zámek Odlochovice

klik

Hlavní stránka


Míčanové z Klinštejna Salavové z Lípy Skuhrovští ze Skuhrova Malovcové z Malovic
Ostrovcové z Kralovic Vítové ze Rzavého z Říčan Rodovští z Hustířan Dohalští z Dohalic Chánovští z Dlouhé Vsi

zámek Odlochovice - soukromý archiv zámek Odlochovice - znak Zhořských ze Zhoře

  Ves Odlochovice se poprvé připomíná v souvislosti s bratry Rinartem a Hrdekem z Odlochovic, kteří se roku 1359 stávají spolupatrony kostela ve Šlapánově. Roku 1426 prodává Rinart Odlochovice Chvalovi ze Chmelného a Mikšovi z Nosákova. Chval ze Chmelného byl purkrabím Oldřicha z Rožmberka a jako takový i nesmiřitelným nepřítelem husitů. Proslavil se zejména v bitvě u Lipan roku 1434. Poté co potomci Mikše z Nosákova získávají celé panství, začali se nazývat Nosákovci z Odlochovic a v erbu nosili na červeném štítě bílého chrta. Roku 1542 drží Odlochovice dva bratři, Jan a Mikuláš Nosákovci, každý po jedné polovině. Mikuláš svou polovinu toho roku prodává Jaroslavovi Míčanovi z Klinštejna a z Roztok, který ji roku 1548 postoupil své manželce Afře, rozené z Tetova. Po ní panství dědí jejich potomci Fridrich, Čeněk a Oldřich, kteří svou polovinu prodali roku 1556 Janovi Nosákovci z Odlochovic. Ten zcelené zboží prodal roku 1570 Mikuláši Salavovi z Lípy. Majitelé se zde pak v rychlém sledu střídají - 1571 Smil Skuhrovský ze Skuhrova, 1591 Anna Malovcová, rozená z Říčan, 1598 Markéta Ostrovcová, rozená z Malovic, 1609 Lidmila Šorfová, rozená z Říčan. Po ní byl majitelem Odlochovic Petr Malovec z Malovic a od roku 1613 Vilém Vok Vít ze Rzavého, kterému patřily též Chotoviny. Po jeho smrti zde sedí jeho syn Mikuláš Aleš Vít ze Rzavého, který Odlochovice roku 1651 prodává Karlovi Adamovi Lvovi z Říčan a jeho manželce Elišce Kateřině, rozené Skuhrovské ze Skuhrova, která po svém otci, Oldřichu Sezimovi Karlovi Skuhrovském, zdědila Zvěstov a Libouň. Karel roku 1652 získal i Louňovice a spojil je s Odlochovicemi v jeden statek. Když Karel roku 1672 bezdětný umírá, odkazuje veškerý svůj majetek pražskému arcibiskupství. Od něj se Odlochovice roku 1674 dostávají rytíři Adamovi Jindřichovi Rodovskému z Hustiřan. Když byl roku 1678 zákeřně zabit, stává se vlastníkem panství jeho žena Polyxena, která se roku 1682 vdává za Kryštofa Bořka Dohalského z Dohalic. Ten zde roku 1706 zemřel a odlochovické panství přechází na Kateřinu Evu Dohalskou, rozenou Talackovou z Ješetic. Od ní roku 1718 kupuje panství Josef Ladislav Morel z Letína a jeho manželka Anna, rozená Chanovská z Dlouhé Vsi. Od nich panství kupuje již o dva roky později vdova Lidmila Chanovská z Dlouhé Vsi, roz. z Harrachu.

zámek Odlochovice zámek Odlochovice zámek Odlochovice zámek Odlochovice zámek Odlochovice

Roku 1725 koupil Odlochovice František Benedikt Zhořský ze Zhoře a z Kromberka, který před tvrzí postavil roku 1727 barokní kapli Jana Nepomuckého. Panství ovšem zadlužil a tak se dalším majitelem stává byl Petr Mašťalovský z Mašťalovic. Po jeho smrti se majitelem roku 1753 stává František, svobodný pán Hochberg z Hennersdorfu. Následovala zde vdova Barbora Žižkovská a konečně roku 1786 panství kupuje pražský měšťan Václav Rombald se svou manželkou Annou. V tomto období dochází k přestavbě tvrze na reprezentativnější zámek a kolem zámku vzniká nevelký anglický park. Roku 1892 Marian Rombald přestavuje zámek do novorenesanční podoby. Marian je také roku 1900 nobilitovaný – povýšený do stavu šlechtického a byl mu přiznán přídomek „ z Hochinfelsu “. Rombaldové vlastní zámek až do roku 1945, kdy jim byl zkonfiskován. V současné době se zde nachází Ústav sociální péče Ratměřice.

zámek Odlochovice zámek Odlochovice zámek Odlochovice



Stručná historie majitelů panství


Míčanové z Klinštejna - Ronovci

  Míčanové z Klinštejna pocházeli z rozrodu Hronoviců / Rohovců / a jejich předkem byl Častalov na Frýdlantě. Predikát z Klinštejna pochází od stejnojmenného hradu. Ze severních Čech se tento rod postupně rozšířil na Českobrodsku, Benešovsku, Táborsku atd. Ve 14. století se rod dělí na několik větví – Kokořínskou, Škvírečkou a Roztockou. Kokořínská větev drží postupně Kokořín, Šemanovice, Truksavu a Pesany, Vinařice atd. Ze Škvorecké větve Čeněk drží Polánky, Vožici, Chýnov, Svéráz a Zátoň. Měl dva syny Čeňka a Litvína. Čeněk se oženil s Kateřinou z Dubečka a Okoře, stal se purkrabím Pražského hradu, královským prokurátorem a od roku 1462 vlastnil Škvorec z částí Úval. Jeho bratr Litvín držel Drozany a Týřov a od roku 1477 byl královským komorníkem. Tato větev zašla po přeslici, pěti dcerami mladšího z bratrů, Litvína. Poslední třetí větev rodu – Roztocká drží např. Toužetín, Vinařice, Žirotín. Čeněk drží část Smiřic, Řetovice a Batřkovice. Jeho syn Jaroslav se stal hejtmanem Slánského kraje. V dalších letech se tato větev Míčanů z Klinštejna usazuje na Odlochovicích, Žehrovicích, Mšeci, Loděnicích, Kamenici atd. Pro bitvě na Bílé hoře odchází pro víru ze země roku 1628 Jan Vilém na Čížkajicích. Posledními členy této větve byli bratři Ignác Vojtěch a Václav Míčanové z Klinštejna z nichž Václav prodává roku 1663 Keblov, Vestec a dvůr v Sedlci. Po tomto datu se sice ještě objevuje jméno Míčan, ale není prokázáno zda šlo o pokračovatele tohoto rodu.

Salavové z Lípy

  Vladycký rod Salavů z Lípy, byl stejného původu i erbu, jako jejich slavnější příbuzní Trčkové z Lípy. Poprvé se objevily koncem 14. století ve východních Čechách. Jejich předkem byl Matěj Salava z Lípy, který roku 1393 drží hrad Skály u Police nad Metují. Byl přívržencem husitů a na úkor broumovského kláštera rozšířil své panství. Aby nepřišel o svůj majetek, přechází na stranu krále Zikmunda Lucemburského. V prví polovině 16. století se rod dělí na dvě větve. První zakládá Jan, který vlastní Úmonín, Novou Lhotu, Zdeslavice a Zhoř. Poslední člen této větve František Antonín Josef umírá roku 1741. Druhá větev pochází od Matěje, který držel statek Lhotici u Humpolce. Jeho vlastili např. Odlochovice, Úmonín, Zdeslavise, Zhoř ad. I tato větev ale v první polovině 17. století vymírá.



Skuhrovští ze Skuhrova

  Skuhrovští byli starým českým vladyckým rodem, kteří pocházeli z vesnice Skuhrov, nedaleko Berouna. Prvním známým členem rodu byl Václav, který byl roku 1464 purkrabím na Pražském hradě. Václavův vnuk Kryštof bojoval v císařském vojsku a v roce 1529 se účastnil obrany Vídně. V roce 1538 prodává rodový Skuhrov a vyženil Popovice. V následujících letech vlastní Skuhrovští např. Votice. Poslední mužský člen rodu Oldřich Sezima Karel se podílí na stavovském povstání, ale jako katolík je osvobozen od konfiskací a nejprve se stává královským radou, hejtmanem kouřimského a berounského kraje a v roce 1643 královským místodržícím a purkrabím hradeckého kraje. Oldřich byl dvakráte ženat. Prvně s Dorotou z Harasova a pak s Kateřinou z Kojotova. Měl jediného syna Karla Lva, ale ten umírá dříve než on. Oldřich umírá roku 1674, jako poslední svého rodu.




Malovcové z Malovic

  Jméno Malovcové z Malovic odvozoval tento rod od tvrze Malovice nedaleko Netolic, v jižních Čechách. První z přídomkem z Malovic je roku 1313 – 1341 připomínán Bohuslav z Malovic. Malovcové z Malovic v průběhu staletí nikdy nepatřili k významným vladyckým rodinám. Příbuzensky byli, alespoň podle rodového erbu, propojeni s pány z Pardubic, kteří ve znaku také používali polovinu koně. Toto erbovní znamení vzniklo roku 1158, v bitvě u Milána, kdy předek těchto rodů Ješek pronikl do Milána, aby zde loupil. Když se vracel a projížděl městskou bránou, spadla za Ješkem mříž a rozpůlila jeho koně. Ješek se vrátil do tábora pěšky s kořistí a sedlem. V průběhu věků se rod rozdělil na mnoho větví, které se od sebe lišily svými přídomky. Největší rozruch z tohoto rodu vzbudil roku 1598 Bohuslav Malovec, když koupil za 320.000 kop míšenských, od Jáchyma Oldřicha z Hradce panství Hlubokou. Roku 1611 však Hlubokou zpustošilo pasovské vojsko a když se v dobách stavovských bouří Jetřich, syn Bohuslava přidal na stranu stavů, Malovcové o Hlubokou definitivně přicházejí. Ne všechny větve Malovců byly ale takto pobělohorskými konfiskacemi postiženy. Např. Malovcové z Kámena drželi hrad Kámen až do roku 1726, Roku 1690 Václav Malovec staví v Libouni barokní zámek, který drží až do roku 1767, kdy jej prodal Marii Josefě z Auersperku, člen chýnovské větve Petr Malovec získal roku 1642 radnické panství a nechává zde vystavět ranně barokní zámek, roku 1556 kupuje Zikmund Malovec z libějovické větve ves Březí z tvrzí, kterou Malovcové drží až do 19. století a kde Václav Malovec roku 1805 nechává vystavět zámek, zvaný Vysoký hrádek, který poslední z Malovců, jeho syn František roku 1825 prodává Josefu Hirschovi.




Ostrovcové z Kralovic

  Ostrovcové byli starou vladyckou rodinou, která byla jednou větví Strachotů z Kralovic. Pocházeli z vesnice Kralovice u Slaného a prvním známým členem byl Ladislav Ostrovec, připomínaný roku 1528. Jeho synové vlastní např. Proseč, Říčany, Božejov atd. V druhé polovině 16. století se tento rod dělí na dvě větve. Jan Ostrovský se roku 1618 stává jedním s direktorů českých stavů a tak je po prohrané bitvě na Bílé hoře odsouzen ke ztrátě hrdla a veškerého majetku. Trest je mu změněn na žalář, ale již o rok později je propuštěn na přímluvu své manželky Anny Bryknarové z Brukštejna. Majetek mu však již nebyl navrácen.




Vítové ze Rzavého

  Vítové ze Rzavého jsou starou českou vladyckou rodinou, která je poprvé zmiňována v osobě Víta ze Rzavého, purkrabího na Chroustíku, koncem 14. století. Původem Vítové ze Rzavého pochází z vesnice Rzavá na Táborsku. Vít měl tři syny Mikuláše, Lipolda a Víta. Mikuláš byl purkrabí na Zvíkově, Lipold na Dobronicích a Vít přebral funkci po otci a stal se tedy purkrabím na Chroustíku. V druhé polovině 15. století se rod dělí na několik větví a odnoží. Drží několik statků například. Dobřejovice, Houžnou, Meznou, Padov, hrad Dobronice atd. Mikuláš Aleš Bohuslav, hejtman Bechyňského kraje byl roku 1652 povýšen do stavu svobodných pánů. Roku 1658 se stal hejtmanem Nového Města pražského. Mikuláš byl dvakráte ženat, nejprve s Eliškou Juditou Benedovou z Nečtin a pak Kateřinou Příchovskou z Příchovic. Zemřel roku 1675 a tím tento rod vymírá po meči.


z Říčan

  Předkem pánů z Říčan byl Petr ze Všechrom, který mezi lety 1260 – 1270 nechal vystavět Říčanstý hrad. O hrad přichází během husitských válek. Hrad zůstává neobydlen a v 16. století zcela zpustl. V polovině 14. století se rod dělí na několik větví a již koncem tohoto století vlastní např. Průhonice, Hořovice, Švihov, Humpolec atd. Pánové z Říčan byli typickými představiteli renesanční šlechty. Studovali na vysokých školách doma i v cizině a své vzdělání využívali k uplatnění svých politických ambicí. Zastávali úřady krajských a zemských soudců a hejtmanů. Za stavovského povstání se ovšem někteří členové rodu, jako například Jan Litvín z Říčan, postavil na stranu stavů a dokonce se osobně účastnil defenestrace roku 1618, kdy pomáhal vyhazovat z oken Pražského hradu císařské místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Za tato svá jednání příchází o své majetky a v některých případech, jsou i uvězněni. Jako třeba Pavel z Říčan, kterému hrozil dokonce trest k smrti, ale byl změněn na šest let žaláře na Zbirohu. Potomci pánů z Říčan si pak postupně získávají důvěru Habsburků, ale počátkem 19. století tento rod vymírá.


Rodovští z Hustířan

  Zárubové z Hustířan byli jednou odnoží vladyckého rodu Zárubů z Hustířan, kteří se v druhé polovině 15. století dělí na Chvalkovské, Rodovské, Bukovské a právě Záruby. Prvním nositelem tohoto jména byl v letech 1465 – 1503 Václav Záruba z Hustířan. Získává např. Třebovětice, Cerekvici, Hněčeves atd. Zárubové z Hustířan byli nejvýznamnější a nejbohatší větví rodu. Koncem 16. století se ale dělí na čtyři linie, které zakládají bratři Václav, Bohuslav, Zdeněk a Karel. Z nich nejvýznmější a nejbohatší byla ta, kterou založil Karel z Hustířan, který seděl na Seči, Radimi a Cerekvici. Karel umírá roku 1619 a zboží přebírá jeho syn Jan. Protože se Jan aktivně neúčastnil stavovského povstání, pobělohorské konfiskace se ho netýkaly. Ovšem nakonec stejně roku 1628 rozprodal své statky a emigroval do Saska, jelikož odmítl přejít na katolické náboženství. Do Čech se vrací ještě dvakrát a to nejprve roku 1631 se saskou armádou a pak roku 1634 s armádou švédskou. Ostatní členové rodiny Zárubů však podporovali Habsburky a tak je roku 1695 jedna z linií rodu povýšena do hraběcího stavu. Poslední mužský příslušník rodu Josef Antonín Záruba z Hustířan zemřel roku 1744.


Dohalští z Dohalic

  Prvním doloženým předkem tohoto rodu byl Bořek z Dohalic, který zde seděl od roku 1475 do roku 1505. Dohalští zde sedí až do roku 1658. Bořek Dohalský působil jako zemský soudce za rytířský stav, měl četné kontakty a koncem 15. století uskutečnil několik výhodných nákupů okolních statků. Během 16. století se rod Dohalských značně rozrostl, ale žádná z těchto větví nedosáhla výraznějšího významu. Až roku 1726 byl Václav Vratislav Bořek Dohalský povýšen do panského stavu a roku 1729 do stavu hraběcího.
  Tento rod vlastnil např. Přívozec, který vyženil roku 1748 Jan Kryštof Dohalecký, když se oženil s Annou Alžbětou Vřesovickou z Vřesovic. Koncem 18. století zde jeho potomci postavili barokní zámek s velkou okrasnou a ovocnou zahradou. Dohalští zde sedí až do roku 1905. Dále vlastní třeba Nadějkov /1703 – 1730/ a Vysoké Veselí / 1533 – 1672 /.
  Dohalští z Dohalic jsou dodnes prokazatelně žijícím rodem.


Chanovští z Dlouhé Vsi

  Chanovští jsou jednou z odnoží vladyků z Dlouhé Vsi, kteří sídlili na Prácheňsku již ve 13. století. Jejich předkem byl Jan Lhota z Dlouhé Vsi, jenž vojensky podporoval Jana z Rožmberka. Svoje jméno odvozují od vsi Chanovice / dnes okres Klatovy /, kde od roku 1505 sedí na zdejší tvrzi Volfgang Chanovský z Dlouhé Vsi. Jeho syn Adam byl přítelem Viléma z Rožmberka, který mu roku 1570 prodává hrad Rábí, kde si zřídil své hlavní sídlo. Potomci Adama Chánovského působili jak ve službách Rožmberků / Volf Chanovský – byl degustérem a nákupčím vína na dvoře Petra Voka / tak i Českého království / Jan Jindřich Chanovský – od roku 1640 podkomoří Českého království /. Období po Bílé hoře přečkali Chánovští díky katolickému vyznání bez větších ztrát, i když např. Kryštof Chánovský podpořil Fridricha Falckého. Roku 1636 založil Albert Chanovský v Klatovech jezuitskou kolej, v Praze vyučoval na jezuitských kolejích matematiku a hebrejštinu. Posledním příslušníkem rodu byl František Xaver Chanovský, který umírá roku 1877.


Hochbergové z Hennersdorfu

  Hochbergové z Hennersdorfu byli českou odnoží Hochbergů z Hochbergu, kteří pocházeli ze Slezka. Do Čech se dostávají v polovině 16. století v osobě Martina z Hendršdorfu / Hennersdodfu /, který sobě pořizuje dům v Náchodě. Bedřich z Hennersdorfu, úředník na Smiřicích kupuje roku 1592 ves Vesci u Žirce , kterou pak Hochbergové drželi až do roku 1660, kdy ji museli pro dluhy prodat jesuitské koleji sv. Klimenta v Praze. Po stavovských bouřích v letech 1618 – 1620 dostává Jan z Hennersdorfu císařskou resolucí dědičně statek Keblany a Šmikusy na Žatecku. Hochbergové nebyli bohatým rodem a k majetku se dostávali povětšinou výhodným sňatkem. Tak např. získal Jan Petr z Hennersdorfu po sňatku s Ludmilou Maximilianou Lukaveckou z Lukavic, Velikou Lhotu a Borovnici. Roku 1746 byl Jan Antonín z Hennersdorfu se svým bratrem Františkem Václavem, který držel Odlochovice na Voticku, povýšen mezi svobodné české pány. Roku 1817 ještě Václav kupuje v jižních Čechách od Terezie hraběnky Trauttmansdorffové Novobystřické panství, ale ještě v témže století česká větev Hochbergů vymírá.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz