dědice a bezdětný umírá roku 1670. Tím vymírá po meči rod Žďárských ze Žďáru.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz