zámek Tuchoměřice

klik

Hlavní stránka


z Valdštejna z Hazmburka Služští z Chlumu z Vartemberka

zámek Tuchoměřice zámek Tuchoměřice
  První zmínka o Tuchoměřicích pochází z roku 1301, kdy si jistý Heliáš se svou manželkou Markétou pronajímá od kláštera v Plasech les Choteč, kde zakládá dvůr. Kolem dvora se postupně rozrůstá ves kterou postupně drží několik vladyků s přídomkem z Tuchoměřic. Od poloviny 14. století zdejší statek drží pražský měšťan jistý Václav. Počátkem 15. století vlastní statek Čeňek z Valdštejna, ale již roku 1410 jej prodává Habartovi z Nedvídkova a na Přelicích. Po jeho smrti drží dvůr jeho vdova Kateřina, rozená z Tepence. Ta jej roku 1436 darovala svým dvěma synům. Tehdy je také prvně zmiňována zdejší tvrz. Po skončení husitských válek je zde připomínán Zbyněk z Hazmburka, který je pak odkazuje Hynkovi Pihelskému z Hazmburka. Ten zde sedí až do své smrti v roce 1483. V tomto roce se stopa o statku a tvrzi v Tuchoměřicích ztrácí a objevuje se až roku 1512, kdy zde sedí Bernard Glac ze Starého Dvora. Po něm zde sedí Baltazar Peřina ze Sloupna, který pak Tuchoměřice prodává roku 1520 Janu Služskému z Chlumu. zámek Tuchoměřice zámek Tuchoměřice - soukromý archiv Služští z Chlumu byli velkými příznivci jednoty bratrské. Drží Tuchoměřice až do roku 1615. Za jejich panování, je zdejší tvrz přebudována na renesanční zámek. Po sledním držitelem z tohoto rodu byl Jan Benjamin Služský, který panství roku 1615 Ottovi Jiřímu z Vartemberka se svou ženou Dorotou, rozenou Boryňovou ze Lhoty. Otta ale Tuchoměřice drží jen do roku 1623, kdy je prodává jezuitské koleji u sv. Klimenta na Starém Městě pražském. V období třicetileté války zdejší zámek zcela zpustl a po zřícení jeho stěn byl jezuity zcela přestavěn . Stavbu provedl italský stavitel Giovani Domenica Orsiniho. Ten zde v letech 1667 – 1669 vystavěl ranně barokní budovu, jejíž vzhled prakticky vydržel až dodnes. Jezuité zámek drží až do zrušení řádu císařem Josefem II. v roce 1773. Po tomto datu získává zámek novoměstský konvikt / společný domov s duchovním programem / a později Studijní nadační fond. Ten zámek vlastní až do roku 1945. Dnes v zámku sídlí katolická komunita s ekumenickým posláním Chemin Neuf.



Stručná historie majitelů panství


z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka.
  Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská.
  Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách. Potomci tohoto rozvětveného rodu žijí nadále v zahraničí.


Zajícové z Hazmburka/Valdeka/

  Historie Zajíců z Hazmburka se začíná u Oldřicha, který jako první roku 1232 převzal jméno Zaječek. Nejprve se tento rod nazýval z Valdeka, ale od roku 1335 Zbyněk Zajíc z Valdeka a na Žebráce kupuje od krále Jana Lucemburského koupil gotický hrad Hamburk a vybudoval z něj nové rodové sídlo. Zbyňkův vnuk Mikuláš odchází do Budině a zakládá budyňskou větev rodu. V době husitské drželi Zajícové se Zikmundem a na straně katolíků. Mikulášův syn Jan z budýňské vetvě Zajíců se usazuje na Budyňském zámku a ostře vystupuje proti Jiřímu z Poděbrad. Po zvolení Matyáše Korvína českým králem, je jmenován kancléřem českého království. Rod Zajíců vymřel roku 1663 po meči. Známým členem rodu byl také Zbyněk Zajíc z Hazmburka, který byl v letech 1403 – 1411 pražským arcibiskupem. Ostře vystupoval proti Janu Husovi a byl zapřísáhlým odpůrcem husitského hnutí. Zbyněk byl vnukem Zbyňka Zajíce z Valdeka, který pro rod získal hrad Hazmburk. Zemřel roku 1436 při své cestě do Prešpurku / dnešní Bratislava / a pochován je v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.



Služští z Chlumu

  Tento vladycký rod pocházel z hradu Chlumu nad Převázkou u Mladé Boleslavi. První zmínka o tomto rodu pochází z počátku 15. století, kdy jsou připomínáni bratři Jaroš, Jan a Hynek. Jaroš a Hynek byli v dobách husitských ve službách Pražanů a za tyto své služby obdrželi v roce 1420 obec Makotřasy. V roce 1520 získává Jan Služský z Chlumu Tuchoměřice, které si také nechává zapsat do zemských desek. V průběhu věků drží tento rod např. Psáře, Vodochody, Úholičky, Újezdec, Solopysky atd. Služští z Chlumu nezastávali, až na Václava Služského, který byl pověřen při korunovaci krále Maxmiliána císařem Ferdinandem I. funkcí vachmistra měst pražských, žádnou významnější funkci. Rod vymírá koncem 17. století v osobě Václava Viléma, který krátkou dobu vlastní Tetín.



z Vartemberka

  Vartemberkové byli jednou z odnoží prastarého rodu Markvarticů. Za jejich předchůdce je považován Markvart z Března, který kolem roku 1255 založil nedaleko Mimoně hrad Vartemberk. Benešovi synové rod rozdělili na čtyři větve – veselskou, kosteckou, kumburskou a děčínskou. Z těchto větví rodu byla ve 14. a na počátku 15. století nejvýznamnější ta poslední, děčínská. V období husitských bouří se Čeněk z Vartemberka staví nejprve na stranu husitů, kdy i roku 1413 zprostředkoval možnost pobytu Jana Husa na Kozím Hrádku u Sezimova Ústí a byl i iniciátorem protestního listu zaslaného do Kostnice roku 1415 proti jeho upálení. Ale již roku 1420, když Zikmund přitáhl se svým vojskem ku Praze Čeněk otáčí a vydává Zikmundovi Pražský hrad. Jako by to nebylo málo Čeněk ještě dvakráte mění stranu, až roku 1423 byl poražen Žižkou v bitvě u Hořic. Čeněk byl členem Dračího řádu císaře Zikmunda, odkud pochází zelený drak v jejich erbu a umírá roku 1425 na mor. V období stavovského povstání se staví na stranu stavů a po porážce na Bílé hoře přichází o většinu majetku. Nebyla to však pro tento rod ta nejhorší zpráva, protože již roku 1630 umírá poslední mužský potomek rodu Jan Jiří z Vartemberka.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz