zámek Načeradec

klik

Hlavní stránka


z Krumlova ze Šelmberka z Vlašimi-Jenštejna Trčkové z Lípy Dvořečtí z Olbramocic Deymové ze Střítěže

zámek Načeradec zámek Načeradec - soukromý archiv

  První zmínka o vsi je z roku 1184, kdy je zmiňován zdejší kostel. Roku 1252 se připomíná vladyka Vítek z Načeradce a z Krumlova. V erbu nosil růži, takže pravděpodobně náležel k rodu Vítkovců. Ve 14. století se Načeradec dělí na tři části. Jedna patří pánům ze Šelmberka, druhá pánům z Vlašimi /od roku 1368 páni z Jenštejna / a třetí vladykům z Načeradce. Od roku 1441 držel část Načeradce Jan Trčka z Lípy a od roku 1466 vlastní ves již celou. Roku 1548 se stal majitelem panství Přech Dvořecký z Olbramovic. Tvrz se zde uvádí poprvé roku 1600. Po Přechovi zde od roku 1618 sedí Vilém Dvořecký z Olbramovic. Vilém se aktivně účastnil stavovského povstání a ještě v jeho průběhu roku 1620 umírá. Vdova po něm Magdalena, rozená ze Skuhrova byla za tento manželův čin postižena pouze peněžitou pokutou. V rodu Dvořeckých zůstává Načeradec do roku 1677, kdy jej Alžběta Ludmila Dvořecká prodává Václavovi z Gerardu. Roku 1730 prodává Marie Karolina Deymová ze Střítěže, rozená z Gerardu načeradské panství, které zahrnovalo 17 okolních vesnic Františku Josefovi ze Starhembergu. Ten si roku 1734 staví na náměstí, na místě několika domů barokní zámek. Od této doby se zde majitelé často střídali, až jej roku 1925 za první pozemkové reformy získává Družina válečných poškozenců, která zde zřídila dětský domov.



Stručná historie majitelů panství


z Krumlova

  Páni z Krumlova byli jednou z odnoží rodu Vítkovců. Zakladatelem rodu Vítkovců byl Vítek I. z Prčice, stolník na dvoře Přemyslovců. Byli nazýváni též páni z Růže, podle znaku který nosili. Roku 1250 zakládají hrad Rožmberk a 1253 hrad v Krumlově. Vítek I. rozdělil svůj majetek mezi své syny, kteří se pak nazývali podle panství, která drželi. Byli to páni z Rožmberka – vymřeli roku 1611, z Hradce – vymřeli roku 1604, z Krumlova – vymřeli roku 1302, z Landštejna – vymřeli začátkem 17. století, ze Stráže – vymřeli v polovině 17. století. Všechny tyto větve měly ve znaku pětilistou růži, jen v odlišném barevném provedení. Zakladatelem větve pánů z Krumlova byl Vítek II. a jeho sídlem se stal Krumlov. Nejvýznačnějším představitelem pánů z Krumlova byl Záviš z Falkenštejna. Hrad Falkenštejn zdědil po své matce Perchtě z Falkeštejna. Záviš si získal důvěru Kunhuty Uherské, druhé manželky českého krále Přemysla Otakara II. a po smrti Přemysla roku 1278 i na jeho sotva dvanáctiletého syna Václava. Skrze Václava se Falkenštejn stal prakticky vládcem země. Když se ale potřetí oženil se sestrou uherského krále Ladislava IV. Alžbětou a odcestoval do Uher, jeho nepřátelé nelenili a poštvali krále Václava proti němu. A když Falkenštejn roku 1289 přijíždí do Čech, je zatčen a obviněn ze zrady a přípravy Václavovy vraždy. Své v celé této záležitosti sehrál i Falkenštejnův majetek. Záviš byl odsouzen ke ztrátě majetku a uvržen do Bílé věže pražského hradu. Roku 1290 byl odtud vyvlečen a používán jako rukojmí při dobývání hradů patřících Vítkovcům. 24.8.1290 se vojska dostala pod hrad Hluboká, který držel Vítek z Krumlova, starší bratr Falkenštejna. Vítek odmítl hrad vydat a tak je Falkenštejn pod hradem popraven. Posledním pánem z Krumlova byl Vok, který umírá bezdětný roku 1302. Majetky pánů z Krumlova pak přecházejí na pány z Rožmberka.

ze Šelmberka

  Páni ze Šelmberka pochází z rozrodu Buziců. Jejich předkem byl Přibyslav z Křimína, který roku 1318 vlastní hrad Šelmberk u Mladé Vožice. Šelmberkové vlastnili majetky nejen v Čechách, ale i na Moravě / roku 1359 drží Čeněk a Ondřej Prostějov a 1387 bratři Jindřich a Přibík hrad Kraví Hora /. Nejvýznamnějším představitelem rodu byl Jan ze Šelmberka, který na přelomu 15. a 16. století zastával funkce nejvyššího kancléře a nejvyššího komorníka království. Byl majitelem hradů Kost a Trosky. Po jeho smrti roku 1508 se majetek Šelmbeků pomalu rozplývá a věhlas rodu slábne. Ještě Jaroslav ze Šelmberka držel Přerov nad Labem a Hrádek nad Sázavou / dnes Komorní Hrádek / ale roku 1597 rod pánů ze Šelmberka vymírá.


z Vlašimi - od roku 1368 z Jenštejna

  Předkem pánů z Jenštejna byl Pavel z Vlašimi, který roku 1368 kupuje hrad Jenštejn. Pavel, který se pak začal psát z Jenštejna, byl písařem královské komory. Jeho syn Jan z Jenštejna byl od mládí připravován na duchovní kariéru. Studoval teologii v Bologni a Padově. Roku 1373 se vrací do Prahy. Roku 1375 je jmenován míšeňským biskupem, roku 1379 pražským arcibiskupem a v témže roce je jmenován Václavem IV. nejvyšším zemským kancléřem. Po roce 1380 začal prosazovat asketický život, kterým by se měla česká společnost řídit. Prosazováním táto myšlenky však narazil u krále Václava. Jejich spor, jako představitelů duchovní a světské moci se natolik vyhrotil, že jej nakonec řešil až papež Bonifác IX. v Římě. Ten se v tomto sporu pragmaticky přiklonil k Václavovi a tak byl Jan nucen roku 1396 abdikovat na úřad pražského arcibiskupa. Roku 1397 je v Římě jmenován alexandrijským patriarchou a roku 1400 umírá v klášteře svaté Praxedy v Římě. Jeho smrtí vymírá i celý rod pánů z Jenštejna.


Trčkové z Lípy

  První písemné zmínky o této vladycké rodině, sídlící ve východních Čechách, se začínají objevovat počátkem až v 15. století. Během 15. a 16. století se rod rozrostl a některé jeho odnože v době husitství výrazně zbohatly. Roku 1562 jsou Trčkové povýšeni do panského stavu. Na počátku 17. století patří Trčkové k nejbohatším rodům v Českém království. Stavovského povstání se Trčkové aktivně nepodíleli a tak výrazně rozšiřují majetek v pobělohorských konfiskacích. V té době existovala již jen tato odnož Trčků z Lípy, jejímž představitelem byl Jan Rudolf Trčka a jeho žena Marie Magdaléna, rozená z Lobkovic, která podle dobových správ fakticky držela rodinnou pokladnu. Marie Magdalena nakupovala konfiskovaný majetek takovým tempem, že se ji v této činnosti vyrovnal jen Albrecht z Valdštejna. Syn Magdaleny a Jana Rudolfa, Adam Erdmann působí ve Valdštejnově armádě a roku 1634 s ním také v Chebu umírá. Tím prakticky rod Trčků z Lípy vymírá, protože jeho otec umírá v témže roce.

Dvořečtí z Olbramovic


  Dvořečtí z Olbramovic pocházeli z velkého rozrodu Janoviců a jako všichni páni z Olbramovic nosili ve znaku stříbrno-červenou orlici v modrém poli a zlatou pružinou. Svůj predikát / jméno sídla dotyčného šlechtice / odvozují od vsi Dvorce na Soběslavi a Olbramovic na Benešovsku. Již roku 1371 se na Dvorcích připomíná Petr z Dvorce, předek rodu Dvořeckých a právě jeho dcera Markéta se provdala za Kuneše z Olbramovic. Proto Dvořečtí z Olbramovic. Nevyznačovali se příliš velkou zámožností a když se ještě za stavovského povstání postavili na stranu stavů, bylo šest členů rodu odsouzeno ke ztrátě majetku a dva dokonce k smrti. Zatím co Kuneš Bohuslav Dvořecký utekl ze zemně a trestu se tak vyhnul, Prokop Dvořecký byl zatčen, uvězněn a na Staroměstském náměstí roku 1621 popraven. Prokop byl v době povstání členem stavovského direktoria / vedení / a vysokým úředníkem Fridricha Falckého / český král 1619 – 1621 / nazývaného také jako zimní král, pro jeho krátkou vládu. Nejvíce však Prokopovi ublížil jeho postoj k zabavenému majetku katolické církve. Zatímco stavové zabavený majetek rozprodávali, aby získali prostředky na vedení války, Prokop je levně skupoval a hromadil majetek a právě to mu u katolické církve nejvíce přitížilo.
  Ještě nedávno se soudilo, že tento rod v 17. století vymřel. V 18. století se ale v Telči narodil Jakub Dvořecký, který byl prokazatelně potomkem Dvořeckých z Olbramovic. Vystudoval teologii a roku 1773 byl vysvěcen na kněze. Působil v Rokytnici a pak v Třebíči. Zemřel roku 1814 v Třebíči a je pochovám tamtéž u kostela Nejsvětější Trojice.

Deymové ze Střítěže


  Historii vladyckého rodu Deymů ze Střítěže lze sledovat až od konce 15. století. V té době jsou usazeni na menších statcích na Písecku / Čimelice, Nadějkov / a nevynikají velkým majetkem. Vše se pro tento rod ještě zhoršilo po porážce stavů roku 1620 na Bílé hoře. Většina členů rodu se totiž do postání zapojila na straně stavů a jsou potrestáni ztrátou i toho mála co měli. Někteří odešli do emigrace, ale většina jich byla tak chudá, že jim císařští komisaři neměli co zabavit. Rod se z této pohromy vzpamatovává až v polovině 17. století, kdy získávají nějaký majetek a i vážnost rodu roste. Roku 1708 jsou povýšeni do panského stavu a roku 1730 dokonce získávají hraběcí titul. Když roku 1741 vtrhl do Čech Karel Albrecht VII. Bavorský a nechal se korunovat na úkor Marie Terezie českým králem, postavil se Václav Přibík Deym na jeho stranu a zasloužil se o to, že se jeho potomci usadili v Bavorsku. Jiní představitelé rodu se naopak řadili k přívržencům Marie Terezie. V této rozpolcenosti pokračovali Deymové i nadále a to třeba roku 1848, kdy se hrabě Vojtěch Deym angažoval za českou národní stranu, kdežto jeho příbuzný hrabě Bedřich Deym se stejně angažoval za stranu proněmeckých liberálů.



veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz