zámek Líšno

klik

Hlavní stránka


Benešovici Šternberkové z Kunštátu a Poděbrad z Říčan z Kokořova


  Nynější zámek stojí na místě, kde původně stávat hrad Léštno. Hrad založil na místě chráněném rybníky a bažinami syn Ondřeje z Dubé, Beneš kolem roku 1367. Jeho syn Václav z Dubé doprovázel mistra Jana Husa při jeho cestě do Kostnice. Václav se však k husitům nepřidává a dokonce zpočátku vystupuje proti nim. Z toho důvodu je i v roce 1420 hrad oblehnut husitským vojskem. Když Václav dosáhl příměří, husité odtáhli. Václav dží hrad do roku 1424. Až do roku 1443, kdy zde sedí Jan ze Smilkova, nejsou osudy Líšna známi.

zámek Líšno zámek Líšno zámek Líšno - nádvoří

V polovině 15. století získává hrad Zdeněk Konopišťský ze Šternberka stoupenec Jiřího z Poděbrad. Zdeněk pomáhal Jiřímu proti Strakonické jednotě a roku 1450 dobil se svými vojsky hrad Kostelec / dnes Zbořený Kostelec /. Když ale roku 1462 ruší papež Pius II. tzv. kompaktáta, která Čechům zaručovala přijímání pod obojí přechází dosavadní nejaktivnější podporovatel královy politiky roku 1465 na stranu jeho nepřátel a stává se vůdcem Zelenohorské jednoty.

zámek Líšno zámek Líšno zámek Líšno sv. Jan Nepomucký zámek Líšno

Díky tomu byly roku 1467 všechny jeho hrady – Líšno, Konopiště a Český Šternberk oblehnuty královským vojskem. Hrad Líšno byl během dvou měsíců dobit a Jiří z Poděbrad ustanovuje novým pánem jednoho ze svých synů, Hynka z Münsterberka. Avšak po uzavření Olomouckého míru roku 1478, vrací nový panovník Vladislav Jagellonský, hrad Petrovi ze Šternberka, který zde započal z opravou poničeného hradu. Zemřel tu roku 1514 a tak opravy dokončil až jeho syn Jan. Mužská linie tohoto rodu zde sedí až do roku 1589, kdy panství přebírá dcera Otakara ze Šternberka Dorota. Dorota byla třikráte provdána, nejprve za Václava Smiřického ze Smiřic, pak za Maxmiliána Trčku z Lípy a nakonec za Kryštofa z Fürstemberka.

zámek Líšno - soukromý archiv zámek Líšno - soukromý archiv zámek Líšno - soukromý archiv

Nicméně hrad stále zůstával v rodu Šternberků. Když Dorota roku 1633 umírá, majetek dědí její děti z předchozích manželství, dva synové a dvě dcery. Jedna z těchto dcer Anna Albertina se provdala za podmaršála valdštejnových vojsk Kristiána z Illova a začala se se svými sourozenci o tento majetek soudit. Zatím byl její muž roku 1634 společně s Valdštějnem v Chebu zavražděn a ona se ještě dvakráte vdává / Jan Pavel z Briaumontu Šebestián z Říčan /. Soudní spor nakonec Anna vyhrává a Líšno bylo přiřčeno její dceři z prvního manželství Dorotě z Illova. V období třicetileté války celé panství velmi zpustlo a při jeho dělení v roce 1667 Líšno získává syn Anny Albertiny z třetího manželství Petr Vilém z Říčan.

zámek Líšno zámek Líšno zámek Líšno zámek Líšno altánek v parku

Petrův syn Karel Šebestián ale Líšno roku 1712 prodává Marii Renatě ze Satzenhofenu, ta roku 1744 Lucii z Kokořova a ta roku 1781 prodává neudržovaný hrad s panstvím ve veřejné dražbě klášteru servitů v Praze u sv. Michala. Mniši o hrad nejevili zájem a tak hrad nadále chátral. Nic se nezměnilo ani roku 1800, kdy panství kupuje Jakub Wimmer a ni v roce 1805, kdy zde sedí hrabata z Pourtalesu. K obratu dochází až roku 1872, kdy hrad kupuje pražský průmyslník Čeněk Daněk, který hrad nechává v letech 1873 – 1884 od základů přestavěl na přepychový zámek v romantickém stylu. Rodina průmyslníka Daňka vlastní zámek až do roku 1945, kdy jim byl znárodněn.



Stručná historie majitelů panství



Benešovici


  Prvním známým předkem, od kterého Benešovici odvozovali svůj název, byl Beneš z Benešova, který se v roce 1162 účastnil dobívání Milána. Beneš měl šest synů, Voka,Ondřeje,Dobeše,Matouše,Drslava a Ruprechta. Vok byl pokračovatelem rodové větve pánů z Benešova, Drslav zakládá moravskou větev pánů z Kravař a Matouš rodovou větev pánů z Dubé. Syn Voka z Benešova, Dobeš/pražský arcibiskup/zakládá nedaleko Benešova nové rodové sídlo hrad Konopiště. Po jeho smrti spravuje rodový majetek jeho bratr Milota. Ten umírá roku 1307. Konopiště ještě spravují jeho synové Beneš a Dobeš, ale jejich smrtí rodová větev Benešoviců z Benešova vymírá.
  Další rodovou větví jsou páni z Kravař. Ti se od počátku rozdělili na tři větve.První držela hrad Plumlov, druhá získala Bílovec, Fulnek a Helfštejn. Poslední větev měla za rodové sídlo slezský Tvorkov a k němu přikoupila Přerov, Napajedla, Zábřeh a Boletice. Počátkem patnáctého století držel tento rod přes dvacet procent území Moravy. Za husických nepokojů se část pánů z Kravař přidala k Zikmindovi a část k husitům. První dvě větve vymírají v 15. století, poslední koncem 18. století.
  Třetí rodová větev pánů z Dubé, je zárověň i nejméné přehledná. Víme, že Matouš vlastnil statky na dolním toku řeky Sázavy a že jeho syn Ondřej postavil ke konci třináctého století hrad Dubá. Od Onřejových bratrů Václava a Beneše, pocházejí dvě větve pánů z Dubé. Václav z Dubé držel Dubou a Humpolec zatímco Beneš z Dubé postavil hrad Leštno (Líšno) u Benešova.Od tohoto okamžiku je historie pánů z Dubé trochu nepřehledná. Víme, že Václav roku 1416 umírá a že hrad Dubá je roku 1467 rozbořen vojsky Jiříka z Poděbrad. Beneš z Dubé, respektive jeho syn Václav je připomínán na hradě Líšno naposledy roku 1424. Po tomto datu se zmiňuje roku 1438 jako majitel tvrze v Mrači u Benešova, Beneš z Dubé a z Mrače. Zdá se tedy, že rod pánů z Dubé pokračuje zde, pod názvem Mračtí z Dubé.



Šternberkové

  Rod Šternberků založil Diviš z Divišova a proto se také z počátku nazývali Divišovci. Ze Šternberka se začínají psát až po zbudování rodového sídla Českého Šternberka nad řekou Sázavou v letech 1235 – 1240. Tento raně gotický hrad založil Zdeslav z Divišova a je v držení tohoto rodu dodnes. Šternberkové výrazně ovlivňovali události své doby a zastávali nejvyšší zemské a církevní úřady. Zdeněk ze Šternberka byl vůdcem a zakladatelem zelenohorské jednoty, bojující proti Jiřímu z Poděbrad. Ten Šternberk oblehl a dobyl. Šternberkové dostávají hrad zpět až o dvanáct let později, jmenovitě Petr ze Šternberka. Tím začíná vláda holické větve Šternberků. Ti zde vládnou až do roku 1712, kdy tato větev vymírá. Zámek tím přechází do cizích rukou a až roku 1841 jej zpět kupuje Zdeněk ze Šternberka. V roce 1948 je zámek Šternberkům vyvlastněn, ale po roce 1990 je tomuto rodu opět navrácen. Dnes Šternberkové mimo Českého Šternberka drží ještě Jemniště,Březinu,Častalovice a Zásmuky.



z Kunštátu a Poděbrad

  Páni z Kunštátu byli moravským šlechtickým rodem o kterém máme první zprávy ze 13. století, kdy se zmiňuje předek tohoto rodu, olomoucký purkrabí Heralt / Geralt / z Obřan. Jeho syn Kuno zakládá roku 1279 město a stejnojmenný hrad Kunštát, podle kterého se následující generace nazývají. Rod pánů z Kunštátu se rozrostl do několika větví, z nichž jedna, kterou založil Boček z Kunštátu se roku 1345 usazuje na Poděbradech, které Boček obdržel jako léno od krále Karla IV. Z této větve pocházel Jiří z Poděbrad / 1420 – 1471 /, jediný český král, kterého si česká šlechta zvolila ze svých řad. Jiří z poděbrad se hlásil ke kališníkúm, ale zároveň nebyl přívržencem radikálních táboritů. Tímto svým postojem si získal na svou stranu nejen kališníky, ale i katolíky, kteří ho pak roku 1458 zvolili za českého krále. Bohužel ač měl rod mnoho větví, ty se nevyznačovali příliš velkou životností a tak v 16. století již přežívali pouze dvě. I jejich osud se naplnil koncem 16. a v první polovině 17. století. kdy celý rod vymírá v osobě knížete Karla Bedřicha z Münsterberka roku 1647 / Münsterberskou linii pánů z Kunštátu a Poděbrad založil syn Jiřího z Poděbrad Jindřich /.


z Říčan

  Předkem pánů z Říčan byl Petr ze Všechrom, který mezi lety 1260 – 1270 nechal vystavět Říčanstý hrad. O hrad přichází během husitských válek. Hrad zůstává neobydlen a v 16. století zcela zpustl. V polovině 14. století se rod dělí rod dělí na několik větví a již koncem tohoto století vlastní např. Průhonice, Hořovice, Švihov, Humpolec atd. Pánové z Říčan byli typickými představiteli renesanční šlechty. Studovali na vysokých školách doma i v cizině a své vzdělání využívaly k uplatnění svých politických ambicí. Zastávali úřady krajských a zemských soudců a hejtmanů. Za stavovského povstání se ovšem někteří členové rodu, jako například Jan Litvín z Říčan, postavil na stranu stavů a dokonce se osobně účastnil defenestrace roku 1618, kdy pomáhal vyhazovat z oken Pražského hradu císařské místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Za tato svá jednání příchází o své majetky a v některých případech, jsou i uvězněni. Jako třeba Pavel z Říčan, kterému hrozil dokonce trest k smrti, ale byl změněn na šest let žaláře na Zbirohu. Potomci pánů z Říčan si pak postupně získávají důvěru Habsburků, ale počátkem 19. století tento rod vymírá.

Čeněk Daněk

  Čeněk Daněk se narodil roku 1826 nedaleko Chrudimi v rodině sládka. Studoval polytechniku ve Vídni a v Praze. Roku 1852 nastoupil jako konstruktér do strojírenské firmy Breitfeld&Evans. Roku 1854 se osamostatňuje, když společně se starostou Karlína kupuje strojírenský závod A.Meisner & Comany, který pak přejmenoval na Daněk& Comany. Zde začal vyrábět stroje pro rozvíjející se cukrovarnický průmysl. V letech 1861 – 1864 byl poslancem říšského sněmu a za své zásluhy o budování průmyslu získal roku 1878 šlechtický titul von Esse / německy z výhně /. Významnou roly sehrál i při renovaci pražského orloje v letech 1864 – 1865, kdy se veškeré strojírenské práce prováděly v jeho továrně.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz