zámek Osečany

klik

Hlavní stránka


Břízský z Břízy Vojkovský z Milhostic z Říčan Řepičtí ze Sudoměře Valdštejnové Michnové z Vacínova Bechyňové z Lažan Bubnové z Litic

zámek Osečany
  První zmínka o Osečanech pochází z roku 1352, kdy je zde připomínán jako majitel Jan z Osečan. Osečanští zde sedí až do roku 1538 kdy Osečeny i s tvrzí, která je poprvé zmíněna roku 1526, kupuje Přibík Břízský z Břízy. Statek dědí roku 1561 jeho syn Jan, po jehož smrti se statek dělí na dvě poloviny, které opět spojil roku 1573 Jan Vojkovský z Milhostic. Roku 1611 prodává Adam Šťastný Vojkovský Osečeny Vilému Lvovi z Říčan a po němž je kupuje Adam Řepický ze Sudoměře. zámek Osečany - soukromý archiv Řepičtí měli stejného předka z Kunáši z Machovic a užvali i stejného erbu. Pro aktivní účast na stavovském povstání mu byli Osečeny po porážce stavů na Bílé hoře odebrány a prodány roku 1622 Albrechtovi z Valdštejna. Ten je příštího roku prodává Pavlu Michnovi z Vacínova, po porážce českých stavů se spojil s Albrechtem z Valdštejna a císařským místodržícím Karlem z Lichtenštejna. Stal se generálním dodavatelem císařské armády za třicetileté války. Rodový majetek zněkolikanásobil zkupováním zkonfiskovaného majetku po přívržencích stavovského povstání. zámek Osečany - soukromý archiv Takto získal např. Konopiště, Týnec nad Sázavou, Dolní Břežany, Neveklov atd. Michnové osečanské panství obrovsky zadlužili a roku 1665 ho Václav Michna z Vacínova prodává Wolfgangu Heneegovi. Wolfgang Henneg se ze všech sil snažil o obnovu panství, ale roku 1702 jeho rod bez dědiců vymírá. Tou dobou je již zmiňována nedaleko staré tvrze nová rozestavěná budova / zřejmě zámek /. Než ale můžeme mluvit o zámku vystřídalo se zde ještě několik majitelů / Jan Bechyňe z Lažan, Karel Michna z Vacínova, Jan Václav Bubna z Litic /. A právě za něj lze již mluvit o zámku, protože zde máme zmínku, kdy nechává Jan Václav roku 1733 v jeho jižním křídle zbudovat kapli. Významnými majiteli byli hrabata Laniusové z Wellenburgu, kteří Osečeny kupují roku 1761. První zde sedí Jeronýma Laniusová a pak její syn Karel. Laniusové u zámku založili přírodní anglický park a zahradu s oranžérií. Roku 1795 panství kupuje Gabriela z Mayersbachu. Osečany dědí její dcera Johana, která si roku 1830 bere rytíře Josefa Pulpana von Feldstein. Poslední soukromou majitelkou byla baronka Anna Gabriele baronka Voithová, rozená Tiegel von Lindenkron, která Osečany drží až do roku 1928. Dnes je zámek prázdný, opuštěný a tiše chátrá.


Stručná historie majitelů panství





Břízští z Břízy

  Vladycký rod Břízských z Břízy byl jednou z odnoží Netvorských z Březí, od nichž se oddělili v průběhu 15. století. Jejich předkem byl purkrabí na Konopišti Jan Břízský. Počátkem 16. století je připomínán Jan Břízský, který sedí na Březí a později dokupuje ještě Osečeny a Kňovice. Jeho příbuzný Petr Břízský sedí na Lojovicích, které se pak stávají centrem jejich nevelkého panství. Stopy tohoto rodu mizí koncem 16. století.




Vojkovští z Milhostic

  Rod Vojkovských z Milhostic se prvně objevuje v polovině 15. století na Táborsku. Jejich předkem byl Petr z Milhostic, který získal Vojkov a byl stoupencem Jiřího z Poděbrad. Petr se na Vojkově uvádí ještě roku 1482. Po jeho smrti zde sedí Jan a Vilém Vojkovští, kteří rod dělí do dvou větví. V průběhu staletí drží jejich potomci např. Křenovice, Voračice, Borotín, Radíč atd. Rodové sídlo v Milhosticích drží až do roku 1525, kdy je prodává Vilémův syn Mikuláš. Mikulášův syn Jan vlastnil hrad Kamýk a od roku 1562 byl dva roky místopísařem Království českého. Se svou ženou Annou Lukaveckou z Lukavce měl pět synů, z nichž jen Mikuláš měl syna Adama. Ten roku 1628 opouští coby evangelík zem, ale brzy se vrací se saským vojskem. Po vyhnání Sasů ze země odchází definitivně a nadále žije v Sasku. Jedna větev Vojkovských z Milhostic žije také na Moravě. Z této větve došel největších úspěchů Karel Vojkovský, který zastává mnoho zemských úřadů – nejvyšší písař, dvorský rada a roku 1865 byl dokonce povýšen do stavu svobodných pánů. Nakonec ale tento rod vymírá koncem 19. století.


z Říčan

  Předkem pánů z Říčan byl Petr ze Všechrom, který mezi lety 1260 – 1270 nechal vystavět Říčanský hrad. O hrad přichází během husitských válek. Hrad zůstává neobydlen a v 16. století zcela zpustl. V polovině 14. století se rod dělí na několik větví a již koncem tohoto století vlastní např. Průhonice, Hořovice, Švihov, Humpolec atd. Pánové z Říčan byli typickými představiteli renesanční šlechty. Studovali na vysokých školách doma i v cizině a své vzdělání využívali k uplatnění svých politických ambicí. Zastávali úřady krajských a zemských soudců a hejtmanů. Za stavovského povstání se ovšem někteří členové rodu, jako například Jan Litvín z Říčan, postavil na stranu stavů a dokonce se osobně účastnil defenestrace roku 1618, kdy pomáhal vyhazovat z oken Pražského hradu císařské místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Za tato svá jednání příchází o své majetky a v některých případech, jsou i uvězněni. Jako třeba Pavel z Říčan, kterému hrozil dokonce trest k smrti, ale byl změněn na šest let žaláře na Zbirohu. Potomci pánů z Říčan si pak postupně získávají důvěru Habsburků, ale počátkem 19. století tento rod vymírá.


z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka.
  Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská.
  Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách.


Michnové z Vacínova

  Český, zpočátku měšťanský rod, postupně povýšen roku 1598 do vladyckého, 1622 panského rodu a konečně 1627 získává hraběcí titul. Michnové z Vacínova zůstali v období stavovského povstání v letech 1618 - 1620 loajální s Habsburky a následně zastávali významné politické posty ve správě země.
  Nejvýznamnější postavou rodu je Pavel Michna z Vacínova, který se po roce 1620 spojil s Karlem z Lichenštejna – císařským místodržícím a s Albrechtem z Valdštejna - vrchním velitelem císařských vojsk. Stal se vrchním dodavatelem císařské armády v období třicetileté války a podílel se na rozsáhlých majetkových transakcích zabaveného majetku vůdců stavovského povstání. Po roce 1623 vlastnili Vacínové rozsáhlé statky, mimo jiné i Konopiště, Týnec nad Sázavou, Dolní Břežany, Neveklov aj. Pavel Michna z Vacívova umírá roku 1632, ale ještě před svou smrtí začíná stavět na dnešní Malé Straně v Praze barokní palác / dnes Tyršův dům/.
  Poslední z tohoto rodu, Jan Michna z Vacínova, královéhradecký hejtman, umírá roku 1872.


Bechyňové z Lažan

  Bechyňové z Lažan byli potomky starého slezského rodu Seidlitz. V Čechách se usazují v 15. století, prostřednictvím Jindřicha Lefta z Lažen, který se stal oblíbencem krále Václava IV. a stal se jeho komorníkem a důvěrníkem. Díky tomuto postavení zbohatl a roku 1410 kupuje hrad Krakovec a přilehlé statky. U dvora patřil k přívržencům církevní reformy a byl stoupencem učení Jana Husa. Ten také po ztrátě útočiště na Kozím Hrádku, trávil poslední dny před cestou do Kostnice na jeho hradu Krakovec. Jindřich Left zůstal i po smrti Jana Husa stoupencem jeho učení, ale po prohrané revoluci se opět vrací k zájmům vlastní třídy a v bitvě u Vyšehradu roku 1420 stojí na straně krále Zikmunda. Někteří členové tohoto rodu však nadále hájili Husovo učení a byli zato postiženi pobělohorskými konfiskacemi. Již roku 1414 získal Jindřich Left Bechyni, kterou sice jeho potomci dlouho neudrželi / roku 1477 ji prodávají Šternberkům /, ale upravili si podle zdejšího hradu rodové jméno.
  Z tohoto rodu stojí jistě za zmínku i Kateřina Bechyňová z Komárova a na Pěčíně, manželka purkrabího na Karlštejně Jana Bechyně z Lažan, která roku 1534 bestiálně zavraždila 14 mladých dívek, protože věřila, že koupel v jejich krvi jí zaručí věčné mládí. Kateřina z Komárova byla odsouzena k umoření hladem v Mihulce, jedné z věží Pražského hradu. Tam byla vsazena 27. února 1534 a téhož roku, 15. března zde zemřela. Na základě tohoto procesu byl Bechyňům odňat panský stav, který ale roku 1737 opět získávají. Bechyňové z Lažan jsou dodnes prokazatelně žijícím rodem.




Bubnové z Litic

  Poprvé se tento rod zmiňuje ve 14. století. Tehdy se ale ještě nazývali z Bubna, podle dnes již zaniklého hradu Bubna, který stál nedaleko obce Plešnice. Roku 1562 kupuje jeden z členů rodu, Mikuláš z Bubna hrad Litice, nedaleko Žamberka a jeho potomci se pak zvou Bubnové z Litic. V období stavovského povstání se různé větve Bubnů staví na opačné strany konfliktu. Tak se stalo, že např. Jan Vaflích z Bubna se roku 1609 stává generálem jízdy stavovských vojsk a po bitvě na Bílé hoře byl nucen uprchnout ze země. Naproti tomu synové již zmíněného Mikuláše, Jindřich Jan a Kunata Jaroslav zachovali věrnost Habsburkům a nejprve jsou roku 1629 jsou povýšeni do panského stavu a roku 1644 obdrželi dědičný hraběcí titul. V průběhu věků Bubnové vlastnili např. Přestavlky, Žamberk, Březno, Doudleby atd. Bubnové jsou dodnes prokazatelně žijícím rodem.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz