zámek Poděbrady

klik

Hlavní stránka


z Poděbrad, později z Choustníka z Lichtemburka z Kunštátu z Gutštejna

zámek Poděbrady zámek Poděbrady - soukromý archiv

 První písemná zmínka o Poděbradech pochází z roku 1199, kdy zde seděl Arnošt z Poděbrad, syn šlechtice Sezemy, jehož rod žil v Polabí. Jejich erbem byl zlatý žebřík na modrém poli. Je pravděpodobné, že již v těchto dobách zde stávala tvrz, nebo hradiště, protože tudy procházela obchodní stezka z Prahy do Kladska. A právě pro tuto výhodnou polohu Poděbrady roku 1262 Benešovi z Poděbrad král Přemysl Otakar II. odňal a jako náhradu mu dává pozemky severně od Soběslavi, kde Beneš staví hrad Choustník. Od té doby se tento rod nazývá z Choustníka. Zatím Přemysl Otakar II. nechává na Poděbradech postavit kamenný strážní hrad, který byl dokončen roku 1268. Na sklonku vlády Přemyslovců hrad ale ztrácí na svém významu a nakonec za vlády Jana Lucemburského hrad stihl osud mnoha dalších, kdy byl dáván do zástavy věřitelům královské koruny. Roku 1345 je zde připomínán Hynek z Lichtemburka a Žleb. Po jeho smrti Poděbrady dědí jeho dcera Eliška, provdaná za Bočka z Kunštátu. Boček byl jedním ze synů Gerharda z Kunštátu a zakladatelem Poděbradské větve pánů z Kunštátu.

socha na pomníku Jiřího z Kunštátu a Poděbrad představující Čechy socha na pomníku Jiřího z Kunštátu a Poděbrad představující Moravu socha Jiřího z Kunštátu a Poděbrad socha na pomníku Jiřího z Kunštátu a Poděbrad představující Lužici socha na pomníku Jiřího z Kunštátu a Poděbrad představující Slezsko

Roku 1353 se stává královským číšníkem a jako oblíbenec krále Karla IV. dostává roku 1362 Poděbrady do dědičného vlastnictví. Boček nadále své panství rozšiřoval, opevňoval a také opravil veškeré škody napáchané za dob zástavních držitelů. Zemřel roku 1373 a zanechal po sobě tři syny a jednu dceru, z nichž Hynek a Jan brzy umírají a Alžběta se stala abatyší kláštera u sv.Jiří v Praze. Panství se tak ujímá třetí syn Boček zvaný též starší. Boček zastával v letech 1377 – 1387 úřad nejvyššího komorníka království. Po nástupu Václava IV. však tuto funkci opouští na protest proti jeho způsobu vládnutí a stojí při založení panské jednoty. Roku 1415 Boček připojil svůj podpis pod stížný dopis proti upálení mistra Jana Husa. Boček umírá počátkem roku 1417 a jeho nástupcem na Poděbradech se stává jeho syn Hynek.

zámek Poděbrady zámek Poděbrady zámek Poděbrady

Hynek na počátku husitských bouří podporoval se svým bratrem Viktorínem kališníky a i proto se roku 1420 před Poděbrady objevilo Zikmundovo vojsko. Hrad se jim sice dobít nepodařilo, ale zpustošili široké okolí. Hynek se se svým bratrem účastnil mnoha bitev a roku 1424 vyvedly Hynkovy oddíly Žižkovo vojsko z obklíčení u Kostelce nad Labem. Roku 1425 byl Hynek zajat Pražany a ještě téhož roku se přidává na jejich stranu, proti táboritům. Ti o rok později oblehli Poděbrady a po několik týdnů se hrad pokoušeli dobít. zámek Poděbrady - pohled z prvního nádvoří zámek Poděbrady - pohled z druhého nádvoří Když po neúspěšném obléhání odtáhli, Hynek se rozhodl k odvetě a vyrazil na Nymburk. Zde byl ale smrtelně raněn a 16. října 1426 bezdětný umírá. Panství tak přebírá jeho bratr Viktorín, který ale umírá o rok později. Zanechal však po sobě dvě dcery a syna. Alžběta se vdává za Jiřího z Dubé a Lipé, Markéta za Bohuslava ze Žamberka a Plané. Panství Poděbrady tak přebírá jeho syn Jiří z Kunštátu a Poděbrad. Jiří se po boku Zikmundových vojsk účastní bitvy u Lipan, za čež mu bylo přidáno k jeho poděbradskému panství dalších 14 vesnic. Jiří se díky své obratné politice, kdy tvrdě vystupoval proti radikálům jak z řad kališníků i katolíků získává stále větší oblibu a nejprve se po smrti Hynka Ptáčka z Pirkštejna dostává roku 1444 do čela východočeského landfrídu / společenství pánů zaručující zemský mír /. Roku 1452 se stává nejvyšším zemským správcem. Když roku 1457 zemřel sedmnáctiletá Ladislav Pohrobek, byl Jiří na českém zemském sněmu, konaném roku 1458, na Staroměstské radnici v Praze jednomyslně zvolen českým králem. Byl to první a jediný český král, který nepocházel z panovnického rodu. Za svého panování si Jiří z Poděbrad rozhněval katolickou obec, která se roku 1465 spojila v zelenohorskou jednotu v jejímž čele stál Zdeněk ze Šternberka. Tento spor vyvrcholil následujícího roku, kdy byla na Jiřího z Poděbrad uvalena papežská klatba. Z tohoto sporu vypukla roku 1458 česko – uherská válka, mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Jiří z Poděbrad umírá roku 1471. Již ale od roku 1458, kdy byl Jiří zvolen českým krále, sedí na Poděbradech jeho synové Viktorín, Jindřich, Boček a Hynek. Za jejich panování jsou Poděbrady roku 1472 povýšeny na erbovní město. Po smrti Jiřího z Poděbrad se jeho synové podělili o dědictví tak, že na Poděbradech seděl jeho nejmladší syn Hynek. zámek Poděbrady - první nádvoří fontána na prvním nádvoří Po Hynkově smrti roku 1492 se rozhořely spory mezi králem Vladislavem Jagelonským a Hynkovým bratrem Jindřichem. Roku 1495 bylo rozhodnuto o směně poděbradského panství, které dostal Vladislav, za slezská knížectví Olejnici a Opolí, které dostal Jindřich. Za vlády Vladislava Jagelonského začal hrad plnit stejnou úlohu jako za Jana Lucemburského. To znamená, že byl pronajímán různým královským věřitelům. Jedním z nich byl Albrecht z Gutštejna, který v areálu hradu roku 1531 nechává postavit pivovar. Významným datem pro hrad i Poděbrady byl rok 1539, kdy se zde na návštěvě zastavil král Ferdinand I. Habsburský. Poloha hradu a lesy bohaté na zvěř se mu tak zalíbily, že roku 1542 rozhod o tom, aby panství bylo vykoupeno a již nikdy nebylo zastaveno. Již roku 1548 bylo započato z přestavbou hradu na renesanční zámek. Ze starého hradu zbyla pouze věž a spodní část paláce na straně k Labi. Přestavbu provedl italský stavitel Giovanni Battista Aostalli a trvala téměř třicet let. K dalším úpravám zámku došlo až za panování Rudolfa II. Habsburského roku 1577. Naopak smutným obdobím pro Poděbrady a zámek byla třicetiletá válka. V tomto období tudy několikrát prošla vojska obou armád a zcela zdevastovala jak okolní panství tak samotný zámek. erb nad vchodem na druhé nádvoří Od té doby již poděbradský zámek nesklouží jako sídlo panovníka, ale jen jako sídlo správy panství. Podstatnější opravy se zámek dočkal až roku 1723, kdy se tu měl zastavit císař Karel VI. při své cestě na korunovaci českým králem do Prahy. Roku 1745 si zámek vybral jako své sídlo nově jmenovaný správce císařských panství Jan z Rausenpachu. Roku 1751 se započalo z novou úpravou zámku, pro Františka I. Štěpána Lotrinského a jeho ženu rakouskou arcivévodkyni Marii Terezii. Hlavní fáze barokní přestavby zámku byla dokončena roku 1757. erb nad vchodem do zámku na druhém nádvoří Po Františkovi a Marii Terezii zámek vlastní jejich syn Josef II. Habsburský, který na zámku nejprve plánoval umístit kasárny, ale později od tohoto plánu upustil a byl zde nejprve zřízen domov pro vysloužilé důstojníky a rovněž umístěna správa panství. Roku 1839, kdy poděbradské panství čítalo 62 vesnic, jej koupil vídeňský bankéř baron Jiří Sina, který roku 1848 propůjčil prázdný zámek městu Poděbrady, které zde umístilo rozličné státní úřady. Po baronu Jiřím Sinovi drží panství jeho syn Jiří Šimon a po jeho smrti roku 1876 Šimonova dcera provdaná za knížete Ypsilantiho. Po jeho smrti se panství dělí mezi čtyři dědice, z nichž pro Poděbrady nejvýznamnější byla Charicleu Ypsilanti, provdaná za knížete Filipa z Hohenlohe. Ten na zdejším zámku hostil nejrůznější osobnosti své doby a také nechává zámek opravit. V té době je také na Poděbradech objeven zásluhou hraběte Büllova, jednoho z hostí Filipa Hohenlohe, pramen šumící uhličité vody s dalšími příměsemi minerálních solí. Další později navrtané prameny se staly základem pozdějších lázní. Před první světovou válkou kupuje lázně i zámek město Poděbrady. Od roku 1963 je v zámku umístěna fakulta Českého vysokého učení technického.



Stručná historie majitelů panství



z Poděbrad, později z Choustníka

  První zmínka o tomto rodu pochází z konce 12. století, kdy syn šlechtice Sezemy, který vlastní pozemky v Polabí, Arnošt získává roku 1199 Poděbrady. Od té doby se potomci roku píší z přídomkem z Poděbrad. Roku 1262 však Benešovi král Přemysl Otakar II. Poděbrady odňal a jako náhradu mu dává pozemky severně od Soběslavi, kde Beneš staví nový rodový hrad Choustník, který byl dokončen roku 1282. Od té doby se jeho potomci nazývají z Choustníka. Ani zde ale tento rod nesedí dlouho, protože roku 1322 jej od nich vykupují Rožmberkové. Potomci Beneše z Choustníka se stěhují po různých statcích. Drží např. Žehuň, Černovice, Prčici atd. Ale teprve až za krále Václava IV. se Heřman z Choustníka domohl významnějšího postavení, když se stává nejvyšším komorníkem království českého. I jeho bratr Beneš zastává na královském dvoře významnější funkce, ale to již je historie tohoto rodu u konce. Rod pánů z Choustníka vymírá počátkem 15. století, když Heřman i Beneš umírají bez dědiců.


z Lichtemburka

  Předkem pánů z Lichtemburka byl Smil syn Smila Světlinkého. Smil si vydobil proslulost a erbovní znamení kapra na říšském sněmu v Mohuči roku 1248, kde proslul svou zdatností v turnajích. Rod který založil se nazýval podle hradu Lichtemburk / Lichnice /, který sám Smil založil. Smil na svém panství otevřel stříbrné doly, čímž velice zbohatl. Z jeho potomků proslul na válečném poli Hynek Krušina z Lichtemburka – hejtman husitských vojsk. Roku 1420 velel všem husitským oddílům v bitvě u Vyšehradu. Roku 1423 byl zvolen jedním ze zemských hejtmanů. Nakonec ale přechází k Zikmundovi a za svou zradu si vysloužil bohatou odměnu. Jmění které do té doby Lichtemburkové nashromáždili, následující generace rozházely a poslední z rodu umírá koncem 16. století.



z Kunštátu a Poděbrad

  Páni z Kunštátu byli moravským šlechtickým rodem o kterém máme první zprávy ze 13. století, kdy se zmiňuje předek tohoto rodu, olomoucký purkrabí Heralt / Geralt / z Obřan. Jeho syn Kuno zakládá roku 1279 město a stejnojmenný hrad Kunštát, podle kterého se následující generace nazývají. Rod pánů z Kunštátu se rozrostl do několika větví, z nichž jedna, kterou založil Boček z Kunštátu se roku 1345 usazuje na Poděbradech, které Boček obdržel jako léno od krále Karla IV. Z této větve pocházel Jiří z Poděbrad / 1420 – 1471 /, jediný český král, kterého si česká šlechta zvolila ze svých řad. Jiří z poděbrad se hlásil ke kališníkúm, ale zároveň nebyl přívržencem radikálních táboritů. Tímto svým postojem si získal na svou stranu nejen kališníky, ale i katolíky, kteří ho pak roku 1458 zvolili za českého krále. Bohužel ač měl rod mnoho větví, ty se nevyznačovaly příliš velkou životností a tak v 16. století již přežívaly pouze dvě. I jejich osud se naplnil koncem 16. a v první polovině 17. století. kdy celý rod vymírá v osobě knížete Karla Bedřicha z Münsterberka roku 1647 / Münsterberskou linii pánů z Kunštátu a Poděbrad založil syn Jiřího z Poděbrad Jindřich /.


z Gutštejna

  Páni z Gutštejna pocházeli z velikého rozrodu Hroznatovců, podobně jako páni z Vrtby a Krašova. Gutštejnivé byli známí svou vypočítavostí díky níž se po husitských válkách stali jedním z nejmocnějších rodů. Z počátku husitských válek sympatizovali z husity a využili zničení klášterů Teplá, Chotěšov a Kladruby k získání jejich majetku a pak záhy přechází na stranu Zikmunda Lucemburského, který jim jejich majetky potvrdil. Po těchto nepokojích nejprve podporovali Jednotu Zelenohorskou a stavěli se proti Jiřímu z Poděbrad, ale již Burian I. se roku 1448 ač katolík staví na stranu Jiřího. V převlékání kabátů proslul zejména jeho syn Burian II. , který nejprve podporoval Jednotu Zelenohorskou, pak Matyáše Korvína proti Vladislavovi Jagelonskému až se nakonec stává Vladislavovým spojencem a oporu jeho vlády. Stal se jeho nejvyšším kancléřem a získal obrovský majetek. Burian měl pět synů, ale ani jeden nedosáhl jeho slávy. Dokonce Kryštof z Gutštejna se dal na dráhu loupeživého rytíře a díky tomu je Gutštejnům roku 1509 odebrána část majetku. Až Burianův pravnuk Albrecht obnovil prestiž rodu a stal se oddaným stoupencem Ferdinanda I. Habsburského. V dobách stavovských bouří došlo i na Gutštejny, tentokrát si vybrali špatnou stranu konfliktu, obrátili se k Habsburkům zády a po porážce stavů na Bílé hoře přichází o většinu svého majetku. Gutštejnové vymírají roku 1747 jako nevýznamný chudý rod.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz