zámek Kotenčice

klik

Hlavní stránka


Bechyňové z Lažan Boryňové ze Lhoty Colloredo-Mansfeldové

zámek Kotenčice
 První zmínka o vsi je z roku 1382, kdy je připomínán jako její majitel Petr z Kotenčic. Později ves náleží do majetku Jičínského statku, kde tehdy sedí Bechyňové z Lažan. Od roku 1515 je již vedena v majetku Bukové u Příbramě. Vládnoucí rod se zde ale nezměnil, protože majitelem Bukové byl Petr Bechyně z Lažan. V majetku Bechyňů je ves až do roku 1705, kdy se majiteli Bukové u Příbramě a tedy i Kotenčic postupně stávají – Vilém Boryně ze Lhoty, Kašpar Bor, 1809-1810 princezna z Hohenzollern- Hechingenu, rozená z Kurlandu, 1810-1813 hrabě Ferdinand z Wartenslebenu, 1813-1828 pražský obchodník Zikmund Goldstein a konečně od roku 1845 kníže Rudolf Colloredo-Mansfeld, který Kotenčice připojil ke svému dobříšskému panství. Kdo a kdy zde nechal zámek v pozdně barokním stylu vystavět není známo. V současné době je zámek v majetku JZD Dlouhá Lhota a slouží jako obytná budova.


Stručná historie majitelů panství


Bechyňové z Lažan

  Bechyňové z Lažan byli potomky starého slezského rodu Seidlitz. V Čechách se usazují v 15. století, prostřednictvím Jindřicha Lefta z Lažen, který se stal oblíbencem krále Václava IV. a stal se jeho komorníkem a důvěrníkem. Díky tomuto postavení zbohatl a roku 1410 kupuje hrad Krakovec a přilehlé statky. U dvora patřil k přívržencům církevní reformy a byl stoupencem učení Jana Husa. Ten také po ztrátě útočiště na Kozím Hrádku, trávil poslední dny před cestou do Kostnice na jeho hradu Krakovec. Jindřich Left zůstal i po smrti Jana Husa stoupencem jeho učení, ale po prohrané revoluci se opět vrací k zájmům vlastní třídy a v bitvě u Vyšehradu roku 1420 stojí na straně krále Zikmunda. Někteří členové tohoto rodu však nadále hájili Husovo učení a byli zato postiženi pobělohorskými konfiskacemi. Již roku 1414 získal Jindřich Left Bechyni, kterou sice jeho potomci dlouho neudrželi / roku 1477 ji prodávají Šternberkům /, ale upravili si podle zdejšího hradu rodové jméno.
  Z tohoto rodu stojí jistě za zmínku i Kateřina Bechyňová z Komárova a na Pěčíně, manželka purkrabího na Karlštejně Jana Bechyně z Lažan, která roku 1534 bestiálně zavraždila 14 mladých dívek, protože věřila, že koupel v jejich krvi jí zaručí věčné mládí. Kateřina z Komárova byla odsouzena k umoření hladem v Mihulce, jedné z věží Pražského hradu. Tam byla vsazena 27. února 1534 a téhož roku, 15. března zde zemřela. Na základě tohoto procesu byl Bechyňům odňat panský stav, který ale roku 1737 opět získávají. Bechyňové z Lažan jsou dodnes prokazatelně žijícím rodem.

Boryňové ze Lhoty

  Původ tohoto rodu není příliš jasný. Prvním známým představitelem byl královský prokurátor Jan Boryně, který roku 1523 sedí na statku v Míkovicích u Kralup nad Vltavou. Ten požíval takové úcty, že ho český sněm zvolil jedním ze čtyřiadvaceti volitelů nového českého krále. Jan Boryně tehdy dává hlas Ferdinandovi I. Habsburskému a stává se jeho věrným stoupencem. Tuto oddanost však nezdědil jeho syn a dědic David Boryně, který se roku 1547 zapletl do protihabsburského povstání. Byl zato odsouzen k postoupení svých statků k manské podřízenosti císaři. Ovšem díky dobrým otcovým stykům s habsburským dvorem mu je vzápětí tento trest zrušen. David pak kupuje Roztoky, kde nechává velkoryse přestavět zdejší tvrz v renesančním stylu. David Boryně bohatl především lichvou a je tedy hříčkou osudu, že ho roku 1590 na Roztokách přepadla loupeživá banda a ukradla mu velkou část peněz. Lichvou se živí i jeho syn Václav, který umírá za stavovského povstání. Dílo zkázy dokončili císařští vojáci, kteří po vyhrané bitvě na Bílé hoře vydrancovali Boryňovy pražské domy. Od tohoto okamžiku je křivka rodu pouze sestupná a o sto let později rod vymírá.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz