zámek Uhy

klik

Hlavní stránka


z Adlaru Kinští - Vchynští ze Vchynic a Tetova

  První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1653, kdy Bohuchval Valkoun z Adlaru, daroval Uhy i s poplužním dvorem zlonickému kostelu. Zámek zde byl postaven až roku 1736 hrabětem Filipem Kinským. Zámek je součástí hospodářských budov a hned od počátku byl užíván jako administrativní budova správce poplužního dvora. Po roce 1948 se dvora se zámkem „ujímá“ JZD Zvoleněves, které objekt uvedlo do dnešního katastrofálního stavu.

zámek Uhy


Stručná historie majitelů panství



z Adlaru

  První zmínka o rodu pánů z Adlaru je z počátku 14. století, kdy se zmiňuje Plichta Adlaru. Plichta z Adlaru byl potomkem Plichtů z Žirotína, proto pak páni z Adlaru užívali i stejného erbu jako Žirotínové. V průběhu staletí vlastnili statky v Čechách i na Moravě. V průběhu 15. století se rod dělí na dvě větve – Valkouny z Adlaru a Osovské z Adlaru. Osovská větev, které vlastní Osov na Podbrdsku vymírá koncem 16. století. Valounové z Adlaru drží postupně Obořiště, Červený Hrádek u Sedlčan, Zlonice, Tmáň atd. V dobách husitských bouří stojí členové rodu na obou stranách konfliktu. Stavebně se Valkouni z Adlaru nejvíce zasloužili o ves Zlonice, kde si zbudovali nové rodové sídlo. Nejdříve zde nechal Václav Valkoun obnovit starou gotickou tvrz a pak jeho syn Bohuchval, který zboží převzal roku 1601 přestavěl tvrz na renesanční zámek. Přestavbu dodnes připomíná znak Valkounů s letopočtem 1602, který se nachází na nádvoří. Bohuchval se stal i fundátorem / zakladatelem /zdejšího chrámu, kterému roku 1653 daroval vsi Chrzín a Uhy s poplužním dvorem. Posledním Valkounem na Zlonicích, kterým i zároveň roku 1722 vymírá celý rod byl Václav Jan Vojtěch. Václav ještě před svou smrtí vymohl Zlonicím městská práva a roku 1701 byl povýšen do panského stavu.


Kinští - Vchynští

  Kinští se až do začátku třicetileté války psávali Vchynští ze Vchynic, podle vsi nedaleko Lovosic. Prvním předkem tohoto rodu byl Bohuslav z Žernostek, který první držel prokazatelně tuto vesnici. Rod se zde dělí na mnoho větví, ale jediná která nevymírá, je ta jež drží Vchynice. Dnešní Kinští jsou potomky Jana Dlaska, který držel právě Vchynice. Jan Dlask měl tři syny, Jiříka, Václava a Kryštofa, z nichž každý založil vlastní větev rodu.
  Jiřík kupuje kolem roku 1560 Drasty a zakládá tak drastskou větev, která po bitvě na Bílé hoře přichází o svůj majetek.Tato větev koncem 17. století vymírá.
  Kryštof zakládá nizozemskou větev a zcela se odtrhl od rodu. Jeho potomek, Buriam je předek všech Vchynských v Belgii. I když se jeho potomci snažili udržovat styky s českou katolickou větví, tato je odmítla, protože byli protestanti.
  Jedinou pokračující větví je tak ta založená Václavem. Držel Černoc, Keblany a Petrovice. Roku 1542 byl zavražděn a správy majetku se ujímá jeho syn Radslav. Ten rozšiřuje rodový majetek, získává např. Benešov, Bystřici, Kamenici atd. Stává se dvorním hofmistrem a na základě zfalšovaných dokumentů je roku 1611 povýšen do panského stavu. Umírá bezdětný a svůj majetek odkazuje svým synovcům.
  Jeho bratr Jan drží Chřenice, Jeneč, Kunratice a Zásmuky. 1576 se stává purkrabím na Karlštejně. Dopouští se však urážky císaře Rudolfa II a v soudním sporu mu jde o život. Trestu se však nedožil. Umírá roku 1590.
   Jan měl šest dcer a šest synů. Rudolf byl zabit roku 1597, Jan padl roku 1599, Radslav byl po bitvě na Bílé hoře odsouzen k smrti, ale podařilo se mu uprchnout do Nizozemí, Oldřich zemřel bezdětný, Vilém roku 1628 získává hraběcí titul, ale roku 1634 je zavražděn v Chebu jako přívrženec Albrechta z Valdštejna. Jediná pokračující větev je tak od posledního Janova syna Václava, který byl plně loajální s Habsburky. Kinští se stávají nejdříve říšskými hrabaty a v 18. století říšskými knížaty. Postupně pak tento rod zastával nejvyšší politické posty ve správě Českého království i celé Habsburské monarchie. Získávají např. Choceň, Rataje, Sloup, Chlumec nad Cidlinou, Kolín atd. Známým se stal jejich chov kladrubských koní, proslulých na většině panovnických dvorech minulosti i současnosti. Počátkem 18. století se rod dělí na Chlumeckou a Knížecí větev, která se dále dělila na Choceňskou, Kosteleckou a Peruckou. V 19. století Kinští podporovali národní obrození a přispěli ke vzniku matice české.V současné době se o svá práva hlásí potomek tohoto rodu, jedenáctý kníže z Vchynic a Tetova, František Oldřich Kinský.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz