zámek Vojkov

klik

Hlavní stránka


Vojkovský z Milhostic z Říčan Valdštejnové Vrtbové Caretto-Millesimové Běšínové z Běšin

zámek Vojkov zámek Vojkov - soukromý archiv

  Již roku 1350 jsou na zdejší gotické tvrzi připomínáni vladykové Vlček a Heřman z Vojkova. Po nich následovala celá řada vladyků z Vojkova, až roku 1437 je připomínán Petr z Milhostic, který se stal předkem rodu Vojkovských z Milhostic. Rod Vojkoských z Milhostic zde sedí do roku 1548, kdy bratři Vilám, Petr a Mikuláš Vojkovští prodávají tvrz, dvůr a ves Vojkov Janovi mladšímu z Říčan, který držel i nedalekou Kosovu Horu. V držení pánů z Říčan zůstávají až do roku 1622, kdy byl Vilémovi mladšímu za účast ve stavovském povstání majetek zkonfiskován a prodán Albrechtovi z Valdštejna. Albrecht Vojkov hned následujícího roku prodává Sezimovi z Vrtby. Sezima byl velkým oblíbencem císaře Ferdinanda II. Habsburského, od kterého mu bylo svěřeno mnoho důležitých a výnosných funkcí. I díky tomu skupuje mimo Vojkova např. Beztahov, Kosovu Horu, Křimice atd. zámek Vojkov zámek Vojkov - soukromý archiv Mimo to již tou dobou vlastnil Vrchotovy Janovice, Čevený Hrádek a Votice.Roku 1624 byl císařem Ferdinandem II. povýšen do stavu hraběcího. Zemřel v 70 letech roku 1648. Jeho nástupcem se stal syn Jan František, který prodává tvrz se vsí a dvorem roku 1662 Františce Alžbětě Fellnerové z Feldeku, rozené z Heidenreichu . Protože však Alžběta nebyla schopna splatit ani první splátku, kupuje zadlužené panství roku 1666 Karel Leopold Caretto z Millesima se svou ženou Barborou Eusebií hraběnkou ze Žďáru. I v následujících letech se majitelé často střídali / 1670 – Zuzana Apolena Kuhnová, rozená z Lichtenburka, Marie Anna Vratislavová, rozená z Běšin, 1799 – její bratr Jan Martin Běšín z Běšin, Josef Elsenwanger, František z Hochbergu / až se roku 1845 stává majitelkou Filipina Augusta Riese-Stallburgová, za níž doznává již zámek / nevíme který z majitelů zde jednopatrový zámek na místě staré tvrze nechal vybudovat / největších změn. Roku 1782 je zámek zvýšen o jedno patro a podstatně rozšířen. Její děti zámek roku 1886 prodávají Viktorovi Coudenhove, který ve změnách pokračoval. Přistavěl k zámku terasu, přistavěl ozdobnou věž z cimbuřím a založil přilehlý park. Posledním majitelem zámku byl Viktor Kaplan, který jej kupuje roku 1928. Jemu byl také zámek po roce 1945 znárodněn. Dnes je v jeho areálu domov důchodců.


Stručná historie majitelů panství



Vojkovští z Milhostic

  Rod Vojkovských z Milhostic se prvně objevuje v polovině 15. století na Táborsku. Jejich předkem byl Petr z Milhostic, který získal Vojkov a byl stoupencem Jiřího z Poděbrad. Petr se na Vojkově uvádí ještě roku 1482. Po jeho smrti zde sedí Jan a Vilém Vojkovští, kteří rod dělí do dvou větví. V průběhu staletí drží jejich potomci např. Křenovice, Voračice, Borotín, Radíč atd. Rodové sídlo v Milhosticích drží až do roku 1525, kdy je prodává Vilémův syn Mikuláš. Mikulášův syn Jan vlastnil hrad Kamýk a od roku 1562 byl dva roky místopísařem Království českého. Se svou ženou Annou Lukaveckou z Lukavce měl pět synů, z nichž jen Mikuláš měl syna Adama. Ten roku 1628 opouští coby evangelík zem, ale brzy se vrací se saským vojskem. Po vyhnání Sasů ze země odchází definitivně a nadále žije v Sasku. Jedna větev Vojkovských z Milhostic žije také na Moravě. Z této větve došel největších úspěchů Karel Vojkovský, který zastává mnoho zemských úřadů – nejvyšší písař, dvorský rada a roku 1865 byl dokonce povýšen do stavu svobodných pánů. Nakonec ale tento rod vymírá koncem 19. století.


z Říčan

  Předkem pánů z Říčan byl Petr ze Všechrom, který mezi lety 1260 – 1270 nechal vystavět Říčanstý hrad. O hrad přichází během husitských válek. Hrad zůstává neobydlen a v 16. století zcela zpustl. V polovině 14. století se rod dělí na několik větví a již koncem tohoto století vlastní např. Průhonice, Hořovice, Švihov, Humpolec atd. Pánové z Říčan byli typickými představiteli renesanční šlechty. Studovali na vysokých školách doma i v cizině a své vzdělání využívali k uplatnění svých politických ambicí. Zastávali úřady krajských a zemských soudců a hejtmanů. Za stavovského povstání se ovšem někteří členové rodu, jako například Jan Litvín z Říčan, postavil na stranu stavů a dokonce se osobně účastnil defenestrace roku 1618, kdy pomáhal vyhazovat z oken Pražského hradu císařské místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Za tato svá jednání příchází o své majetky a v některých případech, jsou i uvězněni. Jako třeba Pavel z Říčan, kterému hrozil dokonce trest k smrti, ale byl změněn na šest let žaláře na Zbirohu. Potomci pánů z Říčan si pak postupně získávají důvěru Habsburků, ale počátkem 19. století tento rod vymírá.


z Valdštejna

  Valdštejnové odvozují svůj původ od Markvarticů. Nejstarší známý předek rodu českých Markvarticů je Markvart z Waldsteina, komoří krále Vladislava II., který je zaznamenán už v roce 1159. Markvarticové měli ke konci 13.století pod správou téměř celé Pojizeří, vlastnili v okolí velké množství statků a byli prvním šlechtickým rodem v celých severních čechách. Markvartici se rozdělili na pány z Lemberka, z Michalovic, z Velešína, z Valdštejna a z Vartenberka.
  Roku 1260 zakládá Zdeněk z rodu Markvarticů nedaleko Turnova hrad Valdštejn, podle kterého se nadále tato rodová větev nazývá. Valdštejnové hrad vlastní až do 80. let 14.století, kdy jej kupují Vartenberkové. Díky mnoha potomkům / jen Zdeněk měl šest synů / se Valdštejnové ve 14. století dělí na mnoho dalších větví, které se nazývají podle svých hlavních sídel. / lomnická větev, štěpanická, brtnická, skalská, újezdská, hostinská, poličanská, miletínská, hradišťská, dobrovická, heřmanická a duchcovská.
  Nejslavnější člen rodu Albrecht z Valdštejna, slavný vojevůdce z 30.leté války pocházel z heřmanické větve. Valdštejnové zastávali po celé generace mnoho významných postů ve správě země a vlastnili statky po celých Čechách. Potomci tohoto rozvětveného rodu žijí nadále v zahraničí.


Vrtbové z Vrtby

  Prvním známým předkem pánů z Vrtby byl Sezima z Krašova, který žil v druhé polovině 13. století. Měl čtyři syny, z nichž jeden, Sezima, roku 1313 – 1316 zakládá hrad Vrtbu. Všichni jeho potomci pak užívají přídomek z Vrtby. Tento rod byl však až do třicetileté války tak bezvýznamný, že se o něm z té doby nezachovaly téměř žádné zprávy. Roku 1618, při stavovském povstání zůstávají věrní Habsburkům a císaři Ferdinandu II. , dostávají se tak k levné koupi konfiskátů a značně navyšují svůj majetek. Sezima z Vrtby také konvertoval ke katolické víře a tím se mu otevřela cesta k hraběcímu titulu, který dostává roku 1624 a k některým významnějším úřadům. Stává se nejvyšším soudcem a královským hofmistrem Tento rod vlastnil např.Švamberk, Konopiště, Gutštejn, Kosovu Horu aj. Poslední potomek tohoto rodu, František Josef z Vrtby, umírá roku 1830 v Křimicích a veškerý svůj majetek odkázal Janovi Karlovi knížeti
z Lobkovic.
Caretové z Melisima




Caretto-Millesimové

  Millesimové přišli do Čech v 17. století, během třicetileté války z Itálie. Zakladatelem české větve rodu byl Karel Leeopold, který obdržel roku 1657 inkolát/státní občanství/ v Dolním Rakousku a v Čechách. Rod vlastnil například Bělou,Čestice,Chodov,Semily atd. Působili v císařských službách a příbuzensky byli spojeni s mnoha rody. Česká větev tohoto rodu vymírá roku 1852.



Běšínové z Běšin

  První zpráva o této vladycké rodině pochází z roku 1379, kdy jsou připomínáni bratři Suda, Častovoj a Drslav na Běšinech. Z 15. století jsou známi Jan starší a Jan mladší Běšínové, kteří vykonávali úřad purkrabího na Velharticích. Milota z Běšin byl zase roku 1473 ve službách Zdeňka ze Šternberka na Zelené hoře. Jindřich Běšín byl v letech 1497 – 1506 místosudím království Českého a zároveň získává Bělčice. Za ženu měl Majdalénu, rozenou Merklínskou z Merklína. Jindřichovi potomci založili dvě větve Běšínu a to na Bělčici a na Liticích u Plzně. Bělčická větev Bešínů vymřela poměrně záhy a to roku 1620, Jindřichovým vnukem Adamem. Bělčice pak připadly potomkům Zdeňka z Běšin, bratra Jindřicha. Zdeňkovi potomci se rozdělili na dvě větve, Jan založil uzenickou a Vladislav litickou. Uzenická větev se pak dělí na další tři odnože a to svučiská, všeradiská a strážcovská. Potomci svučické odnože se dostávají na Táborsko, do Vitanovic, Vobořiště a na Vojkov. Zde seděl Jan Martin, který měl se svou ženou Annou Marií Říčan kromě několika dcer i syna Františka Jana, který se stal nejvyšším sudím království Českého. A protože neměl žádné potomky, vymírá tato svučická větev roku 1802 po meči. Připomenout se ještě sluší druhou věte a to litickou, kterou založil Janův bratr Vladislav. Jeho potomek Adam seděl na Řešihlavech a Terejově a stal se hejtmanem plzeňského kraje v letech 1656 – 63. V průběhu století ještě drží Krchleby, Poličany, Běleč atd. Poslední známý příslušník této větve Jan Běšín z Běšin umírá roku 1880 jako ředitel ústavu pro odrostlé slepé v Praze.



veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz