zámek Krušovice

klik

Hlavní stránka


Zajícové z Valdeka/Hazmburka/ Pětipeští z Chýš a Egerberka z Vřesovic Šlikové Bírka z Násilé Schwarzenberkové Valdstejnové Fürstenberkové

zámek Krušovice zámek Krušovice
  První zmínka o vsi, která se původně připomíná jako Krušejovice, pochází z roku 1343 jako manská ves patřící ke hradu Křivoklátu. V dobách krále Jana Lucemburského se na vsi připomíná jako majitel Vilém Zajíc z Valdeka, který zde sedí do roku 1356. Po jeho smrti zde sedí jeho manželka Kunhuta, ale ta ještě téhož roku ves prodává Závišovi z Mikovic. Po něm zde sedí Mikuláš Matrovec se svým bratrem Janem. Od roku 1439 na Krušovicích sedí Hanuš Zumr z Herstošic. Roku 1450 byla celá ves vypálena. Po Zumrově smrti připadá ves odúmrť králi Jiřímu z Poděbrad, který ji pak postoupil Bořivojovi z Rudy. Ten ale ves již roku 1462 prodává Vaňkovi z Čelechovec a Kralovic. Ten pustou ves začal znovu budovat a obnovil zdejší tvrz. Tento rod drží ves až do roku 1530, kdy ji kupuje od Jana z Čelechovec Václav Pětipeský z Chýš a Egerberka. Ten ale drží ves jen dva roky a pak ji prodává Václavu z Vřesovic. Jeho bratr Jindřich pak roku 1540 prodává ves Albrechtovi Šlikovi z Holíče a na Kadani. Od něj pak ves kupuje roku 1548 Václav Bírka z Násilé. Václav ves i s tvrzí znovu opravil a osídlil. Roku 1558 ji předává svému synovi Jiříkovi. Od něj ji roku 1583 koupil císař Rudolf II. , který tak chtěl rozšířit svou honitbu v křivoklátských lesích. V letech 1596 – 1597 zde nechává císař vystavět novou tvrz na které sedí od roku 1620 hospodářský správce Daniel Maškovský. Tohoto roku byly Krušovice opět vypleněny, to když tudy táhlo vojsko hraběte Buquoe před bitvou na Bílé hoře. Neblahý osud Krušovice neopustil. Roku 1631 je vyplenilo saské vojsko a rakovničtí občané. Celou třicetiletou válku trpěly Krušovice neustálými průchody znepřátelených vojsk. Roku 1658 pak král Leopold I. zastavil křivoklátské panství, tedy i Krušovice, tajnému radovi a nejvyššímu hofmistrovi Janu Adolfu Schvarzenberkovi. Krušovice od této doby sdílí stejné osudy s hradem Křivoklátem. V roce 1686 se tak dalším vlastníkem stává Arnošt Josef z Valdštejna. Arnošt ihned započal své panství zvelebovat a tak i v Krušovicích začal stavět nová hospodářská stavení. Zemřel ale již roku 1708. Panství tak přebírá jeho syn Jan Josef, místodržitel a nejvyšší zemský maršálek, který na místě staré tvrze nechává roku 1728 vystavět nový barokní zámek. Po jeho smrti roku 1731 panství dědí jeho dcera Marie Anna, která se vdává za hraběte Josefa Viléma z Fürstemberka. Za Fürstenberků je v letech 1816 – 1817 zámek přestavěn na jednopatrovou budovu ve tvaru písmene L. Fürstenberkové zámek vlastní až do roku 1945. Dnes je zámek součástí krušovického pivovaru a jsou v něm byty jeho zaměstnanců a muzeum pivovarnictví.



Stručná historie majitelů panství



Zajícové z Hazmburka/Valdeka/

  Historie Zajíců z Hazmburka se začíná u Oldřicha, který jako první roku 1232 převzal jméno Zaječek. Nejprve se tento rod nazýval z Valdeka, ale od roku 1335 Zbyněk Zajíc z Valdeka a na Žebráce kupuje od krále Jana Lucemburského koupil gotický hrad Hamburk a vybudoval z něj nové rodové sídlo. Zbyňkův vnuk Mikuláš odchází do Budině a zakládá budyňskou větev rodu. V době husitské drželi Zajícové se Zikmundem a na straně katolíků. Mikulášův syn Jan z budýňské vetvě Zajíců se usazuje na Budyňském zámku a ostře vystupuje proti Jiřímu z Poděbrad. Po zvolení Matyáše Korvína českým králem, je jmenován kancléřem českého království. Rod Zajíců vymřel roku 1663 po meči. Známým členem rodu byl také Zbyněk Zajíc z Hazmburka, který byl v letech 1403 – 1411 pražským arcibiskupem. Ostře vystupoval proti Janu Husovi a byl zapřísáhlým odpůrcem husitského hnutí. Zbyněk byl vnukem Zbyňka Zajíce z Valdeka, který pro rod získal hrad Hazmburk. Zemřel roku 1436 při své cestě do Prešpurku / dnešní Bratislava / a pochován je v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.


Pětipeští z Chyš a Egerberka

  Předek Pětipeských z Chyš a Egerberka, kteří se Pětipeští nazývali po vsi nedaleko Kadaňe, byl hrdina tažení Vladislava II. a císaře Fridricha I. Barbarossy Milánu roku 1158, Odolen ze Střížovic. Podle pověsti, zde císařské vojsko hledalo brod přes řeku Addu a když jej nemohli najít, Odolen se vrhl s přáteli do řeky a překročili ji. Svým činem strhli ostatní, císařské vojsko řeku překročilo, překvapilo Milánské a v bitvě zvítězilo. Za tento čin si Odolen vysloužil nosit na štítě modrý pruh, značící vodu v bílém poli. Ve třináctém století zakládá hrad Chyše, na kterém nejdříve on a pak jeho potomci sedí až do roku 1354. Přes zjevnou starobylost rodu, se žádný potomek rodu v následujících stoletích nedomohl významnějšího majetku, nebo postavení. Pětipeští vlastnili například obce Obříství, Tuřany, Neprobylice, Byšice atd. Po Bílé hoře ale o vše díky své podpoře stavovského povstání přichází a roku 1652 umírá poslední mužský potomek tohoto rodu, Václav Šťastný Pětipeský.


z Vřesovic

  Vladykové z Vřesovic byli až do 14. století bezvýznamným moravským rodem. Do Čech se dostávají roku 1420 v osobě Jakoubka z Vřesovic. Mezi husity proslul svou udatností. Roku 1425 velel žateckým vojskům s nimiž nejprve dobil Duchcov, ale pak byl zaskočen mišeňskými vojsky a utrpěl trpkou porážku. Vše si vynahradil o rok později, když v bitvě u Ústí nad Labem porazil mnohatisícové vojsko míšeňských rytířů a dobil město Ústí. Toto město pak také dostává na deset let do zástavy. Jakoubek si vybudoval v severozápadních Čechách značný majetek, pro který byl některými jeho současníky značně kritizován. Jeho pověst hamižného a nepříliš charakterního člověka se potvrdila po bitvě u Ústí, kdy ač byl vydán rozkaz nebrat zajatce, Jakoubek se pokusil zachránit významného šlechtice z rodu Gutštejnů, aby za něj mohl později požadovat výkupné. Jakoubek z Vřesovic, nejvýznamnější člen rodu, po smrti císaře Zikmunda podporoval jako nástupce na český trůn rakouského vévodu Albrechta Habsburského. Po Albrechtově smrti sloužil jeho synovi Ladislavu Pohrobkovi a pak až do své smrti roku 1461 Jiřímu z Poděbrad. Rod pánů z Vřesovic se pak značně rozvětvuje a nashromážděný majetek se tak rychle rozmělňuje. Poslední z odnoží pánů z Vřesovic vymírá v 18. století.


Šlikové

  Šlikové byli chebskou měšťanskou rodinou, o jejíž existenci se až do začátku 15. století téměř nevědělo. Teprve až za Kašpara Šlika, který byl od roku 1416 ve službách Zikmunda Lucemburského se osu tohoto rodu začal obracet k lepšímu. Kašpar se po boku Zikmunda účastní důležitých jednání a postupně se stává roku 1427 protokolář, 1432 vícekancléř a roku 1433 říšsko německý kancléř. Roku 1435 získává Falknov / dnes Sokolov / a roku 1437 se výhodně oženil z Anežkou dcerou olešnického vévody Konráda III. Kašpar se také stal držitelem velkého počtu statků, dvorů a lén, které dostával od císaře Zikmunda za neustálé peněžní půjčky, kterých neměl Zikmund nikdy dost. Kašparovy statky byly rozptýleny na Chebsku, Porýní, Itálii atd. Některé výhodně prodával dál a z ostatních vytvořil úctyhodný rodový majetek. Vrcholem jeho kariéry bylo povýšení roku 1437 na říšského hraběte z Bassana. Kašpar Šlik umírá roku 1449 a zanechává po sobě úctyhodný majetek. Dalším významným mezníkem pro rod byl rok 1512, když byla na jáchymovském panství Štěpána Šlika z Holíče nalezena stříbronosná žíla a roku 1516 se začalo z těžbou. Štěpán dostal roku 1519 povolení od zemského sněmu k ražbě stříbrných tolarů. Štěpán umírá roku 1526. Pro neustálé neshody s králem Ferdinandem I. byli Šlikové roku 1547 odsouzeni ke ztrátě jáchymovských stříbrných dolů a s nimi i ke ztrátě celého loketského kraje. Tento Ferdinandův krok přivádí okamžitě celý rod na stranu stavovské opozice. Jáchym Ondřej Šlik se stává jedním z hlavních vůdců povstání, roku 1611 se postavil proti přijetí Ferdinanda II. za českého krále a sám prosazoval volbu saského kurfiřta / říšský kníže / Jana Jiřího I. Po Bílé hoře byl Jáchym zatčen a společně s dalšími českými pány 21. června roku 1621 popraven. Do dějin se zapsal i Jindřich Šlik, který se také účastnil stavovského povstání. Byl jedním z velitelů stavovského vojska. V bitvě na Bílé hoře velel pluku Moravanů, který padl do jednoho. Jindřich byl zajat a roku 1621, aby si zachránil život vstupuje do císařské armády. Pod velením Albrechta z Valdštejna se účastní bojů za třicetileté války, kde získal řadu vysokých funkcí. Po zavraždění Valdštejna roku 1634 v Chebu obdržel část jeho majetku. Byl přijat za říšského hraběte, získává např. Planou, Kopidlno, Kunštát atd. Potomci kunštátské větve rodu žijí v Čechách dodnes.





Bírka z Násilé

  Slezský vladycký rod Bírků se prvně připomíná v 15. století, to když se opavský hejtman Bernard Bírka žení s Annou z Násilé. Bernard stál věrně po boku krále Jiřího z Poděbrad a bránil proti Matyáši Korvínovi Opavsko. Za své služby získává hrad Vikštejn. Ten pak po odchodu Bernarda do Prahy na dvůr Vladislava II. získává jeho syn Hyncík. V Čechách se tento rod usazuje v 16. století, to když se Jiří stává hejtmanem rakovnického kraje a sedí na Krušovicích. Jiří pak ještě získává od svého příbuzného Domousnice. Tím ale celá historie rodu končí a již se o tomto rodu žádné zprávy nedochovaly.



Schwarzenberkové

  Schwarzenberkové jsou původem franský šlechtický rod, poprvé doložený roku 1172. Původní název rodu ale zněl Seinsheim. Až když Erkinger ze Seinsheimu zakoupil na přelomu 14. a 15. století panství Schwarzenberk, začal se psát ze Schwarzenberka. V letech 1420 – 1421 se účastnil válečných výprav proti husitům, začež obdržel od krále Zikmunda do zástavy města Žatec, Kadaň a Beroun a roku 1429 je povýšen do stavu svobodných pánů ze Schwarzenberku. Roku 1599 se Adolf Schwarcwnberg účastnil tažení proti Turkům, kde získal po vítězné bitvě u Rábu titul říšského hraběte a polepšení erbu o hlavu Turka, kterému krkavec vyklovává oko. Roku 1654 získávají Schwarcenberkové v Čechách inkolát / obdoba dnešního občanství, právo vlastnit pozemky /. Prvním majetkem, který v Čechách získávají je panství Třeboň /1660/ a Hluboká nad Vltavou. Rozsáhlý majetek získávají zejména v jižních a severních Čechách, kde kupují např. Český Krumlov, již zmíněnou Hlubokou nad Vltavou, Netopíce, Prachatice, Orlík atd. Před rokem 1918 patřili Schwarzenbekové k nejbohatším v Evropě. V roce 1947 byl znárodněn majetek hlubocké větve Schwarzenberků a o dva roky později museli představitelé orlické větve uprchnou z Československa. Hlavním představitelem rodu je v současnosti syn knížete Karla VI. Karel Schwarzenberg.

z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka.
  Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská.
  Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách. Potomci tohoto rozvětveného rodu žijí nadále v zahraničí.


Fürstenberkové

  Fürstenbergové pocházejí z rodu hrabat z Urachu. Jejich přímým předkem byl Heinrich I. z Urachu, muž který nesl v bitvě na Moravském poli roku 1278 říšskou standartu. Po svém otci Eginu V. z Urachu získává hrabství Fürstenberk a od krále Rudolfa Habsburského lantkrabství Baar. Do Čech přicházejí v 16. století. Roku 1729 si Vilém Fürstenberk bere Valdštejnovu dceru Marii Annu dědičku křivoklátského panství. Tím i začala éra tohoto rodu na Křivoklátu, která trvala až do roku 1929. Roku 1762 jsou Fürstenbergové povýšeni do knížecího stavu. Křiviklátské panství odkázal Vilém svému druhému synovi Karlu Borromeovi Egonu, který měl za manželku hraběnku Marii Josephu ze Šternberku. Karel byl císařským komořím, tajným radou a v letech 1771 – 1782 zastával úřad nejvyššího purkrabího království Českého. Ke křivoklátskému panství tehdy náležely např. Krušovice, Nižbor, Skřiváň, Podmokly atd. V současné době je hlavou rodu kníže Heinrich Egon Karl narozený roku 1950, ženatý od roku 1976 s princeznou Maxmiliáne zu Windisch – Grätz, se kterou má dva syny.




veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz