zámek Přerov nad Labem

klik

Hlavní stránka


Drštka ze Sedlčanek ze Stráže ze Šelmberka Robmhápové ze Suché

zámek Přerov nad Labem zámek Přerov nad Labem

 První zmínka o Přerovu nad Labem pochází z roku 1227, kdy zde seděl královský podstolník Kojata z Mostu. Od roku 1320 Přerov náležel k břevnovskému klášteru, poté co jeho opat Bavor z Nectin vymohl od purkrabího Pražského Hradu Hynka Berky z Dubé osvobození zdejších osadníků od všech břemen a povinností k poděbradskému hradu. Toto osvobození bylo roku 1328 potvrzeno i Janem Lucemburským. Tou dobou zde již stála tvrz, kterou klášter roku 1380 začal přestavovat na nové správní sídlo, které však nedokončil, protože roku 1400 zastavil Přerov Michalu Drštkovi ze Sedlčánek. Roku 1419 zde již sedí Petr z Trkova, jenž vyměnil Přerov z břevnovským klášterem za Bratkovice a Nabdín. Po Petrově smrti Přerov přechází na císaře Zikmunda Lucemburského, který jej roku 1437 zastavil Jindřichovi ze Stráže. Jindřich zde seděl až do roku 1466, kdy umírá a dědictví se tak ujímá jeho syn Jiří, nejvyšší soudce Království českého. Po Jiříkově smrti získává panství sňatkem nejvyšší kancléř Království českého Jan ze Šelmberka, který od roku 1484 ke svému jménu připojil ještě predikát z Přerova. Jan se zasloužil o vzestup Přerova, když mu roku 1499 vymohl povýšení na erbovní městečko s právem konat trhy. Jan ze Šelmberka a na Přerově pokračoval ve výstavbě zdejšího sídla. Budovu rozšířil a zvýšil o patro. O rozsáhlé stavební činnosti svědčí zápis z roku 1524, kdy Janův syn Jindřich prodává přerovské panství spojeným obcím pražským. V tomto dokumentu je poprvé zdejší stavba označena jako zámek. K tomuto zámku pak pařil mimo městečka ještě poplužní dvůr, městečka Dochov a Nehvizdy, dalších pět vsí, polovina Labe s okolními luhy a rozsáhlé lesy. Po porážce prvního stavovského protihabsburského povstání roku 1547 přechází Přerov na královskou korunu, která pak na panství dosazovala správce. ¨ zámek Přerov nad Labem zámek Přerov nad Labem - soukromý archiv Prvním známějším byl od roku 1560 Jan starší Robmháp ze Suché. Po tomto datu začíná na přerovském zámku bohatý stavební ruch a vystřídalo se zde několik stavebních mistrů / Bonifác Wolmut, Matyek Borgorelli, Ettore de Vaccani /. V průběhu let zde byl vystavěn pivovar, mlýn, pila, vinice, chmelnice a rybník. Výsledkem všech těchto úprav byl dvoupatrový barokní zámek obklopený ze všech stran sypanou hradební zdí a zděným vodním příkopem. Původní padací most byl nahrazen zděným. Z této stavební činnosti také pocházejí sgrafity a figurální malby. V této podobě bylo přerovské panství jedním z nejvýnosnějších. Bohužel postupem času, za císaře Rudolfa II. a jeho nástupce Matyáše bylo panství neustále zmenšováno, až bylo roku 1631 za císaře Ferdinanda II. zcela přičleněno k Brandýsu nad Labem. V období třicetileté války celé přerovské panství tak utrpělo, že jej před jistou zkázou zachránil až výnos Ferdinanda III. Habsburského, kdy Přerov osvobodil od povinnosti ubytování vojsk. Po třicetileté válce byly nejprve opravovány hospodářské budovy a zámek se tak dočkal oprav až roku 1671. Zámek byl ale v tak žalostném stavu, že muselo být strženo jak severní tak i východní křídlo. A tak z kdysi výstavního sídla se stává pouhý lovecký zámeček. A jakoby toho nebylo málo zámek byl vydrancován i o sto let později za nevolnického povstání roku 1775. Od té doby zámek pustl a od roku 1841 je využíván pouze jako vrchnostenské kanceláře a byty hospodářských zaměstnanců. Renesanci zažívá zámek až roku 1860, kdy jej koupil arcikníže Leopold II a velkovévoda toskánský. V opravách pokračuje i jeho syn Ludvík Salvátor, který se snažil vtisknout zámku podobu z 16. století. Zámecké budovy byly zpevněny pilíři, interiéry byly zčásti nově vybaveny a na východní straně byla vybudována dřevěná vyhlídková pavláčka. Po Ludvíkově smrti získává zámek císař František Josef I. a po něm roku 1916 císař Karel. Po roce 1918 přechází přerovský zámek, jako i veškerý majetek Habsburků na nově vzniklý československý stát. Dnes je zámek prázdný a bez konkrétního využití.




Stručná historie majitelů panství





ze Stráže

  Páni ze Stráže byli vedlejší linií pánů z Hradce, z velikého rozrodu Vítkovců. Jejich předkem byl Sezima z Hradce, který okolo roku 1284 vybudoval hrad Stráž nad Nežárkou, podle kterého se další generace nazývaly. Nejvýznamnější a zároveň poslední postavou rodu byl Jindřich ze Stráže, který ač katolík se přidává k husitskému hnutí a stává se dokonce i jedním z husitských velitelů. Připojil svou pečeť i pod stížný dopis české šlechty proti upálení Jana Husa. Po smrti Ziknunda Lucemburského podporoval Jiřího z Poděbrad, kterému roku 1448 pomáhal opanovat Prahu. Za svou věrnost byl, po zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem, doživotně jmenován nejvyšším hofmistrem Království českého. Jindřich umírá roku 1466 a je i se svou ženou pochován ve strážském kostele. Jindřichem vymírá celá větev pánů ze Stráže.



ze Šelmberka

  Páni ze Šelmberka pochází z rozrodu Buziců. Jejich předkem byl Přibyslav z Křimína, který roku 1318 vlastní hrad Šelmberk u Mladé Vožice. Šelmberkové vlastnili majetky nejen v Čechách, ale i na Moravě / roku 1359 drží Čeněk a Ondřej Prostějov a 1387 bratři Jindřich a Přibík hrad Kraví Hora /. Nejvýznamnějším představitelem rodu byl Jan ze Šelmberka, který na přelomu 15. a 16. století zastával funkce nejvyššího kancléře a nejvyššího komorníka království. Byl majitelem hradů Kost a Trosky. Po jeho smrti roku 1508 se majetek Šelmbeků pomalu rozplývá a věhlas rodu slábne. Ještě Jaroslav ze Šelmberka držel Přerov nad Labem a Hrádek nad Sázavou / dnes Komorní Hrádek / ale roku 1597 rod pánů ze Šelmberka vymírá.



Robmhápové ze Suché


  Robmhápové, původně Rabenhauptové / krkavčí hlava / byli potomky patricijské rodiny z Českých Budějovic. V polovině 14. století získali tvrz Suchou a prosadili se mezi vladycké rodiny. První člen rodu, který se významněji zapsal do dějin, byl Kašpar Robmhap. Ten sloužil roku 1519 v Burgundsku císaři Karlu V. Kašpar měl pět synů, z nichž se nejvýrazněji prosadil Mikuláš. Vstupuje do služeb arciknížete Ferdinanda Habsburského, kde se stává roku 1522 sekretářem jeho kanceláře a roku 1525 kancléřem dolnorakouským. O rok později se účastní habsburské delegace v Čechách, kde se jednalo o zvolení Ferdinanda českým králem. Za své služby byl odměněn statky v Dolním Rakousku a jeho potomci zde žili až do poloviny 17. století, kdy tato dolnorakouská větev Robmhápů vymírá. České větve nebyly zdaleka tak podnikavé. Za stavovského povstání se exponovaly na obou stranách konfliktu a tak někteří členové byli po bitvě na Bílé hoře zbaveni majetku a donuceni odejít ze země, zatímco jiní jsou Habsburky odměněni za věrné služby a roku 1644 povýšeni do panského stavu. Přesto se i osud české větve rodu v následujícím století naplnil a ta vymírá Janem Josefem Robmhápem roku 1761.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz