zámek Jince

klik

Hlavní stránka


ze Ctěnic Pešíkové z Komárova Malovcové z Malovic Vratislavové z Mitrovic Bruntálští z Vrbna

zámek Jince zámek Jince - soukromý archiv
První písemná zmínka o Jincích pochází ze 14. století, kdy zde stávala na místě dnešního zámku, dřevěná tvrz. Na ní seděl roku 1352 Bořita Bořitovic z Jinec. Roku 1454 získávé Jince od krále Ladislava Jagelonského Jan ze Ctěnic. Historie panství je spojena z těžbou a zpracováním železné rudy. Ruda se tavila v dřevouhelných pecích a dále zpracovávala v okolních hamrech. Počátkem 16. století jinecké panství získal Mikuláš Pešík z Komárova, který je roku 1602 prodal Ctiborovi Malovcovi z Chýnova - jedna z odnoží Malovců z Malovic / roku 1638 byli povýšeni do panského stavu a od té doby měli erb půlený. V druhé polovině nosili černou říšskou korunovanou orlici ve zlatém poli /. zámek Jince vysoká pec Barbora Ctibor Malovec měl za ženu dceru Mikuláše Pešíka Kateřinu. Od roku 1647 vlastnili zadlužené jinecké panství Vratislavové z Mitrovic, kteří panství drželi dalších 155 let. Za vlády tohoto rodu se na zámku uskutečnily největší změny. V první polovině 18. století, roku 1728, zde nechává Karel Vratislav z Mitrovic postavit na místě dřevěné tvrze pozdně barokní zámek, ke kterému patřila nádherná zahrada. Roku 1806 kupuje panství hrabě Rudolf Vrbna z Bruntálu, který rozšířil výrobu na zpracování železa. Z této doby, konkrétně z roku 1810 pochází nejstarší dochovaná dřevouhelná vysoká pec ve střední Evropě Barbora, která byla v provozu až do roku 1874. Hrabě Vrbna spojil jinecké panství s hořovickým, kde se i usadil a zámek v Jincích využíval nejdříve k soustředění sbírek minerálů, pak jako sklad železa a nakonec jej nechal roku 1866 přebudovat na pivovar. V držení pivovaru se pak střídali např. páni z Hanau, Hessenu, Jaroslav Šillinger až byl pivovar roku 1967 zrušen. V současné době / 2009 /je zámek opuštěn, chátrá a je nabízen k prodeji.



Stručná historie majitelů panství


Pešíkové z Komárova

  První zpráva o této vladycké rodině pochází již z roku 1351 a svůj predikát odvozují od hradu Komárova na Berounsku. Pešíkové se proslavili především na válečných kolbištích. Počátkem 15. století, kdy se v Čechách rozhořely náboženské bouře, je připomínán především Kunata Pešík z Komárova, který stál na straně císaře Zikmunda a který padl v bitvě pod Vyšehradem roku 1421. V dobách králů Matyáše I. a Vladislava II. jsou připomínáni bratři Kunata a Jan Pešíkové, z nichž Jan byl hejtmanen na Špilberku u Brna a za svou službu dostal od Vladislava II. některé vsi u Hustopeče. Se svou ženou, Afrou z Krajku, měl syna Jana. Kunata, který taktéž sloužil věrně Vladislavovi II. dostává od něho roku 1509 hrad Valdek k dědičnému držení. Ženat byl s Kateřinou z Vrtby a měl s ní syna Jana staršího Valdeckého. Pešíkové se nadále prosazovali hlavně na poli válečném a tak se např. Janův syn Kunata účastní vojenského tažení do Uher proti Turkům, kde také padl. V boji proti Turkům padl také roku 1588 rytíř Jan Kunata Pešík. Na konci 16. století je zmiňován Jiří Pešík na Komárově a Mikuláš Pešík na Jinci. V období stavovských bouří se většina členů tohoto rodu staví na stranu českých stavů a tak po prohrané bitvě na Bílé hoře odchází do zahraničí, kde se zprávy o tomto rodu ztrácí.

Malovcové z Malovic

  Jméno Malovcové z Malovic odvozovali od tvrze Malovice nedaleko Netolic, v jižních Čechách. První z přídomkem z Malovic je roku 1313 – 1341 připomínán Bohuslav z Malovic. Malovcové z Malovic v průběhu staletí nikdy nepatřili k významným vladyckým rodinám. Příbuzensky byli, alespoň podle rodového erbu, propojeni s pány z Pardubic, kteří ve znaku také používali polovinu koně. Toto erbovní znamení vzniklo roku 1158, v bitvě u Milána, kdy předek těchto rodů Ješek pronikl do Milána, aby zde loupil. Když se vracel a projížděl městskou bránou, spadla za Ješkem mříž a rozpůlila jeho koně. Ješek se vrátil do tábora pěšky s kořistí a sedlem. V průběhu věků se rod rozdělil na mnoho větví, které se od sebe lišily svými přídomky. Největší rozruch z tohoto rodu vzbudil roku 1598 Bohuslav Malovec, když koupil za 320.000 kop míšenských, od Jáchyma Oldřicha z Hradce panství Hlubokou. Roku 1611 však Hlubokou zpustošilo pasovské vojsko a když se v dobách stavovských bouří Jetřich, syn Bohuslava přidal na stranu stavů, Malovcové o Hlubokou definitivně přicházejí. Ne všechny větve Malovců byly ale takto pobělohorskými konfiskacemi postiženy. Např. Malovcové z Kámena drželi hrad Kámen až do roku 1726, Roku 1690 Václav Malovec staví v Libouni barokní zámek, který drží až do roku 1767, kdy jej prodal Marii Josefě z Auersperku, člen chýnovské větve Petr Malovec získal roku 1642 radnické panství a nechává zde vystavět ranně barokní zámek a před tím, roku 1638 je tato větev povýšena do panského stavu, roku 1556 kupuje Zikmund Malovec z libějovické větve ves Březí z tvrzí, kterou Malovcové drží až do 19. století a kde Václav Malovec roku 1805 nechává vystavět zámek, zvaný Vysoký hrádek, který poslední z Malovců, jeho syn František roku 1825 prodává Josefu Hirschovi.


Vratislavové z Mitrovic

  Prvním známým předkem byl Vratislav, přívrženec Jiřího z Poděbrad, který roku 1448 kupuje Mitrovice u Sedlčan a od roku 1462 byl purkrabím Pražského hradu. Vratislavové se však dlouho nemohli domoci významnějšího postavení a majetku, proto museli sloužit u bohatého panstva. Zlom nastal na přelomu 16. a 17. století, kdy se roku 1591 Václav Vratislav z Mitrovic účastní jako panoš císařské delegace do Turecka. Během jednání v Cařihradě vypukla mezi sultánem a císařem válka a Václav Vratislav je Turky uvězněn. Podařilo se mu však uprchnout a roku 1595 se vrací do vlasti. Za stavovského povstání podporuje císaře a za své služby je povýšení do panského stavu. Obdržel také některé úřední hodnosti díky nimž se dostává po porážce stavovského povstání k výhodným konfiskacím. Zemřel roku 1635 a svým potomkům zanechal značné jmění. Vratislavové z Mitrovic vlastnili např. Kost, Kamenici nad Lipou, Radkov, Mníšek, Skřípel, Dírnou, Chlumčany, Krnsko, Zálší, Řehnice aj. Vratislavové z Mitrovic jsou dodnes prokazatelně žíjícím rodem.


Bruntálští z Vrbna

  Tento slezský rod odvozoval svůj původ od vsi Vrbna u Svídnice / dnešní Polsko /. Podle pověsti, člen tohoto rodu, Vrboslav, ve službách francouzského krále zastřelil dobře mířeným šípem římského hejtmana Colonu / italsky sloup / a na památku tohoto činu dostal do znaku od francouzského krále lilie a jako klenot právě prostřelený sloup. V 15. století získal rod nějaké statky na Opavsku a na Moravě. Roku 1506 se stávají dědičnými vlastníky Bruntálu, podle něhož si upravují jméno. V 16. století se Bruntálští prosadili mezi významné panské rodiny na Moravě mnozí členové rodu získali významné posty ve veřejném životě. V době stavovského povstání se osudy jednotlivých odnoží rodu výrazně rozchází. Zatímco jedni jsou po porážce stavů roku 1620 Habsburky tvrdě potrestáni / Jiří Bruntálský umírá roku 1622 v císařském vězení, Hynek Bruntálský je poté co uprchl do Nizozemí v nepřítomnosti odsouzen ke ztrátě Bruntálu/, druzí ze slezské větve, která sídlila na Hlučíně, se dočkali roku 1642 povýšení do hraběcího stavu v osobě Václava Bruntálského. Dostali také možnost nákupu konfiskovaných panství. Bruntálští v průběhu staletí vlastní např. Hlučín, Bohumín, Letovice, hrad Helfštejn, Dačice, Hořovice, Holešov atd.
  Bruntálští z Vrbna jsou doposud prokazatelně žijícím rodem.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz