zámek Liběchov

klik

Hlavní stránka


Krabicové z Veitmile Škopkové z Dubé Beřkovští ze Šebířova Malovcové Pachtové z Rájova

  První zmínka o vsi Liběchov je z roku 1311, kdy na zdejší tvrzi seděli vladykové Domin, Lipoid a Vojslav z Liběchova. Tento rod zde sedí až do roku 1403, kdy zdejší panství kupuje Jan Prudota z Veitmile. Prudota ale zdejší zboží nedrží dlouho, již roku 1410 jej prodává Jindřichu Škopkovi z Dubé z rozrodu Ronovců. Jindřich Škopek byl blízkým přítelem Jana Husa. Když byl nad Husem a Prahou roku 1412 vyhlášen interdikt / z latinského inter-dicere – zakázat, potrestaný interdiktem nesmí sloužit mše ani žádné jiné bohoslužby /, odešel Hus právě na Liběchov.

zámek Liběchov zámek Liběchov hospodářská budova vedle zámku

Zde Hus zůstal do roku 1413, kdy odchází na Kozí Hrádek. Roku 1440 jsou na zdejší tvrzi vzpomínáni opět páni z Liběchova, ale jejich držba netrvala dlouho. Nejdříve zde sedí Beřkovští ze Šebířova a od roku 1547 Kašpar Belvic z Nostic. Za Kašpara Belvice byla gotická tvrz přestavěna v renesančním stylu. Mimo této přestavby zde byl ještě vystavěn poplužní dvůr, mlýn, pivovar a ovčín.

vodní chrlič u zámeckého parku ozdobná číše na květiny v parku ozdobná plastika na květiny v parku ozdobná číše na květiny v parku socha Jasona s hlavou meduzy v ruce

Belvicové vlastní Liběchov do roku 1629, kdy sňatkem Magdaleny Belvicové a Jiřího Malovce z Chýnova přechází v držení tohoto rodu. Roku 1648 je jako majitelka panství uváděna Dorota Františka Belvicová, která byla poprvé vdaná Malovcová a podruhé od roku 1650 za Hyacinta Karla de Villaniho. Roku 1557 dědí panství její syn Karel Ludvík, který ho ale roku 1664 prodal Františku ze Scheidleru. výzdoba stropů v zámku výzdoba stropů v zámku Ten na Liběchově staví nový pivovar, sladovnu, vinopalnu a obnovuje válkou poničené vinice. Roku 1709 se Liběchov dostává do rukou Pachtů z Rájova, když si Antonie Eusebie Scheidlerová vzala Jana Jáchyma Pachtu z Rájova. Ten nechává zdejší tvrz přestavět na barokní zámek v anglickém stylu. Na přestavbě se podílelo spousta význačných umělců té doby. Pachtové drží Liběchov do roku 1801. kdy jej od Jana Pachty kupuje Jakub Veith, měšťan a průmyslník z Českých Budějovic. Tento bohatý průmyslník byl povýšen do šlechtického stavu a značně rozšířil svůj majetek nákupem statků kolem Liběchova. Po jeho smrti Liběchov přebírá jeho mladší syn Antonín, který se brzy stává mecenášem umění a na zámku v Liběchově hostil mnoho význačných umělců své doby. Po Antonínově smrti zde tyto aktivity ustávají a jeho synovec, také Antonín je pro dluhy nucen zámek roku 1872 prodat italské rodině Collatů. Ti zde ale dlouho nezůstali a zámek prodávají říšské hraběnce von Arnin, po níž jej přebírá její dcera provdaná hraběnka von Bisterfeld-Weisenfeld. Nový majitelé zde již ale nebydleli a pronajímali zámek ing. Františku Homolkovi, jehož rodina zámek po první pozemkové reformě koupila. Zámek vlastní do roku 1938, kdy zde nacisté zřídili vojenský lazaret. Po roce 1945 byl zámek znárodněn a připadl státu. Hospodářské budovy pak připadly místnímu státnímu statku. Po roce 1954 byl zámek propůjčen Československému státnímu filmu jako společenské a ubytovací středisko. Dále zámek přechází roku 1954 na ministerstvo spravedlnosti a pak v roce 1963 na Národní muzeum. Po roce 1990 byl zámek neúspěšně zprivatizován, pak jej roku 2002 postihly povodně a dnes je tak opuštěn a čeká na své lepší časy.


Stručná historie majitelů panství



Krabicové z Veitmile

  Vladycký rod Krabiců z Veitmile patřil k nejrozvětvenějším českým rodům. Již roku 1316 získal Pešík z Veitmile od krále Jana Lucemburského ves Střekov, kde roku 1319 nechal vystavět stejnojmenný hrad. Asi nejznámějším členem rodu byl Beneš Krabice, kanovník pražské kapituly, který od roku 1355 řídil stavbu katedrály sv. Víta na Pražském hradě a který se postupně v letech 1374 – 1375 přenest ostatky českých králů a také biskupů. Ve 14. století se rod dělí na českou a moravskou větev. Česká, dravější větev rodu začala bohatnout z horního podnikání v severozápadních Čechách, hlavně na Mostecku a Chomutovsku. Roku 1475 byli Krabicové povýšeni do panského stavu. Vrcholu rod dosáhl za Šebestiána z Veitmile, který roku 1547 pomáhal králi Ferdinandovi I. proti českým stavům a byl za to také náležitě odměněn. Po jeho smrti roku 1549 začíná rod Krabiců z Veitmile upadat, až počátkem 18. století celý rod vymírá.



Beřkovští ze Šebířova

  První zmínky o vladyckém rodě Beřkovských ze Šebířova se datují do roku 1457, kdy je připomínán Radslav I. z Šebířova. Nejznámější člen tohoto dosud bezvýznamného rodu se stal Radslav II. , který byl poradcem krále Vladislava Jagellonského a od roku 1512 nejvyšším písařem. Vlastní beřkovské panství, Kokořín a kupuje Liběchov. Beřkovice držel rod až do roku 1597, kdy je Mikuláš Beřkovský prodal míšeňskému rytíři Zikmundovi z Blevic a Nosovic. Po bitvě na Bílé hoře členové rodu emigrovali. Posledním mužským potomkem rodu byl Albrecht Eusebius Beřkovský, který roku 1636 padl jako důstojník švédského vojska.




Malovcové

  Jméno Malovcové z Malovic odvozovali od tvrze Malovice nedaleko Netolic, v jižních Čechách. První z přídomkem z Malovic je roku 1313 – 1341 připomínán Bohuslav z Malovic. Malovcové z Malovic v průběhu staletí nikdy nepatřili k významným vladyckým rodinám. Příbuzensky byli, alespoň podle rodového erbu, propojeni s pány z Pardubic, kteří ve znaku také používali polovinu koně. Toto erbovní znamení vzniklo roku 1158, v bitvě u Milána, kdy předek těchto rodů Ješek pronikl do Milána, aby zde loupil. Když se vracel a projížděl městskou bránou, spadla za Ješkem mříž a rozpůlila jeho koně. Ješek se vrátil do tábora pěšky s kořistí a sedlem. V průběhu věků se rod rozdělil na mnoho větví, které se od sebe lišily svými přídomky. Největší rozruch z tohoto rodu vzbudil roku 1598 Bohuslav Malovec, když koupil za 320.000 kop míšenských, od Jáchyma Oldřicha z Hradce panství Hlubokou. Roku 1611 však Hlubokou zpustošilo pasovské vojsko a když se v dobách stavovských bouří Jetřich, syn Bohuslava přidal na stranu stavů, Malovcové o Hlubokou definitivně přicházejí. Ne všechny větve Malovců byly ale takto pobělohorskými konfiskacemi postiženy. Např. Malovcové z Kámena drželi hrad Kámen až do roku 1726, Roku 1690 Václav Malovec staví v Libouni barokní zámek, který drží až do roku 1767, kdy jej prodal Marii Josefě z Auersperku, člen chýnovské větve Petr Malovec získal roku 1642 radnické panství a nechává zde vystavět ranně barokní zámek a před tím, roku 1638 je tato větev povýšena do panského stavu, roku 1556 kupuje Zikmund Malovec z libějovické větve ves Březí z tvrzí, kterou Malovcové drží až do 19. století a kde Václav Malovec roku 1805 nechává vystavět zámek, zvaný Vysoký hrádek, který poslední z Malovců, jeho syn František roku 1825 prodává Josefu Hirschovi.



Pachtové z Rájova

  Předkem Pachtů z Rájova byl Jan starší Pachta, hejtman panství tloskovského, pocházející z Horšovského Týna. Jeho vnuk Daniel Norbert Pachta, sekretář dvorské komory je roku 1654 povýšen do rytířského stavu. Získal četné statky v Čechách i na Moravě a to především výhodnými koupěmi. Roku 1689 získávají značný majetek dědictvím po nobilitované / zámožné a vlivné / jihlavské rodině Heidlerů z Bukova a získávají právo psát se i z Bukova. Roku 1701 jsou povýšeni do panského stavu a roku 1721 do stavu hraběcího. Úměrně k jejich postavení ve společnosti, rostla i touha po reprezentativních sídlech. Arnošt Josef Pachta nechává postavit barokní zámek v Liblicích, Jan Jáchym Pachta postavil zámek v Liběchově a jeho syn František Josef Pachta nechal postavit zámek v Bezně. Rod v průběhu staletí vlastnil např. Tloskov, Větrný Jeníkov, Šlapanice, Jiříkovice, Beranov, Liběchov, Liblice, Bezno atd. Rod je prokazatelně dodnes žijící.




veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz