zámek Hřebečníky

klik

Hlavní stránka


Světečtí z Černčic Hrobčičtí z Hrobčice Vratislavové z Mitrovic Nosticové Fürstenberkové
zámek Hřebečníky
  První písemná zmínka je z roku 1395, kdy je zde zmiňován Sulek z Hřebečník, který od roku 1419 vykonával úřad purkrabího na hradě Krakovci. Po něm ves drží jeho syn Jan Týřovský z Hřebečník. Tátovský se nazývá od roku 1444, kdy se stal purkrabím na hradě Týřov. Dalším majitelem Hřebečník je od roku 1457 Bohuslav Světecký z Černčic. Ten pak zboží prodává roku 1500 Jindřichu Týřovskému z Enzidlu. Zdejší tvrz je poprvé uváděna roku 1542, v souvislosti s jejím převodem na berní úřad v Rakovníku. K převodu tvrze, dvora a okolních lesů na berní úřad došlo na základě neplacení berně ze strany Jindřicha Týřovského. Jindřich se pak snažil soudní cestou domoci svého majetku zpět. Soud se vlekl až do roku 1556, to už byl ale Jindřich mrtev a Hřebečníky vykoupil jeho syn Jindřich Jakub. Roku 1619 Hřebečníky kupuje Markéta Hrobčická, rozená z Roupova. Její manžel se aktivně účastnil stavovského povstání a tak po prohrané bitvě českých stavů na Bílé hoře roku 1620 nejprve o Hřebečníky přichází, ale roku 1623 jí byly opět navráceny. Dalšími známými majiteli vsi byli od roku 1721 nejvyšší purkrabí Karel Ferdinand Schindler z Hirschfeldu, 1726 Marie Vratislavová z Mitrovic, rozená Vchynská, podruhé provdaná Nosticová. Roku 1765 se majitelem zdejšího zboží stává nejvyšší purkrabí František Antonín z Nostic. František pak na místě staré tvrze nechává vystavět jednopatrový, obdélníkový, barokní zámek. Nosticové drží Hřebečníky až do roku 1874, kdy je koupil Vilém Brandejs se svou ženou Magdalénou. Ti pak zámek prodávají roku 1879 Josefu Königovi a od něj jej roku 1880 kupuje Maxmilián Egon Fürstenberk tehdejší vlastník křivoklátského panství. Fürstenberkové vlastní Hřebečníky až do znárodnění roku 1948, kdy jej dostává do správy místní JZD.


Stručná historie majitelů panství







Světečtí z Černčic

  Tento vladycký rod je prvně připomínán v druhé polovině 15. století. Jeho předkem byl hofrychtéř – pomocník podkomořího a správce královských komorních důchodů Mikuláš, který držel Bedřichův Světec a Černčice u Loun. Jeho majetek dědí jeho synové Jan a Mikuláš. Jan pak sedí na Světci a Mikuláš Černčice. Když si Mikuláš bere za ženu Annu Labínskou, která do manželství přináší stejnojmennou ves Libínky, Černčice prodává. Poslední zpráva o tomto rodu je z roku 1840, kdy byl bratrům Ignácovi, Antonínovi a Filipovi potvrzen majestátem starožitný stav a erb.




Hrobčičtí z Hrobčice


  Za předka rodu Hrobčických se považuje Jeroným z Hrobčice, který získal erb a příslušnost k vladyckému stavu před rokem 1526 od krále Ludvíka Jagellonského. Jeho syn Jeroným mladší Hrobčický z Hrobčice dědí po otcově smrti roku 1571 manětínské panství, které zahrnovalo kromě Manětína i Českou Doubravici, Lukovou, Újezd a Křečov. Usadil se v Manětíně, postavil zde renesanční zámek, pivovar a poplužní dvůr. Postupně rozšiřuje rodinný majetek, roku 1576 kupuje hrad Březinu u Radnic a roku 1577 od Kryzeldy Švamberkové z Lobkovic Osojno, Hodoviz, Hvozd a několik dalších vesnic. Jeroným byl na své poddané velmi tvrdý a ti si na něj stěžovali u krále Rudolfa II.Jeroným umírá roku 1603 a pochován je v kostele sv. Jana Křtitele v Manětíně. Jeroným rod majetkově solidně zabezpečil, bohužel následující generace majetek neudržely a i o to málo co měly, přišly po porážce českých stavů na Bílé hoře, roku 1620 . Po těchto událostech se historická stopa tohoto zchudlého rodu ztrácí.


Vratislavové z Mitrovic

  Prvním známým předkem byl Vratislav, přívrženec Jiřího z Poděbrad, který roku 1448 kupuje Mitrovice u Sedlčan a od roku 1462 byl purkrabím Pražského hradu. Vratislavové se však dlouho nemohli domoci významnějšího postavení a majetku, proto museli sloužit u bohatého panstva. Zlom nastal na přelomu 16.
a 17. století, kdy se roku 1591 Václav Vratislav z Mitrovic účastní jako panoš císařské delegace do Turecka. Během jednání v Cařihradě vypukla mezi sultánem a císařem válka a Václav Vratislav je Turky uvězněn. Podařilo se mu však uprchnout a roku 1595 se vrací do vlasti. Za stavovského povstání podporuje císaře a za své služby je povýšení do panského stavu. Obdržel také některé úřední hodnosti díky nimž se dostává po porážce stavovského povstání k výhodným konfiskacím. Zemřel roku 1635 a svým potomkům zanechal značné jmění. Vratislavové z Mitrovic vlastnili např. Kost, Kamenici nad Lipou, Radkov, Mníšek, Skřípel, Dírnou, Chlumčany, Krnsko, Zálší, Řehnice aj. Vratislavové z Mitrovic jsou dodnes prokazatelně žíjícím rodem.

Nosticové

  Předkem České větve Nosticů byl Hartwig z Nostic, jeden ze tří synů Kašpara z Nostic. Jeho pravnuk Jan Nostic po sobě zanechává dva syny, Ottu II. a Jana Hartwiga.
  Otta je zakladatelem linie na Rokytnici. Roku 1675 je tato linie povýšena do stavu svobodných pánů, roku 1692 do stavu říšskohraběcího. Roku 1890 tato linie hrabětem Josefem Nosticem vymírá.
  Jan Hartwig založil linii Rienecků. Působil jako tajný rada a vrchní kancléř českých zemí. Hlavním sídlem linie Nosticů-Rienecků byl nejprve zámek Pakoměřice a po zřízení zámku Měšice přenesli své hlavní sídlo roku 1775 tam.
  Mimořádnou osobností tohoto rodu v Čechách, která usměrnila vývoj celého rodu v Čechách byl ale Otto Nostic druhý syn Kašpara Nostice, který po porážce českého povstání roku 1620 využil svého postavení a bezohlednou politikou proti poraženým stavům se snažil zalíbit u vídeňského dvora. Při rozprodávání zkonfiskovaného majetku patřil k nejhamižnějším a zkupoval celé panství i pražské domy. Když roku 1630 zemřel, patřili již Nosticové k nejbohatším z českého panstva.
  K dalším významným představitelům rodu patřil František Antonín Nostic-Rieneck, byl považován za nejvýznamnějšího představitele tzv. zemského patriotismu, hájil české království i český jazyk před záměry Vídně. V letech 1781 – 1783 nechal vystavět budovu Tylova divadla, jeho pražský dům se stával centrem společenského života, setkávali se zde významní učenci i aristokracie.
  Po druhé světové válce byli Nosticové z Čech odsunuti a jejich majetek zkonfiskován. Dnes převážná většina členů tohoto rodu žije v Německu a v Rakousku.


Fürstenberkové

  Fürstenbergové pocházejí z rodu hrabat z Urachu. Jejich přímým předkem byl Heinrich I. z Urachu, muž který nesl v bitvě na Moravském poli roku 1278 říšskou standartu. Po svém otci Eginu V. z Urachu získává hrabství Fürstenberk a od krále Rudolfa Habsburského lantkrabství Baar. Do Čech přicházejí v 16. století. Roku 1729 si Vilém Fürstenberk bere Valdštejnovu dceru Marii Annu dědičku křivoklátského panství. Tím i začala éra tohoto rodu na Křivoklátu, která trvala až do roku 1929. Roku 1762 jsou Fürstenbergové povýšeni do knížecího stavu. Křiviklátské panství odkázal Vilém svému druhému synovi Karlu Borromeovi Egonu, který měl za manželku hraběnku Marii Josephu ze Šternberku. Karel byl císařským komořím, tajným radou a v letech 1771 – 1782 zastával úřad nejvyššího purkrabího království Českého. Ke křivoklátskému panství tehdy náležely např. Krušovice, Nižbor, Skřiváň, Podmokly atd. V současné době je hlavou rodu kníže Heinrich Egon Karl narozený roku 1950, ženatý od roku 1976 s princeznou Maxmiliáne zu Windisch – Grätz, se kterou má dva syny.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz