zámek Jetřichovice

klik

Hlavní stránka


Opršalové z Jetřichovic Mitrovští z Nemyšle Oppersdorfové z Oppersdorfu Clary-Aldringen Lobkovicové

zámek Jetřichovice zámek Jetřichovice - soukromý archiv
  První zmínka o Jetřichovicích, jako vsi, pochází z konce 14. století, kdy jsou zde poprvé vzpomínáni roku 1394 vladykové z Jetřichovic. První zmínka o tvrzi je ale až z první poloviny 15. století, kdy zde sídlili Opršalové z Jetřichovic. Počátkem 16. století kupuje Jetřichovice od Jindřicha Opršala, Bohuslav Mitrovský z Nemyšle. Po jeho smrti roku 1537 dědí Jetřichovice jeho syn Petr. Za panování tohoto rodu byla tvrz přestavěna na barokní zámek. Vilém Jindřich Mitrovský, hejtman vltavského kraje, zámek značně zvětšil a k jetřichovickému panství přikupuje sousední Vrchotice. Po jeho smrti dědí panství jeho syn František Sezima, který nechává kolem roku 1700 vystavět nedaleko zámku kapli Bolestné Matky boží. Sezima panství tak zadlužil, že jej jeho dědicové musí dát do dražby. Vykupuje jej vdova po Sezimovi, hraběnka Marie Eleonora, rozená Claryová, která se podruhé vdala za Jana Václava z Opersdorfu. Po její smrti roku 1751 získává Jetřichovice jejich syn Josef Václav hrabě z Oppersdorfu, který po smrti své ženy prodává panství roku 1770 Karlu Ignáci hraběti z Clary-Aldringenu. Od roku 1784 do roku 1829 je zámek v majeku Lobkoviců, od kterých si roku 1819 jetřichovický statek spolu se zámkem pronajímá Jan Nepomuk Kaňka, který se o deset let později stává jeho majitelem. Jan Kaňka byl advokátem, doktorem práv a děkanem právnické fakulty. zámek Jetřichovice zámek Jetřichovice - soukromý archiv Nechal v Jetřichovicích vystavět školu a v letech 1857 – 1859 ke starému zámku přistavěl nový zámek v anglickém a gotickém slohu s osmihrannou věží ozdobenou cimbuřím. Okolo zámku nechal vybudovat anglický park v němž umístil několik pískovcových soch. V románském slohu nechal přestavět i zdejší kapli a pod oltářem nechal zbudovat hrobku, kde byl i roku 1865 pochován. Vdova po Janu Kaňkovi, Vilemína, jej přežila o 34 let a i když statek postoupila svému příbuznému generálu Neuwirthovi z Neuwirthů, žila na zámku až do své smrti roku 1899. Neuwirthovi potomci zámek neudržovali a majitelé se zde začali měnit v rychlém sledu. Roku 1923 byli pozemky patřící k zámku na základě pozemkové reformy rozprodány domkářům. V roce 1938 koupil vrchotický a jetřichovický velkostatek, ke kterému patřil i zámek, pražský architekt a stavitel Václav Zákostelna. Ten chátrající zámek opravil. Ještě roku 1945 velkostatek se zámkem kupuje Karel Navrátil, kterému byl ale roku 1948 vyvlastněn. Od roku 1950 do roku 2006 sloužil jako zvláštní internátní škola. V současnosti je zámek prázdný a je na prodej.



Stručná historie majitelů panství






Opršalové z Jetřichovic

  Opršalové z Jetřichovic byli starým vladyckým rodem, který pocházel ze vsi Jetřichovice na Sedlčansku. První zmínka o nich je z poloviny 15. století. Tehdy se připomíná Jan a Matěj z Jetřichovic. Opršalové ještě vlastní několik okolních z vesnic – např. Smolety a Zbynice. Poslední zmínka o tomto rodu je z druhé poloviny sedmnáctého století, kdy se stopa ztrácí na Moravě.





Mitrovští z Nemyšle

  První zmínka o rodu Mitrovských z Nemyšle pochází z roku 1373, kdy ve vsi Nemyšl / dnes okres Tábor /, seděl na zdejší tvrzi Litvín z Nemyšle. Roku 1416 Bohuslav připojil svůj podpis na listinu protestující proti upálení Jana Husa. Někdy v polovině 15. století získal Jan z Nemyšle ves Mitrovice a podle ní se začali nazývat Mitrovští z Nemyšle. Mistrovští z Nemyšle byli sice starý, ale nepříliš významný rod. Byl však široce rozvětven a někteří členové rodu se dostali až na Moravu. Osudným pro tento rod se stalo stavovské povstání roku 1618 – 1620. Zatímco se většina členů české větve rodu postavila na stranu stavů, moravská větev zůstává věrná Habsburkům a po bitvě na Bílé hoře sklízí za tento svůj postoj odměnu. Roku 1716 jsou povýšeni do panského stavu a roku 1767 do stavu hraběcího. Získávají též četné statky, z nichž nejvýznamnější byl asi hrad Pernštejn s přilehlým panstvím, který drželi od roku 1818 až do roku 1945. Po druhé světové válce byl hrad Mistrovským, na základě Benešových dekretů zabaven a dodnes je majetkem státu.
  Mistrovští z Nemyšle jsou do dones prokazatelně žijícím rodem.


Oppersdorfové

  Tento rod pochází ze Slezska a do Čech se dostal díky žoldnéři, Janu z Oppersdorfu, který roku 1546 – 1547 v čele oddílu rejtarů prodělal celé německé tažení proti protestantům za šmalkaldské války / Šmalkaldská jednota – spolek podporující luteránství /. Roku 1547 Jan z Oppersdorfu doprovází Ferdinanda I. do Prahy, kde právě vrcholily stavovské bouře proti jeho absolutistické vládě. Jeho rejtaři obsadili hrad, střežili přístupové cesty do Prahy a nakonec se jim podařilo povstání potlačit. Za tyto služby ho král bohatě odměnil. Daroval mu zkonfiskovaná panství Dub a Frýdštejn a roku 1554 ho povýšil do panského stavu. Oppersdorfové stáli vždy na straně Habsburků a katolické víry. Roku 1588 získávají Častolovice, kde staví renesanční zámek a drží ho až do roku 1684, kdy jej Jan Rudolf prodal Tomáši Černínovi z Chudenic. V letech 1617 - 1655 drží hrad Bouzov a roku 1626 jsou povýšeni do hraběcího stavu.
  Oppersdorfové jsou dodnes žijícím rodem.



Clary-Aldringen

  Rod Clary-Aldringen, vznikl spojením dvou rodů, které se do Čech dostaly za třicetileté války a svůj majetek získaly skupováním konfiskací. Jan Aldringen, císařský generál byl roku 1627 povýšen do panského stavu, roku 1632 do hraběcího a roku 1634 získává zkonfiskované panství Teplice. Téhož roku padl v bitvě se Švédy u Landshutu a jeho sestra Anna, dědička panství, se provdala roku 1657 za plukovníka Jeronýma z Clary. Tímto spojením vzniká rod Clary-Aldringen. Rod vlastnil teplické panství až do roku 1945, kdy jim byl, jako i další majetky, zabrán.
  Clary-Aldringenové jsou dodnes prokazatelně žijícím rodem.


Lobkovicové

  Předkové tohoto rodu, který se objevuje až koncem 14.století byli vladykové z Újezda. Jmenovitě Mikuláš, zvaný Chudý, který roku 1409 zakupuje tvrz Lobkovice, jež dala rodu nové jméno. Roku 1418, z rozkazu krále Václava IV. dobil v čele královských žoldnéřů hrad Hasištejn, který si pak mohl ponechat. Po jeho smrti roku 1435, přešly jeho statky jeho dva syny, Mikuláše a Jana. Rod se dělí na dvě větve. Syn Mikuláš se stal zakladatelem větve hasištejnské a Jan větve popelovské. Popelové měli jako rodové heslo „Popel jsem a popel budu“ , proto Popelové z Lobkovic. Po vymření hasištejnské větve od tohoto přídomku upouští a zvou se nadále jen "z Lobkovic."
  Nejvýznamnější z hasištejnské větve byl Bohuslav, nejmladší syn Mikuláše II. z Lobkovic. Vystudoval v Bologni, roku 1482 zde získává doktorát církevních práv. 1483 se stává proboštem na Vyšehradě a následně královským sekretářem Vladislava II. Jagelonského. Když roku 1490 přesunuje Vladislav svůj dvůr do Budína, Bohuslav zde svou službu končí a vrhá se na dráhu cestovatele. Od roku 1490 do roku 1491 procestoval Asii, Palestinu a Afriku. Po svém návratu do Čech usiloval o církevní kariéru. Doufal, že ho papež jmenuje olomouckým biskupem. To se však nestalo a zklamaný Bohuslav se tak stahuje do ústraní, na svůj hrad Hasištejn. Zde založil na svou dobu úctyhodnou knihovnu, jejíž velká část se dochovala dodnes. Bohuslav Hasištejnský zemřel v roce 1510.
  Hlavní a nejrychleji se rozvíjející linií byli však Popelové z Lobkovic. Již od počátku vsadili vše na věrnost katolické víře a Habsburkům. Po bitvě na Bílé Hoře získali obrovský majetek zkupováním konfiskací. Roku 1599 ze Zdeněk Vojtěch z Lobkovic stává nejvyšším kancléřem Českého království. Sňatkem s Polyxenou z Pernštejna získává Roudnici a roku 1623 byl povýšen do stavu říšských knížat. Umírá roku 1628.
  Lobkovicové jsou dodnes žijící a bohatě rozvětvený rod.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz