zámek Pašinka

klik

Hlavní stránka


Dobřenští z Dobřenic z Říčan Popelové z Vesce Věžníkové z Věžník

zámek Pašinka
  První zmínka o zdejší vsi, která se dříve nazývala Pašiněves, je již z roku 1374, kdy je zde připomínán Buzek z Pšiněvsi. Ves byla pravděpodobně již od počátku rozdělena na několik částí, protože prakticky ve stejném období je zde připomínáno několik majitelů s predikátem z Pašiněvsi. V jedné části vsi byl dvůr, jehož prvním majitelem byl kutnohorský měšťan Václav Wunderwein, který dvůr roku 1384 prodává kolínskému měšťanu Václavu Hamrovi. V této části vsi se pak u zmíněného dvora připomíná roku 1414 tvrz a to když Václavův syn Mikuláš tuto část prodává Janovi ze Smržova. Následně se zde často mění majitelé, až roku 1464 získává část vsi, tvrz a dvůr od Zikmunda a Oldřicha Širokých z Milovic Jan z Trojanovic. Jan z Trojanovic, ač nadále žijící v Kutné Hoře, ves spojil a zdejší tvrz nechal přestavět v pozdně gotickém stylu. Tento rod zde sedí až do roku 1510, kdy ji Janův syn Petr prodává Bohuslavovi z Dobřenic. V následujících dvou stoletích se na zdejší tvrzi vystřídalo mnoho majitelů / 1527-28 Adam z Říčan, 1530 Vilém Barš z Kamenice, 1532 – 1544 Václav Popel z Vesce, 1544 – 1546 Václav Pařízek z Pařízku, opět Václav Popel z Vesce a roku 1547 zde sedí Jan Kasalický z Kštic. Tento rod zde sedí od roku 1547 – 1645. V tomto roce dostává ves v držení rytíř Jan Burian Slavíkovec ze Slavíkova. Jan byl od roku 1650 hejtmanem kouřimského kraje a umírá v roce 1675. Dědičkou Pašiněvsi se tak stala jeho dcera Marie Lidmila, která byla vdaná za bohatého kutnohorského měšťana Jana Salazara de Monte Albano. Roku 1693 kupuje pak ves bohatý pražský měšťan rytíř Vilém Arnošt Nigroni z Riesenbachu. Ten nechává k původní gotické věži přistavět novou obytnou budovu v barokním stylu. Vilém ale ves velice zadlužil a tak ji roku 1712 kupuje hrabě Leopold Věžník z Věžník, který ji pak připojuje ke svému ratbořskému panství. Od něj Pašinku oddělila až roku 1885 Terezie Pecingárová z Bydžína, která pak Pašinku prodává kolínským měšťanům Václavovi a Janovi Radimským. Za nich došlo k poslední klasicistní úpravě zámečku. Rodina Radimských držela zámeček až do roku 1950, kdy přešel do majetku státu.


Stručná historie majitelů panství




z Říčan

  Předkem pánů z Říčan byl Petr ze Všechrom, který mezi lety 1260 – 1270 nechal vystavět Říčanský hrad. O hrad přichází během husitských válek. Hrad zůstává neobydlen a v 16. století zcela zpustl. V polovině 14. století se rod dělí na několik větví a již koncem tohoto století vlastní např. Průhonice, Hořovice, Švihov, Humpolec atd. Pánové z Říčan byli typickými představiteli renesanční šlechty. Studovali na vysokých školách doma i v cizině a své vzdělání využívali k uplatnění svých politických ambicí. Zastávali úřady krajských a zemských soudců a hejtmanů. Za stavovského povstání se ovšem někteří členové rodu, jako například Jan Litvín z Říčan, postavil na stranu stavů a dokonce se osobně účastnil defenestrace roku 1618, kdy pomáhal vyhazovat z oken Pražského hradu císařské místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Za tato svá jednání příchází o své majetky a v některých případech, jsou i uvězněni. Jako třeba Pavel z Říčan, kterému hrozil dokonce trest k smrti, ale byl změněn na šest let žaláře na Zbirohu. Potomci pánů z Říčan si pak postupně získávají důvěru Habsburků, ale počátkem 19. století tento rod vymírá.


Věžníkové z Věžník

  Vladická rodina Věžníků z Věžník odvozovala své jméno od vsi Věžníky, nedaleko Vlašimi. V polovině 16. století synové Jana Věžníka z Věžník, Markvart a Václav rozdělili rod na dvě větve, moravskou a českou. Moravská větev pochází od Václava, česká od Markvarta.
  Nejvýznamnějším představitelem moravské větve byl Adam II. Věžník, který se roku 1590 stává majitelem panství Trnávka s hradem Cimburkem. Umírá za stavovského povstání roku 1619 jako věrný poddaný Habsburků. Jeho služby mu nejsou ani po smrti zapomenuty a roku 1647 je jeho syn Adam povýšen do panského stavu. Tento vzestup ovšem končí počátkem 18. století, kdy tato větev vymírá.
  Markvart, který založil českou větev, umírá roku 1564 a pohřben je v Radošovicích. I potomci této větve byli za stavovského povstání věrni Habsburkům a za své služby získali některé zboží i postavení. Vlastnili například : Radošovice, Bilkovice, Třebešice, Chotýšany, Mšeno, Všelisy atd. Bernard František Věžník se jako hejtman čáslavského kraje roku 1680 zasloužil o potlačení povstání poddaného lidu a roku 1694 byl povýšen do hraběcího stavu. I tato česká větev ale nakonec vymírá, když poslední členkou tohoto rodu byla Valburga, vdaná od roku 1827 za Josefa hraběte Sporcka. Valburga umírá roku 1877.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz