zámek Malešov

klik

Hlavní stránka


Ruthardové z Hustířan Salavove z Lípy Voděradští z Hrušova Valdštejnové
Malovcové z Malovic Berkové z Dubé Šporkové Osteinové Bredové Dalbergové

tvrz, později zámek Malešov
  Historie této vsi začíná v roce 1303, kdy je prvně připomínána v písemných pramenech, v souvislosti z Přibyslavem z Malešova. Tvrz je zde prvně připomínána roku 1359, kdy Purkard z Maidberka prodává ves sedleckému klášteru. Klášter Malešov drží do roku 1364, kdy jej prodává kutnohorské patricijské rodině Ruthardů. Když byla tato rodina počátkem 15. století přijata do rytířského stavu, začali se nazývat Ruthardové z Malešova. Již roku 1411 získal ale Malešice i s tvrzí přívrženec krále Václava IV. Martin Kladný z Těchlovic, který ji drží jen do roku 1417. Z doby husitské víme jen, že roku 1421 je tvrz obléhána husitským vojskem v čele s Janem Hvězdou z Vicemilic. Dále víme, že někdy po dobití tvrze se majitelem tvrze stává husitský hejtman Beneš z Hustířan a s Mokrovous. Beneš nejprve stojí na straně husitů. V roce 1424 stojí po boku Jana Žižky v bitvě nedaleko Malešova, kde se husitská vojska střetla z vojsky panské jednoty. nový zámek Malešov Ale o deset let později již stojí v bitvě u Lipan proti Žižkovi, právě na straně panské jednoty, aby se nakonec po smrti císaře Zikmunda stal přívržencem Jiřího z Poděbrad. Beneš umírá roku 1464 a Malešov tak dědí jeho synové Jiří a Bavor. Jiří z Hustířan se na rozdíl od svého otce stává odpůrcem Jiřího z Poděbrad a staví se po bok uherského krále Matyáše Korvína. Když ale na český trůn usedá Vladislav II. Jagelonský, je malešovská tvrz oblehnuta královským vojskem a Jiří z Hustířan je donucen k poslušnosti. V roce 1515 získává Malešov Jiří Háša z Újezda a právě tehdy je již zdejší tvrz označena jako zámek. Je ale pravda, že označení zámek a tvrz se pak v pozdějších listinách často střídá. K Malešovu tehdy náleželo dalších osm okolních vesnic. V roce 1535 odkazuje Jiří Malešov své dceři Magdaleně, která byla vdaná za Jan staršího Salavu z Lípy. Jan Salava ale v roce 1562 umírá a Magdalena tak Malešov odkazuje svému strýci, také Janu Salavovi z Lípy. V této době byla zdejší tvrz / zámek / značně rozšířena a východně od věže byla vystavěna jednopatrová obdélníková budova, v jejímž prvním patře byly obytné místnosti. V roce 1576 prodávají Janovi synové Malešov majiteli Dobřeně Jiřímu Voděradskému z Hrušova. Tehdy začala tvrz / zámek / chátrat, protože Jiří Voděradský nadále pobýval na své tvrzi v Dobřeni. V roce 1580 byl ale Jiří popraven za lichvu a Malešov tak přechází na královskou komoru. V roce 1610 císař Rudolf II. dává Malešov do zástavy nejvyššímu mincmistrovi Hanibalovi z Valdštejna, ale již o dva roky později se ves opět vrací do majetku královské komory. V roce 1620 se na také jen na okamžik stávají majiteli nejdříve bratři Malovcové z Malovic, kteří ale na tvrzi sedí jen do bitvy na Bílé Hoře a pak Kristián Berka z Dubé, kterému byl ale již roku 1623 majetek zkonfiskován. nový zámek Malešov Malešov tak získává roku 1623 od královské komory Eliška Žerotínová, rozená z Valdštejna. Nejprve to bylo do zástavy, ale od roku 1631 již do dědičného vlastnictví. Eliška zde sedí do roku 1645, kdy pavství kupuje jindřich Volf Berka z Dubé. Jeho syn František Karel ale panství zadlužil a byl nucen je v roce 1666 prodat v dražbě. Celé panství, které se skládalo ze dvou městeček a 22 vesnic, kupuje hrabě Jan Špork. Jan Špork ale již na zpustlé tvrzi nesídlil / vybudoval si nový zámek v Roztěži / a pouze ji nechává upravit na kanceláře panských úředníků. A zřejmě někdy v této době vzniká nedaleko tvrze nový zámek, který ale nikdy nesloužil k pobytu vrchnosti, ale byly tu jen kanceláře a byty úředníků. Šporkové vlastní Malešov do roku 1699, kdy jej kupuje František Antonín Halleiweil. Ten Malešov vlastní do roku 1710, kdy se novým majitelem stává František Karel z Ostein. Od tohoto rodu kupuje panství roku 1725 Karel Jáchym Breda, ale protože nebyl schopen zaplatit poslední splátku, vrací se malešovské panství rodu Osteinů. V roce 1809 umírá poslední z tohoto rodu Jan Bedřich Karel, který celé panství odkazuje svému švagrovi Bedřichovi Karlovi z Dalberga. Karel pak ke svému jménu připojuje přídomek Ostein. Za jeho nástupce Karla Maxmiliána probíhá na staré tvrzi poslední rozsáhlejší úprava a to v empírovém slohu. Přeměny se dočkal i nový zámek, který byl z původního baroka upraven rovněž empírově. Od této chvíle stará tvrz pouze chátrala a nakonec z ní zbyla pouze věž, která nadále sloužila již jen jako sýpka. Poslední majitelkou tvrze a zámku byla dědička Dalberg-Osteinů Marie Salm - Salmová, jež vše vlastní až do roku 1945, kdy jí byl majetek zkonfiskován.


Stručná historie majitelů panství



Ruthardové

  Tento původem německý rod se do Čech dostává koncem 13. Století. Prvním známým členem rodu byl Ruthard, jenž se usazuje v Kutné Hoře. Zde se pak začal zabývat horním podnikáním a záhy také značně zbohatl. Ruthardovi synové Mikuláš Albert a Kunrád se také podíleli významně na politickém dění, když po vymření Přemyslovců podporovali nástupnictví Jindřicha Korutanského na český trůn. Po zvolení Jana Lucemurského byli nuceni uprchnout z Čech, ale brzy se vrací zpět. V polovině 14. století se rod usazuje nejprve na Malešově a později i v Kolíně a Svojšicích, které vyženil Václav Ruthadr, když si bere vdovu po Heřmanovi z Mrdic Annu. Nejproslulejším, ale také posledním členem rodu byl Mikuláš Ruthard z Malešova, který působil např. na novobystřickém a chlumeckém panství Krajířů z Krajku, kde vybudoval rybniční soustavu. Objevuje se také v rožmberských službách a v letech 1565 – 1571 zastává post hejtmana třeboňského kraje. Mikuláš umírá roku 1576 a s ním vymírá po meči i celý tento rod.


Salavové z Lípy

  Vladycký rod Salavů z Lípy, byl stejného původu i erbu, jako jejich slavnější příbuzní Trčkové z Lípy. Poprvé se objevili koncem 14. století ve východních Čechách. Jejich předkem byl Matěj Salava z Lípy, který roku 1393 drží hrad Skály u Police nad Metují. Byl přívržencem husitů a na úkor broumovského kláštera rozšířil své panství. Aby nepřišel o svůj majetek, přechází na stranu krále Zikmunda Lucemburského. V první polovině 16. století se rod dělí na dvě větve. První zakládá Jan, který vlastní Úmonín, Novou Lhotu, Zdeslavice a Zhoř. Poslední člen této větve František Antonín Josef umírá roku 1741. Druhá větev pochází od Matěje, který držel statek Lhotici u Humpolce. Jeho potomci vlastili např. Odlochovice, Úmonín, Zdeslavise, Zhoř ad. I tato větev ale v první polovině 17. století vymírá.




Voděradští z Hrušova

  Voděradští z Hrušova byli starou českou vladyckou rodinou, která pocházela ze vsi Hrušova nedaleko Mladé Boleslavi. Kolem roku 1440 získávají prostřednictvím Mikuláše z Hrušova Voděrady a od té chvíle se nazývají Voděradští z Hrušova. Voděradští v průběhu let drží statky hlavně na Kolínsku a Kutnohorsku - Libodřice, Mlékovice, Ratiboř, Dobřeň, Malešov, Suchdol atd. Historie rodu však neměla dlouhého trvání a v roce 1612 zemřel poslední mužský potomek – Bohuslav Voděradský z Hrušova. Jeho dcera Polyxena se vdává za Otu z Donína, ale roku 1643 umírá v emigraci v Drážďanech.




z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka.
  Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská.
  Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách. Potomci tohoto rozvětveného rodu žijí nadále v zahraničí.

Malovcové z Malovic

  Jméno Malovcové z Malovic odvozoval tento rod od tvrze Malovice nedaleko Netolic, v jižních Čechách. První z přídomkem z Malovic je roku 1313 – 1341 připomínán Bohuslav z Malovic. Malovcové z Malovic v průběhu staletí nikdy nepatřili k významným vladyckým rodinám. Příbuzensky byli, alespoň podle rodového erbu, propojeni s pány z Pardubic, kteří ve znaku také používali polovinu koně. Toto erbovní znamení vzniklo roku 1158, v bitvě u Milána, kdy předek těchto rodů Ješek pronikl do Milána, aby zde loupil. Když se vracel a projížděl městskou bránou, spadla za Ješkem mříž a rozpůlila jeho koně. Ješek se vrátil do tábora pěšky s kořistí a sedlem. V průběhu věků se rod rozdělil na mnoho větví, které se od sebe lišily svými přídomky. Největší rozruch z tohoto rodu vzbudil roku 1598 Bohuslav Malovec, když koupil za 320.000 kop míšenských, od Jáchyma Oldřicha z Hradce panství Hlubokou. Roku 1611 však Hlubokou zpustošilo pasovské vojsko a když se v dobách stavovských bouří Jetřich, syn Bohuslava přidal na stranu stavů, Malovcové o Hlubokou definitivně přicházejí. Ne všechny větve Malovců byly ale takto pobělohorskými konfiskacemi postiženy. Např. Malovcové z Kámena drželi hrad Kámen až do roku 1726, Roku 1690 Václav Malovec staví v Libouni barokní zámek, který drží až do roku 1767, kdy jej prodal Marii Josefě z Auersperku, člen chýnovské větve Petr Malovec získal roku 1642 radnické panství a nechává zde vystavět ranně barokní zámek, roku 1556 kupuje Zikmund Malovec z libějovické větve ves Březí z tvrzí, kterou Malovcové drží až do 19. století a kde Václav Malovec roku 1805 nechává vystavět zámek, zvaný Vysoký hrádek, který poslední z Malovců, jeho syn František roku 1825 prodává Josefu Hirschovi.

Berkové z Dubé


  Berkové z Dubé pocházeli z velkého rozrodu Ronoviců. Za jejich prvního přímého předka se považuje Hynek Berka z Dubé / 1249 – 1306 /. Proslul jako udatný válečník v bojích s oddíly Ota Braniborského, čímž si vysloužil nejen slávu, vysoké hodnosti, ale také rozsáhlé statky. Umírá roku 1306 a zanechal po sobě čtyři syny, Půtu, Jindřicha, Hynáčka a Hynka. Půta se stal zakladatelem větve Berků z Adržbachu, Jindřich byl roku 1278 pražským kanovníkem a později v letech 1326 – 1333 olomouckým biskupem, Hynáček vlastnil hrad Housku a umírá roku 1320. Nejmladší Hynek zastával v letech 1319 – 1348 úřad pražského nejvyššího purkrabího, zvelebil statky zděděné po otci a vlastnil mnohé statky a hrady v Čechách.
  Významným představitelem rodu byl Zdislav Berka z Dubé, který se roku 1518 stal držitelem zákupského panství. Po návratu Ludvíka Jagellonského na český trůn byl jmenován nejvyšším zemským sudím. Roku 1541 obdržel od krále Ferdinanda I. povýšení Zákup na město a k tomu i městský erb Berků z Dubé. Zároveň začal budovat v Zákupech reprezentativní zámek, centrum odkud spravoval své panství. Po celou dobu podporoval Ferdinanda I. a za tuto svou oddanost získal několik významných funkcí, mezi nimi i funkci místodržitele českého krále v dobách jeho nepřítomnosti. Roku 1542 získal Mělník a v následujících deseti letech do jeho zvelebování mnoho investoval. Zemřel roku 1553 na mor a je pochován v kostele v Zákupech. Přestože byl třikráte ženat, nezanechal žádné potomky a tak po jeho smrti přebýrá zákupské panství jeho bratranec Zbyněk Berka. O své panství se dobře staral, přikupoval další vesnice, roku 1556 se oženil s Veronikou z Lobkovic a v Zákupech nechal postavit pohřební kryptu Berků z Dubé. V roce 1578 onemocněl a 6. března 1578 na zámku v Zákupech zemřel. Byl pohřben v kryptě zákupského kostela kde bylo postupně pohřbeno 23 příslušníků rozvětveného rodu Berků z Dubé. Stavovských bouří se Berkové účastní na obou stranách konfliktu. Jedni jsou potrestáni ztrátou majetku a druzí byli roku 1637 povýšeni na říšská hrabata. Rod Berků z Dubé vymřel v 18. století.




Sporckové

  První člen tohoto rodu, který pocházel z Vestfálska, byl Jan Sporck. Jako žoldnéř katolické ligy se účastnil bitvy na Bílé hoře roku 1620. V období třicetileté války se postupně stal plukovníkem, generálem jízdy a válečným radou císaře Ferdinanda III. Za svou věrnost byl také odměněn. Získal panství Lysá nad Labem, inkolátní právo v Čechách a povýšení do panského stavu. Když umřel, patřili Sporckové k nejzámožnějším rodinám v Čechách. Tou dobou vlastnili Lysou nad Labem, Heřmanův Měštec, Malešice, Konojedy atd. Z jeho synů si získal největší proslulost František Antonín hrabě Sporck / 1662-1738/. Byl výraznou postavou společenského a kulturního života. Svým zájmem o vše pokrokové se dostal do křížku s jezuitským řádem a nakonec byl marně obviněn z kacířství. Rod Sporcků vymřel po meči roku 1928.




Dalbergové

  Dalbergové byli starou význačnou německou rodinou, odvozující svůj původ od vsi a hradu Dalberg nedaleko Kreuznachu. Hlavní linie rodu vymírá již počátkem 14. století a tak nositelem tohoto jména se stává Johan Gerhard, který si bere kolem roku 1330 dědičku Dalbergského panství. Rodina Dalbergů postupem času získala takového významu, že jim německý král Fridrich III. poskytl tu čest, být prvními, kdo při korunovaci obdrží rytířský kříž. Toto privilegium zůstalo Dalbergům až do konce Svaté říše římské. Dalbergové byli propojeni s mnohými rody. Například jedna větev Dalberg-Dalberk zaniká roku 1848, větev Dalberg-Herrnsheim v roce 1833. Jediná větev, která doposud má jak mužské, tak i ženské potomky, je větev Hessloch, která také roku 1809 v osobě Bedřicha Karela z Dahlberga dědí majetek Osteinů v Čechách a na Moravě. Dalbergové pak ke svému jménu připojují predikát Ostein.




veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz