zámek Štětkovice

klik

Hlavní stránka


z Říčan Valdštejnové z Vrtby Bzenští z Prorubě Radečtí z Radče Lipovský z Lipovic

zámek Štětkovice zámek Štětkovice

  Ves Štětkovice / původně Štědrkovice / se prvně připomíná roku 1521 v souvislosti s místním polužním dvorem. Od roku 1554 ves náležela k Maršovicům a později ke Kosově Hoře, kde v obou případech seděl Jan Kosohorský z Říčan. Ke Kosově Hoře náležela až do roku 1664, kde se mezi tím vystřídali Heřman z Říčan, Albrecht z Valdštejna a Sezima z Vrtby. Samostatným statkem se Štětkovice stávají roku 1670, kdy je kupuje Jakub Pacelius z Adlersheimu. Majitelé se pak v rychlém sledu střídali. Někdy v této době je zde postaven malý zámek. Počátkem 18. století je vlastníkem Štětkovic František Mikuláš Bzenský z Prorub, který je odkazuje své dceři, provdané za Václava Leopolda Jana Radeckého z Radče. Roku 1787 kupuje statek Josef Lipovský z Lipovic, jehož rod zde sedí až do roku 1873. V letech 1873 – 1881 je majitelem Karel Skal a pak Leopold Pollak, který je drží až do první pozemkové reformy. Zasloužil se o stavbu železnice do Sedlčan, založení nádraží a od roku 1896 zřízení poštovního a telegrafního úřadu. Roku 1884 také zřídil u zdejšího statku lihovar. Po jeho smrti roku 1900 převzal velkostatek jeho syn Emanuel a pokračoval v otcových stopách. Zasloužil se o založení samostatného hasičského sboru, roku 1923 se stal prvním Starostou obce. Tuto funkci vykonával až do roku 1931. Roku 1945 byl statek spolu se zámkem znárodněn a předán k užívání státnímu statku.


Stručná historie majitelů panství



z Říčan

  Předkem pánů z Říčan byl Petr ze Všechrom, který mezi lety 1260 – 1270 nechal vystavět Říčanský hrad. O hrad přichází během husitských válek. Hrad zůstává neobydlen a v 16. století zcela zpustl. V polovině 14. století se rod dělí na několik větví a již koncem tohoto století vlastní např. Průhonice, Hořovice, Švihov, Humpolec atd. Pánové z Říčan byli typickými představiteli renesanční šlechty. Studovali na vysokých školách doma i v cizině a své vzdělání využívali k uplatnění svých politických ambicí. Zastávali úřady krajských a zemských soudců a hejtmanů. Za stavovského povstání se ovšem někteří členové rodu, jako například Jan Litvín z Říčan, postavil na stranu stavů a dokonce se osobně účastnil defenestrace roku 1618, kdy pomáhal vyhazovat z oken Pražského hradu císařské místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Za tato svá jednání příchází o své majetky a v některých případech, jsou i uvězněni. Jako třeba Pavel z Říčan, kterému hrozil dokonce trest k smrti, ale byl změněn na šest let žaláře na Zbirohu. Potomci pánů z Říčan si pak postupně získávají důvěru Habsburků, ale počátkem 19. století tento rod vymírá.


z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka.
  Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská.
  Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách. Potomci tohoto rozvětveného rodu žijí nadále v zahraničí.



Vrtbové z Vrtby

  Prvním známým předkem pánů z Vrtby byl Sezima z Krašova, který žil v druhé polovině 13. století. Měl čtyři syny, z nichž jeden, Sezima, roku 1313 – 1316 zakládá hrad Vrtbu. Všichni jeho potomci pak užívají přídomek z Vrtby. Tento rod byl však až do třicetileté války tak bezvýznamný, že se o něm z té doby nezachovaly téměř žádné zprávy. Roku 1618, při stavovském povstání zůstávají věrní Habsburkům a císaři Ferdinandu II, dostávají se tak k levné koupi konfiskátů a značně navyšují svůj majetek. Sezima z Vrtby také konvertoval ke katolické víře a tím se mu otevřela cesta k hraběcímu titulu, který dostává roku 1624 a k některým významnějším úřadům. Stává se nejvyšším soudcem a královským hofmistrem Tento rod vlastnil např.Švamberk, Konopiště, Gutštejn, Kosovu Horu aj. Poslední potomek tohoto rodu, František Josef z Vrtby, umírá roku 1830 v Křimicích a veškerý svůj majetek odkázal Janovi Karlovi knížeti
z Lobkovic.



Bzenští z Prorubě

  Tento vladycký rod přichází do Čech z Moravy a roku 1460 získává Zdeněk z Prorubě v okrese Mladá Boleslav obec Bezno. Jeho potomci pak převzali jméno vsi do svého názvu. V dalších letech drželi Bzenští např. Velké Hlavno, Velké Všelisy, Barchov, Niměřice atd. Členové rodu zastávají některé nižší zemské funkce a jsou připomínáni ještě na konci 17. století. Pak se již ale tento rod z povědomí nadobro vytrácí.


Radečtí z Radče

  Vladykové z Radče se poprvé připomínají ve 14. století, kdy se Václav z Radče, coby pražský kanovník, stal pátým ředitelem stavby chrámu sv. Víta a pozděli byl pověřen správou pražského arcibiskupství. Jeho podobizna je umístěna v chrámové triforiu / ochoz používaný u chrámů katedrálního typu, umístěný v síle zdi a otevřený do vnitřního prostoru katedrály / chrámu sv. Víta. Nazývaly se podle obce Radec/Radcze/ nedaleko Nového Bydžova, která však dnes již pod tímto názvem neexistuje. Během 15. a 16. století se rod rozštěpil na několik větví, z nichž nejvýznamější byla ta, co se v polovině 17. století usadila na Sedlčansku, v Uhřicích, Třebnicích a Tvoršovicích. Jan Jiří Radecký z této větve je roku 1684 povýšen do panského stavu a jeho vnuk, Leopold Jan, roku 1764 do stavu hraběcího. Největší slávy z této větve se dočkal Jan Josef Václav Radecký z Radče, nejproslulejší vojevůdce habsburské monarchie.
  Narodil se 2.listopadu 1776 v Třebnicích u Sedlčan, jako syn hraběte Petra Eusebia Radeckého a Marie Venantie Bechinie z Lažan. V roce 1785 se stává kadetem Rakousko-Uherské armády. Jeho vzestup začíná v bojích proti francouzské revoluci a posléze v Napoleonských válkách. Roku 1801 se stává rytířem Řádu Marie Terezie, 1809 - 1812 je náčelníkem generálního štábu a má dohlížet na reorganizaci rakouské armády. Jeho návrhy jsou ale odmítnuty jako příliš nákladné a tak podává rezignaci. Roku 1813 je knížetem Karlem Filipem Schwarzenbergem jmenován velitelem spojenecké armády, která ještě ten rok poráží císaře Napoleona v bitvě u Lipska. Ve svý 82 letech porazil roku 1848 v bitvě u Custozzy sardinské vojsko krále Alberta a udržel tak Lombardii a Benátsko pod nadvládou Habsburků. Zemřel 5.ledna 1858 ve věku 92 let v Miláně.


Lipovský z Lipovic

  Lipovští pocházeli z Pošumaví, kde u Vlachova Březí sedí na vsi Lipovice. První je zde připomínán Michálek z Lipovic, který zde umírá roku 1454. Michálek měl dva bratry Markvarta a Chvala. Markvart drží Boršice. Chval v letech 1452 – 1468 byl ve službách rožmberských, ale po smrti Michálka přebírá Lipovice a Žárovnu. V 16. století je připomínán Jan z Lipovic, který se svou ženou Kateřinou Boubínskou z Újezda drží Počepice a jeho sestra Eliška, která se vdává za Dětleba Koce z Dobeše a na Olšově. V dobách stavovských bouří je znám Prokop Lipovský z Lipovic, který se stává roku 1619 pážetem krále Bedřicha Falckého a po porážce stavů na Bílé hoře je nucen opustit zemi. Po 19 letech se vrací do země a přijímá katolickou víru, vstoupil do královského vojska a získává titul královského komorníka. V období svého vyhnanství se oženil s anglickou šlechtičnou Sarou Clarkovou. V průběhu věků vlastní tento rod např. Řečici, Smolivec, Živoříce, Štětkovice, Suchdol atd. Tento rod vymírá po přeslici roku 2011 svobodnou paní Miladou Annou Lipovskou, baronkou z Lipovic a Volfířovic.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz