zámek Nový Stránov

klik

Hlavní stránka


Stránovští ze Sovojovic Berkové z Dubé z Bibersteina Slavatové z Chlumu a Košumberka von Lisau Nosticové Příchovští z Příchovic Valdštejnové

  Na místě dnešního novorenesančního zámku stojícího na pravém břehu Jizery nedaleko Krnska stávala stará tvrz. První zmínka o ní je z roku 1429, kdy zde sedí Bohuněk ze Stránova. Již od poloviny 15. století je Stránov v majetku Jaroše ze Sovojovic. Jaroš zdejší tvrz přestavěl v letech 1463-1468 na pevný hrad, který byl nazýván Nový Stránov. Hrad se stal centrem poměrně velkého panství, které zahrnovalo např. vsi Zámostí, Lhotka, Voděrady, Jizerní Vtelno atd. Od roku 1545 náleží Stránov Berkům z Dubé a následně Karlovi z Bibrštejna. Ten roku 1593 umírá a panství přebírá jeho syn Adam. Když umírá i Adam, zboží přechází na jeho manželku Annu.

zámek Stránov - soukromý archiv pohled z nádvoří kašna na nádvoří schody do zahrady vstup do věže ze zahrady

Ta se podruhé vdává za Michala Slavatu z Chlumu a Košumberka. Do tohoto období spadá renesanční přestavba stránovského hradu na zámek. Michal Slavata se na rozdíl od svých příbuzných účastní stavovského povstání na straně stavů a tak je po bivě na Bílé hoře odsouzen ke ztrátě veškerého majetku. Ovšem na přímluvu svého bratra Viléma mu byla roku 1625 udělena milost a on Stránov prodává svému dalšímu bratru Jáchymovi, který roku 1636 přechází na katolickou víru. Po něm se na Stránově střídá braniborská šlechtická rodina von Lissau, Nosticové a roku 1746 Příchovští z Příchovic. Po nich je to Václav Herites, rytíř Bedřich Neubauer a konečně od roku 1864 Marie z Valdštejna, rozená z Vartemberka, za níž došlo k nejvýznamnějším novorenesančním přestavbám zámku. Tento rod drží zámek až do znárodnění, kdy je zde umístěn dětský domov.

vstup do zámku erby Adama Rudolfa sv.p. von Lissau (+1685) a jeho manželky Ludmili Alžběty Tenaglové z Kampu (+1695) pohled ze zahrady


Stručná historie majitelů panství







Stránovští ze Sovojovic

  Vladycký rod Stránovských ze Sovojovic se prvně objevuje v 15. století, kdy Jaroš ze Sovojovic získává hrad Stránov u Mladé Boleslavi. Jan byl přívržencem Jiřího z Poděbrad a podílel se v roce 1448 na obsazení Prahy. Stránovští postupně drží např. Kříčov, Niměřice, Vlašim, Chotělice atd. Celý rod vymírá roku 1617 v osobě Markvarta Stránovského.




Berkové z Dubé

  Berkové z Dubé pocházeli z velkého rozrodu Ronoviců. Za jejich prvního přímého předka se považuje Hynek Berka z Dubé / 1249 – 1306 /. Proslul jako udatný válečník v bojích s oddíly Ota Braniborského, čímž si vysloužil nejen slávu, vysoké hodnosti, ale také rozsáhlé statky. Umírá roku 1306 a zanechal po sobě čtyři syny, Půtu, Jindřicha, Hynáčka a Hynka. Půta se stal zakladatelem větve Berků z Adržbachu, Jindřich byl roku 1278 pražským kanovníkem a později v letech 1326 – 1333 olomouckým biskupem, Hynáček vlastnil hrad Housku a umírá roku 1320. Nejmladší Hynek zastával v letech 1319 – 1348 úřad pražského nejvyššího purkrabího, zvelebil statky zděděné po otci a vlastnil mnohé statky a hrady v Čechách.
  Významným představitelem rodu byl Zdislav Berka z Dubé, který se roku 1518 stal držitelem zákupského panství. Po návratu Ludvíka Jagellonského na český trůn byl jmenován nejvyšším zemským sudím. Roku 1541 obdržel od krále Ferdinanda I. povýšení Zákup na město a k tomu i městský erb Berků z Dubé. Zároveň začal budovat v Zákupech reprezentativní zámek, centrum odkud spravoval své panství. Po celou dobu podporoval Ferdinanda I. a za tuto svou oddanost získal několik významných funkcí, mezi nimi i funkci místodržitele českého krále v dobách jeho nepřítomnosti. Roku 1542 získal Mělník a v následujících deseti letech do jeho zvelebování mnoho investoval. Zemřel roku 1553 na mor a je pochován v kostele v Zákupech. Přestože byl třikráte ženat, nezanechal žádné potomky a tak po jeho smrti přebýrá zákupské panství jeho bratranec Zbyněk Berka. O své panství se dobře staral, přikupoval další vesnice, roku 1556 se oženil s Veronikou z Lobkovic a v Zákupech nechal postavit pohřební kryptu Berků z Dubé. V roce 1578 onemocněl a 6. března 1578 na zámku v Zákupech zemřel. Byl pohřben v kryptě zákupského kostela kde bylo postupně pohřbeno 23 příslušníků rozvětveného rodu Berků z Dubé. Stavovských bouří se Berkové účastní na obou stranách konfliktu. Jedni jsou potrestáni ztrátou majetku a druzí byli roku 1637 povýšeni na říšská hrabata. Rod Berků z Dubé vymřel v 18. století.

z Bibersteina

  Tento starý panský rod pánů z Biberštejna pocházel z Míšně. Zakladatelem české větve rodu byl Rudolf z Biberštejna, který roku 1278 kupuje od krále Přemysla Otakara II. hrad Frýdlant. Jeho synové Jan a Bedřich získávají v Čechách další majetky. Jan získal Nymburk, Bedřich pak sňatkem žarkovské panství. V držení měl také Lanškroun, Tuchoraz, Hamrštejn atd. Nicméně Biberštejnové se nikdy dokonale nesžili s českým prostředím a neustále si udržovali své statky v Mišni a především v Lužici. Proto až na Karla z Biberštejna, který v druhé polovině 16. století vykovával úřad nejvyššího mincmistra, se žádný z nich neobjevuje ve vyšších zemských funkcích. Roku 1551 umírá Kryštof z Biberštejna, jímž vymírá frýdlantská větev tohoto rodu. Toto předznamenalo zánik celé české odnože, který nastal roku 1600, kdy umírá syn Karla z Biberštejna / držitele Mimoně, Děvína a Stránova / Adam bez potomků. Jeho smrtí se tento rod s konečnou platností ztrácí z řad české šlechty.



Slavatové z Chlumu a Košumberka

  První zmínka o tomto rodu pochází z 12.století, kdy je zmiňovaný jakýsi Bleh, pravděpodobný předek rodu. Své jméno odvozují od hradu Chlumu u Čáslavi a Košumberka kam přesídlili z Litoměřicka. V období husitských válek rok podporoval husity a připojil svou pečeť pod stížný list českých pánů proti upálení Jana Husa. Nám asi nejznámější člen rodu byl Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, který byl roku 1618 spolu s Bořitou z Martinic vyhozen z oken Pražského hradu. Byl ženatý z Lucií Otýlií, jedinou dědičkou majetku pánů z Hradce. Po porážce na Bílé hoře se stal říšským hrabětem, nejvyšším komorníkem a od r. 1628 nejvyšším kancléřem. Na druhé straně se po bitvě na Bílé hoře soustředil jen na pomstu, těm kteří ho roku 1618 tak zvláštním způsobem vyprovodili z Pražského hradu a ne na obohacovaní se na zkonfiskovaném majetku. Počátkem 17. století byli povýšeni do stavu říšských hrabat. Rod Slavatů vymírá po meči počátkem 18. století.

Nosticové

  Předkem České větve Nosticů byl Hartwig z Nostic, jeden ze tří synů Kašpara z Nostic. Jeho pravnuk Jan Nostic po sobě zanechává dva syny, Ottu II. a Jana Hartwiga.
  Otta je zakladatelem linie na Rokytnici. Roku 1675 je tato linie povýšena do stavu svobodných pánů, roku 1692 do stavu říšskohraběcího. Roku 1890 tato linie hrabětem Josefem Nosticem vymírá.
  Jan Hartwig založil linii Rienecků. Působil jako tajný rada a vrchní kancléř českých zemí. Hlavním sídlem linie Nosticů-Rienecků byl nejprve zámek Pakoměřice a po zřízení zámku Měšice přenesli své hlavní sídlo roku 1775 tam.
  Mimořádnou osobností tohoto rodu v Čechách, která usměrnila vývoj celého rodu v Čechách byl ale Otto Nostic druhý syn Kašpara Nostice, který po porážce českého povstání roku 1620 využil svého postavení a bezohlednou politikou proti poraženým stavům se snažil zalíbit u vídeňského dvora. Při rozprodávání zkonfiskovaného majetku patřil k nejhamižnějším a zkupoval celé panství i pražské domy. Když roku 1630 zemřel, patřili již Nosticové k nejbohatším z českého panstva.
  K dalším významným představitelům rodu patřil František Antonín Nostic-Rieneck, byl považován za nejvýznamnějšího představitele tzv. zemského patriotismu, hájil české království i český jazyk před záměry Vídně. V letech 1781 – 1783 nechal vystavět budovu Tylova divadla, jeho pražský dům se stával centrem společenského života, setkávali se zde významní učenci i aristokracie.
  Po druhé světové válce byli Nosticové z Čech odsunuti a jejich majetek zkonfiskován. Dnes převážná většina členů tohoto rodu žije v Německu a v Rakousku.


Příchovští z Příchovic

  Tato vladycká rodina pocházela z Příchovic, nedaleko Přeštic v západních Čechách. První zmínka o tomto rodu je z počátku 14. století, kdy se ale ještě píší z Trubec. Podle tvrze v Příchovcích se začal psát až v roce 1401 Vilém z Příchovic. Koncem 14. století se rod dělí na dvě větve nazývající se podle statků, které drží a to Skočec a Svojšína. I přesto, že Jan Karel / 1651 /, Jan Vilém a Antonín Leopold / 1723 /, z první větve jsou povýšeni do panského stavu, tato větev rodu pomalu chudla a její členové se nijak nezapsali do dějin. To druhá větev rodu dosáhla větších úspěchů, když roku 1759 byli Jan Václav, Antonín Petr Šťastný Ladislav povýšeni do hraběcího stavu. Antonín Petr, který studoval u jezuitů se např, stává nejprve kaplanem v Sobotce, pak biskupem v Hradci Králové a od roku 1763 pražským arcibiskupem. I přesto ale tato větev stejně jako první v roce 1816 vymírá.


z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka.
  Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská.
  Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách. Potomci tohoto rozvětveného rodu žijí nadále v zahraničí.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz