zámek Střezimíř

klik

Hlavní stránka


Vratislavové z Mitrovic Miseroni z Lisonu Stráníkové z Kopidlna Malovcové z Malovic
zámek Střezimíř zámek Střezimíř

  První zmínka o vsi je z roku 1219 a to v darovací listině Přemysla Otakara I., který daroval ves Bojenice milevskému klášteru a jako jeden ze svědků této transakce je zde uveden Předslav ze Střezimíře. Další již pravidelné zmínky se objevují v souvislosti se zdejším farním kostelem sv. Havla. Někdy v druhé polovině 15. století se zdejší zboží rozdělilo a jeho části náleželi k okolním statkům. Samostatným statkem se Střezimíř stává až roku 1690, kdy ves kupuje od Vratislavů z Mitrovic tehdejší majitel Jemniště Gotthard Miseroni z Lisonu. Když pak Gotthard roku 1699 prodává Jemniště, nechává si ve Střezimíři vybudovat zámek. Je ale i možné, že zámek zde vzniká až za následujícího majitele Stanislava Šťastného Stráníka z Kopidlna, který Střezimíř právě roku 1699 od Gotthara kupuje. Stráníkové zde sedí až do roku 1765, kdy poslední z rodu Filip Jakub prodává Střezimíř Janu Malovcovi z Malovic. Po Janu Malovcovi se zde vystřídala celá řada majitelů, z nichž stojí za zmínku Jan Jeník z Bratřic, bývalý důstojník rakouské armády, zvaný bílý oficír a díky svým názorů i jako poslední táborita. Posledními majiteli zámku byla rodina Riedlova, za které byl zámek roku 1924 přestavěn do dnešní podoby. Od roku 1948 je zámek v majetku obce a sloužil k potřebám místního MNV.



Stručná historie majitelů panství



Vratislavové z Mitrovic

  Prvním známým předkem byl Vratislav, přívrženec Jiřího z Poděbrad, který roku 1448 kupuje Mitrovice u Sedlčan a od roku 1462 byl purkrabím Pražského hradu. Vratislavové se však dlouho nemohli domoci významnějšího postavení a majetku, proto museli sloužit u bohatého panstva. Zlom nastal na přelomu 16.
a 17. století, kdy se roku 1591 Václav Vratislav z Mitrovic účastní jako panoš císařské delegace do Turecka. Během jednání v Cařihradě vypukla mezi sultánem a císařem válka a Václav Vratislav je Turky uvězněn. Podařilo se mu však uprchnout a roku 1595 se vrací do vlasti. Za stavovského povstání podporuje císaře a za své služby je povýšení do panského stavu. Obdržel také některé úřední hodnosti díky nimž se dostává po porážce stavovského povstání k výhodným konfiskacím. Zemřel roku 1635 a svým potomkům zanechal značné jmění. Vratislavové z Mitrovic vlastnili např. Kost, Kamenici nad Lipou, Radkov, Mníšek, Skřípel, Dírnou, Chlumčany, Krnsko, Zálší, Řehnice aj. Vratislavové z Mitrovic jsou dodnes prokazatelně žíjícím rodem.

Miseroni z Lisonu

  Tento šlechtický erbovní rod pocházel z vesničky Lisone nedaleko Luňana v dnešním Švýcarsku. Prvním známým mužským potomkem rodu byl Gasparo Miseroni narozený roku 1430, který vlastnil v Miláně několik domů a zlatnických dílen. Již jeho vnuk Ambrogino Matyek disponoval značným jměním. V Čechách se zástupci tohoto rodu objevují roku 1588, kdy jsou bratři Oktavián a Jan Miseroni jmenováni brusiči diamantů na dvoře císaře Rudolfa II. Milánská větev rodu vymírá roku 1630, kdy zde vrcholila morová epidemie. Zakladateli české větve se stávají potomci Oktaviána Miseroniho a jeho manželky Laury di Castelo, kteří spolu měli 9 dětí. Jeden z jeho synů František, vrchní písař při české berni / berní úřad /, byl ženatý s dcerou svého kolegy Annou Splendidou Gref z Grefenbergu a za její věno kupuje panství Krašov. To jeho syn Norbert prodává cisterciáckému klášteru Plasy a roku 1681 kupuje panství Jemniště. Norbert byl ženatý s Annou Johankou, rozenou Chánovskou z Dlouhé Vsi, s níž měl 10 dětí. Nejproslulejším potomkem Oktaviána se však stal Dionýs, který jediný zdědil otcův talent a stal se asistentem správce císařských sbírek. Řídil dvě brusírny diamantů, s kterými zároveň i obchodoval. Investoval do nemovitostí a rozmnožoval tak značně svůj majetek. V roce 1638 byl císařem Ferdinandem III. pověřen aby vyzvedl na pražském hradě korunovační klenoty a převezl je do Vídně. Při obsazení Prahy Švédy roku 1648 byl Dionýs zatčen a přinucen násilím k vydání klíčů od pražské pokladnice. Dionýs měl dva syny, Ferdinand Eusebius, kterámu otec předal svůj úřad správce pokladu a Jan Oktavián. Zatímco Ferdinand předčasne roku 1684 ve svých 44 letech umírá, jeho bratr se stává sekretářem české kanceláře a radou při královské revizní a likvidační komisi. Jeho potomci ještě drží např. Čestín, Svaté Pole, Ježov atd. , ale roku 1760 rod definitivně vymírá v osobě Kateřiny Miseronové z Lisonu.


Malovcové z Malovic

  Jméno Malovcové z Malovic odvozoval tento rod od tvrze Malovice nedaleko Netolic, v jižních Čechách. První z přídomkem z Malovic je roku 1313 – 1341 připomínán Bohuslav z Malovic. Malovcové z Malovic v průběhu staletí nikdy nepatřili k významným vladyckým rodinám. Příbuzensky byli, alespoň podle rodového erbu, propojeni s pány z Pardubic, kteří ve znaku také používali polovinu koně. Toto erbovní znamení vzniklo roku 1158, v bitvě u Milána, kdy předek těchto rodů Ješek pronikl do Milána, aby zde loupil. Když se vracel a projížděl městskou bránou, spadla za Ješkem mříž a rozpůlila jeho koně. Ješek se vrátil do tábora pěšky s kořistí a sedlem. V průběhu věků se rod rozdělil na mnoho větví, které se od sebe lišily svými přídomky. Největší rozruch z tohoto rodu vzbudil roku 1598 Bohuslav Malovec, když koupil za 320.000 kop míšenských, od Jáchyma Oldřicha z Hradce panství Hlubokou. Roku 1611 však Hlubokou zpustošilo pasovské vojsko a když se v dobách stavovských bouří Jetřich, syn Bohuslava přidal na stranu stavů, Malovcové o Hlubokou definitivně přicházejí. Ne všechny větve Malovců byly ale takto pobělohorskými konfiskacemi postiženy. Např. Malovcové z Kámena drželi hrad Kámen až do roku 1726, Roku 1690 Václav Malovec staví v Libouňi barokní zámek, který drží až do roku 1767, kdy jej prodal Marii Josefě z Auersperku, člen chýnovské větve Petr Malovec zýskal roku 1642 radnické panství a nechává zde vystavět ranně barokní zámek, roku 1556 kupuje Zikmund Malovec z libějovické větve ves Březí z tvrzí, kterou Malovcové drží až do 19. století a kde Václav Malovec roku 1805 nechává vystavět zámek, zvaný Vysoký hrádek, který poslední z Malovců, jeho syn František roku 1825 prodává Josefu Hirschovi.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz