zámek Vlkava

klik

Hlavní stránka


Rodovští z Hustířan Habartičtí z Habartic Granovští z Granova Valdštejnové Harachové z Harachu Fürstenberkové Thurn-Taxis

zámek Vlkava
  První zmínka o vsi je z roku 1046, kdy se připomíná jako majetek kostela v Boleslavi. Později připomínána jako majetek několika vladyckých rodů / Smil z Vlkavy, Jiřík ze Zbyšic, Radeč z Vlkavy a Ješek Krkavec. V letech 1415 – 1416 vlastní větší část vsi společně s tvrzí Hereš Masák z Vrutice. Roku 1459 jsou zde uváděni jako majitelé Petr Odkolek z Újezdce a Dorota z Újezdce. Majitelé se zde nadále mění v rychlém sledu. Nejdříve to je Hynek a Bohuslav ze Šabenic, později roku 1497 Myslibor ze Šabenic a v letech 1509 – 1512 Hereš Rodovský z Hustířan. Dalšími majiteli jsou bratři Adam, Václav, Zikmund a Jindřich Lévové z Brozánek. Po neshodě Adama s ostatními bratry Vlkava přechází do rukou ostatních tří bratrů, kteří pak ves roku 1540 odprodávají Václavovi z Lískovce. Ten ves ale hned o dva roky později prodává Václavu Mikuláši Habartickému z Habartic. Václav Mikuláš byl ale v neustálých sporech z okolními sousedy a roku 1559 Vlkavu odprodává sekretáři české komory Kašparovi Granovskému z Granova. Jeho dcera Anna se pak vdává za Jana Chlívenského z Ryzenska a tak ves znovu mění majitele. Jan Chlívenský zde nechává vystavět na místě staré tvrze, převážně dřevěné, tvrz kamennou. V tomto rodu ves s tvrzí zůstává do roku 1608, kdy ji Janův syn Adam prodává Adamovi Linhartovi z Neuenbergu s jeho manželce Hedvice z Habartic. Po jeho smrti ves přechází právě na ni a jejich dva syny Adama, Viléma a Václava. Ti jsou ale po bitvě na Bílé hoře nuceni odejít ze země. V období třicetileté války se ještě snaží o navrácení majetku, ale ten je jim definitivně zkonfiskován a odprodán Albrechtovi z Valdštejna. Ten pak Vlkavu postoupil Adamovi z Valdštejna. Ten Vlkavu použil na ůhradu pohledávek, které měl na Lomnici a tak se roku 1636 stává novým majitelem Vlkavy hrabě Ota Bedřich z Harachu. A právě někdy v této době dochází k přestavbě zdejší tvrze na renesanční zámeček, který posléze Harachové roku 1736 přestavěli v barokním slohu. U zámku byl vystavěn pivovar a v nedalekém okolí zřízena vinice. Roku 1789 získává zámek s okolními statky kníže Filip z Fürstenberka, jenž Vlkavu připojil k loučeňskému panství. Zámek v roce 1873 vyhořel a zčásti se zřítil. V roce 1803 vdova po Karlu Egonovi z Fürstenberka Marie Josefa rozená ze Šternberka odkázala Loučeň svému příbuznému Maxmiliánu Josefu knížeti Thurn-Taxis a tak se i Vlkava dostává do majetku tohoto rodu. Taxisové pak zámek vlastní až do první pozemkové reformy. Po roce 1945 byl zámek upraven na bytové jednotky.


Stručná historie majitelů panství






Rodovští z Hustířan

  Vladycký rod Rodovských z Hustířan pocházel z východních Čech, kde držel od 15. století stejnojmennou ves Hustířany. Měli společný původ se Záruby, Bukovskými a Chvalovskými z Hustířan. V roce 1523 se rod dělí na několik větví. Asi nejznámějším členem rodu byl Bavor mladší, který ač nestudoval na žádné vysoké škole, naučil se latinsky, německy, pronikl do tajů matematiky, astronomie, filosofie a chemie. Jako alchymista působil ve službách Viléma z Rožmberka, Rudolfa II. a Zbyška Zajíce z Hazmburka. Celý rod vymírá koncem 19. století.






Habartičtí z Habartic

  Vladycký rod Habartických z Habartic pocházeli ze středních Čech a první známý člen rodu byl Jan z Habartic, sídlící na Semčicích. Ten byl od krále Vladislava II. obdařen roku 1499 erbem a přídomkem z Habartic. Členové rodu vlastní jen menší vsi a usedlosti např. Vlkavu, Malakov, Horky atd. Habartičtí byli horlivými stoupenci jednoty bratrské. Historie rodu však brzy končí. Poslední zmínky o tomto rodu pochází z roku 1615, kdy je připomínán Jan z Habartic.






Granovští z Granova

  Granovští byli pražským měšťanským rodem, který zažil vzestup díky měšťanovi Starého Města pražského Jakubovi, který roku 1542 získává od krále titul z Granova, erb a povýšení do rytířského stavu. Jakub Granovský sloužil jako císařský úředník a drží Vršovice. Kašpar Granovský drží při prvním stavovském povstání v roce v1547 s císařem Ferdinandem I. a za své služby obdržel dvůr Toušice u Kouřimi. Celý rod vymírá v první polovině 17. století.




z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka.
  Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská.
  Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách. Potomci tohoto rozvětveného rodu žijí nadále v zahraničí.


Harrachové z Harrachu

  Harrachové z Harrachu pochází z Kaplicka na česko-rakouském pomezí. Jejich předkové pocházeli z rodu Harakéřů z Harachova, jejichž existence je doložena již ve 13. století v jižních Čechách. Základním rodovým majetkem Harrachů v Čechách bylo jilemnické panství / Jilemnice, Strkov, Hrádek u Nechanic /. Česká větev rodu byla povýšena do hraběcího rodu až v 18. století. Rakouská větev rodu byla povýšena již v 17. století, kdy byl do hraběcího stavu povýšen roku 1627 Karel z Harrachu / 1570 – 1628 /, důvěrný rádce Ferdinanda II. Byl jeho neochvějným přívržencem v dobách stavovského povstání i třicetileté války. Za své věrné služby habsburské monarchii získává celou řadu poct a i hmotných statků. Jeho syn hrabě Arnošt Vojtěch narozený roku 1598 ve Vídni po porážce stavovského povstání vedl rekatolizaci v Čechách, roku 1623 se stává 13. pražským arcibiskupem a roku 1626 kardinálem. Další Karlův syn Otto Fridrich se stal plukovníkem v císařské armádě pod velením Albrechta z Valdštejna. Další člen rodu Bedřich August z Harrachu narozený roku 1698 ve Vídni studoval na universitě v Utrechtu, roku 1726 se stává císařským vyslancem v Turíně a v roce 1732 vrchním hofmistrem nizozemské místodržitelky arcivévodkyně Marie Alžběty v Bruselu. Poté co se mu podařilo ozdravit vládní finance a zreorganizovat výkon státní správy, je roku 1744 odměněn Řádem zlatého rouna. V roce 1745 je jmenován nejvyšším českým kancléřem a staví se do čela stavovské opozice, kde se snaží o obnovení starých stavovských práv. Po propuštění z císařských služeb se uchyluje na své panství Kunvald / po roce 1945 přejmenováno na Kunín /, které získal již roku 1723 a kde nechal zbudovat barokní zámek a kde také zemřel. Do dnešních časů přečkala pouze jilemnická větev tohoto rodu.


Fürstenberkové

  Fürstenbergové pocházejí z rodu hrabat z Urachu. Jejich přímým předkem byl Heinrich I. z Urachu, muž který nesl v bitvě na Moravském poli roku 1278 říšskou standartu. Po svém otci Eginu V. z Urachu získává hrabství Fürstenberk a od krále Rudolfa Habsburského lantkrabství Baar. Do Čech přicházejí v 16. století. Roku 1729 si Vilém Fürstenberk bere Valdštejnovu dceru Marii Annu dědičku křivoklátského panství. Tím i začala éra tohoto rodu na Křivoklátu, která trvala až do roku 1929. Roku 1762 jsou Fürstenbergové povýšeni do knížecího stavu. Křiviklátské panství odkázal Vilém svému druhému synovi Karlu Borromeovi Egonu, který měl za manželku hraběnku Marii Josephu ze Šternberku. Karel byl císařským komořím, tajným radou a v letech 1771 – 1782 zastával úřad nejvyššího purkrabího království Českého. Ke křivoklátskému panství tehdy náležely např. Krušovice, Nižbor, Skřiváň, Podmokly atd. V současné době je hlavou rodu kníže Heinrich Egon Karl narozený roku 1950, ženatý od roku 1976 s princeznou Maxmiliáne zu Windisch – Grätz, se kterou má dva syny.


Thurn-Taxisové

  Thurn – Taxisové pocházeli z Bergama v severoitalských Alpách. První zmínka o tomto rodu pochází z 12. století. Do Čech se dostávají v první polovině 16. století a od počátku byli spjati z habsburským dvorem. V 16. století získávají monopol na císařskou poštu a komunikaci. V 17. století jsou nejprve povýšeni do říšského hraběcího stavu a roku 1681, v osobě Rubena Alexandra, získávají titul knížecí. V Čechách vlastní např. Litomyšl, Loučeň, Dobrovice, Mcely atd. Taxisové postupně získávali obrovský vliv a především majetek. Příbuzensky byli propojeni z většinou z významných královských rodů v Evropě. Když se roku 1885 stává hlavou rodu princ Albert z Thurnu a Taxisu, je tento rod nejbohatším v Evropě. Během II. světové války zaujímají rozhodný postoj proti Adolfu Hitlerovi, což je stojí obrovské ztráty na majetku i životech. Po válce ještě přicházejí o majetky ve východní Evropě. Nicméně se Taxisové z těchto ran osudu vzpamatovali a své jmění znovu navýšili na takřka stejnou výši jako před válkou. Díky nezřízenému životnímu stylu v 80. letech 20. století se ale tento majetek rychle ztenčoval, až tomuto rozhazování udělala přítrž princezna vdova Glorie. Taxisové jsou prokazatelně žijícím rodem.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz