zámek Petrovice

klik

Hlavní stránka


Hlaváčové z Vojenic Jeníškové z Újezda Bechyňové z Lažan Oppersdorfove z Oppersdorfu
zámek Petrovice zámek Petrovice
  První zmínka o vsi je z roku 1219, kdy je zde připomínán vladyka Obiden. Další zmínka je z roku 1386, kdy zde sedí Petr z Petrovic a jeho strýc Všecha z Petrovic a zakládají zde jménem svým kapli sv. Václava. V 16. století byli Petroviče rozděleny na tři části a přiděleny k Zahrádce, Orlíku a k majetku panů z Rožmberka. Od roku 1553 je jako pán na Petrovicích uváděn Jindřich Doudlebský z Doudleb. V roce 1601 získal Petrovice Jakub Krčín z Jelčan, kterému patřili sousední Obděnice. Od roku 1644 na Petrovicích sedí Rytterové z Grosotynku, pak do roku 1649 Jindřich Ferdinand Hlaváč z Vojenic a od toho roku Petr Přibík Jeníšek z Újezda s jeho manželkou Lidmilou Kateřinou, rozenou z Talmberka. Přibík byl se svou manželkou horlivým katolíkem. Roku 1622 se účastnil coby královský prokurátor soudu proti hlavním aktérů protihabsburského povstání. Vlastnil od roku 1623 Březnici, kde zahájil rekatolizaci, přivedl tam jezuity, kteří v letech 1642 – 1650 založili v Březnici jezuitskou kolej a kostel sv.Ignáce a Františka Xaverského. Jezuité jsou také dalšími vlastníky Petrovic. Ti zde v druhé polovině 17. století nechávají vystavět dvě barokní rezidence pro pobyt řádových členů. Když byl roku 1773 jezuitský řád císařem Josefem II. zrušen, získává Petrovice studijní řád od kterého je roku 1806 kupuje v dražbě Jan Bechyně z Lažan. Ten pak začal větší jezuitskou rezidenci využívat jako své sídlo. Od roku 1812 zde sedí Arnošt Fleissnar z Ostrovic a o rok později Jiří z Oppersdorfu. Jeho potomci drží Petrovice do roku 1883, kdy je kupuje rytíř Vladimír Zhorský ze Zhoře a z Kronberka se svou manželkou Odonou, rozenou Dohalskou z Dohalic. Zhorský pak roku 1887 větší jezuitské sídlo nechává pseudogoticky přestavět a od té doby je objekt nazýván zámkem. Po smrti Vladimíra Zhorského dědí Petrovice jeho žena Odona, která zámek drží až do roku 1941, po ní zde sedí do znárodnění v roce 1948 její sestra Luitgarda Bořková, rozená Dohalská z Dohalic. Dnes je v prosorách zámku obecní úřad.



Stručná historie majitelů panství




Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan

  Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan se narodil roku 1535 v Jelčanech. Jako chudý zemanský syn, nedokončil vodohospodářská studia na Karlově universitě a tak nastupuje do služby u Viléma Trčky z Lípy. Roku 1561 vstoupil do služeb Rožmberků a roku 1569 se stal regentem rožmberského panství. Ve službách Rožmberků se stal jedním z nejslavnějších stavitelů rybníků v Čechách. Roku 1569 také získává od Rožmberků za své služby dvůr Leptáč a dvě vesnice. Jakub Krčín zde vybudoval obrovskou oboru, kterou roku 1580 vyměnil s Vilémem z Rožmberka za Sedlčany a Křepenice. Službu rožmberského regenta vykonával až do roku 1589. Na svém panství v Sedlčanech vybudoval pivovar, panský mlýn a sádky na ryby. V Křepenicích vybudoval tvrz, nazvanou Krčínov, kde také strávil zbytek života. Jakub Krčín neměl žádné mužské potomky, jen šest dcer z druhého manželství s Kateřinou Zelendarovou z Prošovic. První jeho žena, Dorota, vdova Slepičková z Krumlova, rozená z Radkovic zemřela roku 1587.




Hlaváčové z Vojenic

  Historie tohoto rodu není příliš dlouhá a ani jeho členové nesehráli v dějinách nijak významnou úlohu. První zmínka je z počátku 16. století, kdy se připomínají čtyři bratři, Václav, Mikuláš, Pavel a Jindřich. Zatímco Václav, Pavel a Jindřich živořili na malých statcích stejně jako jejich potomci, Mikuláš drží před rokem 1519 Chotětice a roku 1526 kupuje Chvalovice. Když roku 1538 umírá, zanechává svým synům Adamovi a Mikulášovi slušné jmění. Mikuláš pak od roku 1545 sedí na Chvalovicích. Byl ženat s Kateinou z Blanice, s níž měl syny Viléma a Jana. V průběhu 16. a 17. století vlastní členové tohoto rodu např. Ratěnice, Cerhenky, Kbel, Rtišovice atd. V první polovině 17. století většina členů rodu upadla do chudoby a zprávy o něm se tak ztrácí.




Jeníškové z Újezda

  Prapředkem Jeníšků z Dobaliv byl Jan Jeníšek, zastávající v letech 1500-1501 úřad královského správce pražského Ungeltu / Týnský dvůr -v ranném středověku opevněný kupecký dvůr, oddělený od ostatního města příkopem a zdí, za ochranu bylo nutné platit-z tohoto poplatku se vyvynulo dnešní clo (staroněmecky ungelt). Roku 1510 se tal erbovním měšťanem a tehdy se také začal psát z Újezda. Jeho syn Jan Jeníšek se prosadil mezi nižší šlechtou a získal respekt v kruzích rytířstva. V politických kruzích se ale Jeníškové prosazují až za Přibíka Jeníška, který jako katolík stál v době stavovských bouří na straně Habsburků. Jako královský prokurátor se podílí na vyšetřování účastníků povstání. Z konfiskátů značně navýšil svůj movitý i nemovitý majetek, jehož centrem se stala Březnice. Nemaje potomky odkazuje majetek po své smrti/1651/ svému synovci Přibíkovi Františkovi. Rod Jeníšků vymírá roku 1728.


Bechyňové z Lažan

  Bechyňové z Lažan byli potomky starého slezského rodu Seidlitz. V Čechách se usazují v 15. století, prostřednictvím Jindřicha Lefta z Lažen, který se stal oblíbencem krále Václava IV. a stal se jeho komorníkem a důvěrníkem. Díky tomuto postavení zbohatl a roku 1410 kupuje hrad Krakovec a přilehlé statky. U dvora patřil k přívržencům církevní reformy a byl stoupencem učení Jana Husa. Ten také po ztrátě útočiště na Kozím Hrádku, trávil poslední dny před cestou do Kostnice na jeho hradu Krakovec. Jindřich Left zůstal i po smrti Jana Husa stoupencem jeho učení, ale po prohrané revoluci se opět vrací k zájmům vlastní třídy a v bitvě u Vyšehradu roku 1420 stojí na straně krále Zikmunda. Někteří členové tohoto rodu však nadále hájili Husovo učení a byli zato postiženi pobělohorskými konfiskacemi. Již roku 1414 získal Jindřich Left Bechyni, kterou sice jeho potomci dlouho neudrželi / roku 1477 ji prodávají Šternberkům /, ale upravili si podle zdejšího hradu rodové jméno.
  Z tohoto rodu stojí jistě za zmínku i Kateřina Bechyňová z Komárova a na Pěčíně, manželka purkrabího na Karlštejně Jana Bechyně z Lažan, která roku 1534 bestiálně zavraždila 14 mladých dívek, protože věřila, že koupel v jejich krvi jí zaručí věčné mládí. Kateřina z Komárova byla odsouzena k umoření hladem v Mihulce, jedné z věží Pražského hradu. Tam byla vsazena 27. února 1534 a téhož roku, 15. března zde zemřela. Na základě tohoto procesu byl Bechyňům odňat panský stav, který ale roku 1737 opět získávají. Bechyňové z Lažan jsou dodnes prokazatelně žijícím rodem.


Oppersdorfové

  Tento rod pochází ze Slezska a do Čech se dostal díky žoldnéři, Janu z Oppersdorfu, který roku 1546 – 1547 v čele oddílu rejtarů prodělal celé německé tažení proti protestantům za šmalkaldské války / Šmalkaldská jednota – spolek podporující luteránství /. Roku 1547 Jan z Oppersdorfu doprovází Ferdinanda I. do Prahy, kde právě vrcholily stavovské bouře proti jeho absolutistické vládě. Jeho rejtaři obsadili hrad, střežili přístupové cesty do Prahy a nakonec se jim podařilo povstání potlačit. Za tyto služby ho král bohatě odměnil. Daroval mu zkonfiskovaná panství Dub a Frýdštejn a roku 1554 ho povýšil do panského stavu. Oppersdorfové stáli vždy na straně Habsburků a katolické víry. Roku 1588 získávají Častolovice, kde staví renesanční zámek a drží ho až do roku 1684, kdy jej Jan Rudolf prodal Tomáši Černínovi z Chudenic. V letech 1617 - 1655 drží hrad Bouzov a roku 1626 jsou povýšeni do hraběcího stavu.
  Oppersdorfové jsou dodnes žijícím rodem.



veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz