zámek Řepín

klik

Hlavní stránka


ze Šumburka ze Zvěřince Hrzánová z Harasova Gerštorfové z Gerštorfu Rohanové z Guémenée

zámek Řepín zámek Řepín - soukromý archiv

  První zmínka o vsi je z roku 1207, kdy ji získává řád německých rytířů, kteří zde vystavěli v druhé polovině 13. století kostel a později i opevněnou komendu jako sídlo svých komturů. Z roku 1328 se dochovala zmínka o zdejším hradu, zřejmě oné opevněné komendě. Řád drží ves do roku 1411, kdy přechází do majetku krále Václava IV. V období husitských bouří Řepín často střídá majitele. Nejprve zde sedí Vilém ze Šumburka, pak Bohuslav ze Zvěřince, Dobeš Hrzán z Harasova a Jindřich Hrzán z Harasova. Z dalších známých majitelů jsou zmiňováni až na počátku 16. století Karlíkové z Nežetic. První zmínka o zdejší tvrzi je z roku 1544, kdy zde sedí bratři Zikmund, Jiří a Jan z Nežetic, kteří si tento rok nechávají ves zapsat do zemských desek. Karlíkové drží ves až do roku 1615, kdy ji kupuje Mikuláš z Gerštorfu. Mikuláš se aktivně účastní stavovského povstání proti Ferdinandovi II. Habsburskému a i když roku 1621 umírá, jeho majetek je po Bílé hoře zkonfiskován. Majitelem Tepána se tak stává Filip Fabricius Platter z Rosenfeldu, jeden z trojice, který byl společně s Slavatou z Chlumu a Bořitou z Martinic roku 1618 vyhozen z okna hradní kanceláře do Jeleního příkopu. Ten krátce po koupi připojuje k Řepínu Kropáčovu Vrutici a Libeň. Třicetiletou válkou zdevastované panství pak roku 1650 kupuje Jan Valderode z Eckhausenu. Jeho potomci sedí na Řepíně až do konce 18. století. Zdejší barokní zámek zde byl na místě staré tvrze vystavěn kolem roku 1670. Dalšími majiteli byli od roku 1806 Rohanové z Guémenée. Rohanové zde sedí do roku 1876, kdy Řepín prodává Artur Rohan tereziánské akademii ve Vídni, která je majitelem řepínského zámku do roku 1918. Na sklonku druhé světové války je v místním zámku umístěno velitelství partizánské brigády. Po roku 1945 je zde umístěn domov důchodců. Dnes je zámek opuštěný a nabízený k prodeji.



Stručná historie majitelů panství





ze Šumburka

  Panský rod pánů ze Šumburka odvozoval svůj původ od hradu Schönburg u Naumburku v Německu. Prvním známým členem, který je připomínán na našem území byl Heřman, jenž v polovině 13. století zakládá děčínský hrad. Ve 14. století se rod dělí do několika větví, které se usazují po celém území Čech. Bedřich a Heřman vlastnili Kralupy a zakládají hrad Hasištejn. Bratři Albert, Bedřich a Jetřich drží společně od roku 1352 hrady Pirsenštejn a Egrberk. V 15. století je Vilém ze Šumburka stoupencem Jiřího z Poděbrad a kupuje Rumburk a Kostelec nad Labem. V roce 1790 byli členové třetí větve rodu / gluchovské / povýšeni do stavu rytířských knížat. Tato větev se nadále větví na další dvě. Jedna z nich hartensteinská získala v roce 1845 v Čechách inkolát / něco jako občanství /.




Hrzánové z Harasova

  První zmínka o rodu Hrzánů z Harasova je ze 14. století. Hrzánové na společenském žebříčku stoupali velmi pozvolna. Až Adam Hrzán z Harasova, sídlící na Červeném hrádku u Chomutova prosadil tento rod mezi tehdejší smetánku. Nebylo to ale na základě jeho chrabrých činů, nýbrž jeho finanční politiky. Půjčoval peníze na úrok a brzy mu dlužil kdekdo. Adam zemřel roku 1619 a svým dědicům zanechal úctyhodné jmění. Hrzánové se však zapletli z českými stavy a po bitvě na Bílé hoře jim hrozila konfiskace majetku. Tomu předešli, dalo by se říct tradičním způsobem, podplatili Karla z Lichtenštejna a s jeho pomocí si zajistili přízeň habsburského dvora. Roku 1650 byli povýšeni nejdříve do panského a později do hraběcího stavu.
  Rod Hrzánů z Harasova vymírá v průběhu 19. století. Během trvání rodu vlastnili například hrady Blatno, Skalka, Houska a Lanšperk.


Gerštorfové z Gerštorfu

  Rytířský rod Gerštorfů z Gerštorfu pocházel z Lužice, kde patřil k nižší šlechtě. Brzy se však velmi rozrostl a s potomky Gerštorfů se setkáváme i ve Šlesvicku, Dánsku, Pomořanech, Sasku atd. Asi nejvýznamnějším členem rodu v Čechách byl Jiří Gerštorf, podkomoří království českého a horlivý stoupenec Ferdinanda I. Roku 1541 získal nejprve jednu polovinu Choltic a hned následujícího roku i druhou. V Cholticích nechal vystavět na místě bývalé tvrze nový renesanční zámek. Choltice se staly centrem nového panství, které ve své největší slávě čítalo až 16 vesnic. Jiří Gerštorf z Gerštorfu umírá roku 1558 a panství si mezi sebe rozdělují jeho potomci. V následujících desetiletích se postoj jednotlivých odnoží rodu k Habsburkům začal výrazně rozcházet a tak se stalo, že za stavovského povstání stáli potomci rodu na obou stranách konfliktu. Více se jich však nacházelo na straně stavů a tak je dědic choltického panství, Štěpán z Gerštorfu roku 1623 odsouzen ke ztrátě veškerého majetku. Většina členů rodu odchází do exilu a ti co zůstali již nikdy neshromáždili takové jmění jako před Bílou horou i když byli roku 1701 povýšeni do hraběcího stavu.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz