zámek Vraný

klik

Hlavní stránka


z Illburka Krabicové z Veitmile Zajícové z Hazmburka Chotkové z Vřesovic Doupovcové z Doupova Vratislavové z Mitrovic Gerštorfové z Gerštorfu
zámek Vraný zámek Vraný - soukromý archiv

  Roku 1340 je zde připomínán vladyka Bedřich z Vraného. Ve 14.století se rod vladyků z Vraného tak rozrostl, že někteří jeho členové se museli spokojit i s drobnými statky. V tomto období se rod vladyků z Vraného rozdělil na několik větví. Roku 1399 Vrané kupuje rod Kaufunků, kdy je zde také poprvé zmíněna zdejší tvrz. Majitelé se zde poměrně často střídají – např. 1453 Vilém z Illburka, 1479 – Beneš Krabice z Veitmile. V důsledku častých změn majitelů tvrz postupně chátrala a na přelomu 15. a 16. století je již uváděna jako pustá. Roku 1513 získává Vrané Jan Zajíc z Házmburka, na jehož žádost byla ves téhož roku povýšena králem Vladislavem II. Jagellonským na městečko a roku 1538 městečku král Ferdinand I. Habsburský udělil erb, který je užíván dodnes. Roku 1550 kupuje městečko královský prokurátor Petr Chotek z Vojnína. Petr zde nechal vystavět novou renesanční tvrz. Petr Chotek, poslední mužský potomek svého rodu, umírá roku 1571 a majetek tak přechází na jeho zetě Jindřicha Brozanského z Vřesovic. Od roku 1589 jsou zde uváděni Doupovcové z Doupova, jimž byl ale za účast na stavovském povstání statek odebrán. Od královské komory jej pak kupuje manžel Kristýny Doupovcové Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic. Jan Zdeněk prodal roku 1655 tvrz z polovinou městečka Janu Vilémovi Gerštorfovi z Gerštorfu. V období třicetileté války byla tvrz značně poničena a proto jí její další majitel, Metropolitní kapitula sv. Víta na Pražském hradě, nechala v polovině 18. století strhnout. Metropolitní kapitula z Vraného učinila nové centrum panství a nechala zde v letech 1785 – 1794 vybudovat patrový rokokový zámek jejž obklopoval anglický park. Dnes je v zámku umístěn domov důchodců.

Stručná historie majitelů panství



Krabicové z Veitmile

  Vladycký rod Krabiců z Veitmile patřil k nejrozvětvenějším českým rodům. Již roku 1316 získal Pešík z Veitmile od krále Jana Lucemburského ves Střekov, kde roku 1319 nechal vystavět stejnojmenný hrad. Asi nejznámějším členem rodu byl Beneš Krabice, kanovník pražské kapituli, který od roku 1355 řídil stavbu katedrály sv. Víta na Pražském hradě a který sem postupně v letech 1374 – 1375 nechává přenést ostatky českých králů a také biskupů. Ve 14. století se rod dělí na českou a moravskou větev. Česká, dravější větev rodu začala bohatnout z horního podnikání v severozápadních Čechách, hlavně na Mostecku a Chomutovsku. Roku 1475 byli Krabicové povýšeni do panského stavu. Vrcholu rod dosáhl za Šebestiána z Veitmile, který roku 1547 pomáhal králi Ferdinandovi I. proti českým stavům a byl za to také náležitě odměněn. Po jeho smrti roku 1549 začíná rod Krabiců z Veitmile upadat, až počátkem 18. století celý rod vymírá.


Zajícové z Hazmburka

  Historie Zajíců z Hazmburka se začíná u Oldřicha, který jako první roku 1232 převzal jméno Zaječek. Nejprve se tento rod nazýval z Valdeka, ale od roku 1335 Zbyněk Zajíc z Valdeka a na Žebráce kupuje od krále Jana Lucemburského koupil gotický hrad Hamburk a vybudoval z něj nové rodové sídlo. Zbyňkův vnuk Mikuláš odchází do Budině a zakládá budyňskou větev rodu. V době husitské drželi Zajícové se Zikmundem a na straně katolíků. Mikulášův syn Jan z budýňské vetvě Zajíců se usazuje na Budyňském zámku a ostře vystupuje proti Jiřímu z Poděbrad. Po zvolení Matyáše Korvína českým králem, je jmenován kancléřem českého království. Rod Zajíců vymřel roku 1663 po meči. Známým členem rodu byl také Zbyněk Zajíc z Hazmburka, který byl v letech 1403 – 1411 pražským arcibiskupem. Ostře vystupoval proti Janu Husovi a byl zapřísáhlým odpůrcem husitského hnutí. Zbyněk byl vnukem Zbyňka Zajíce z Valdeka, který pro rod získal hrad Hazmburk. Zemřel roku 1436 při své cestě do Prešpurku / dnešní Bratislava / a pochován je v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Chotkové z Chotkova / později z Vojnína /

  Rod Chotků z Chotkova se poprvé zmiňuje v druhé polovině 14. století, kdy v Chotkově u Radnice / dnes Plzeňský kraj / sídlil Myloslaw, jeho žena Wale a jejich syn Wenlynus z Choczkowa. Přímá linie rodu začíná roku 1400 Otau Chotkem z Choczkowa a Liblina. Chotkové nebyli nijak zámožní, vlastnili menší statky a až do 17. století nebyli příliš významným rodem. Většinou si hledali obživu ve vojenské službě. Za stavovského povstání se mnoho členů rodu postavilo na stranu českých stavů a tak po porážce na Bílé hoře přichází tento rod téměř o všechen svůj majetek. Někteří členové rodu uprchli za hranice, někteří byli tak chudí, že jim císařští úředníci neměli ani co sebrat. Z chudoby rod dostává v té době jediný žijící potomek Václav Antonín Chotek, který si roku 1698 bere za ženu Marii Terezii ze Scheidlerů, dědičku panství Jeviněves-Veltrusy. Antonín Chotek je nejprve roku 1702 povýšen do baronského a roku 1723 do hraběcího stavu. Z významnějších představitelů rodu můžeme ještě jmenovat např. Ferdinanda Maria Chotka / 1771-1836 /, který byl roku 1805 vysvěcen na kněze, 1817 jmenován pomocným biskupem olomouckým a roku 1832 se stal olomouckým arcibiskupem. Další člen rodu hrabě Karel Chotek / 1783-1868 /, byl v letech 1826-1843 nejvyšším purkrabím království českého a s titulu své funkce aktivně organizoval rozsáhlou výstavbu a modernizaci infrastruktury v celých Čechách. No a v neposlední řadě musíme vzpomenout Žofii Marii Josefínu Albínu Chotkovou z Chotkova a Vojnína, dceru hraběte Bohuslava Chotka a Vilemíny hraběnky Vchynské z Vchynic a Tetova. Roku 1896 se v Praze seznamuje s rakouským arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este a roku 1900, 1. července se v Zákupech konala svatba. Žofie žila se svým manželem na zámku Konopiště, daleko od habsburského dvora, kde se netěšila oblibě. V roce 1909 je Žofie povýšena na vévodkyni z Hohenbergu. 28. června 1914 se účastní po boku manžela vojenských manévrů v Sarajevu, kde jsou oba zavražděni. Rod Chotků z Chotkova vymírá roku 1970 po meči.


z Vřesovic

  Vladykové z Vřesovic byli až do 14. století bezvýznamným moravským rodem. Do Čech se dostávají roku 1420 v osobě Jakoubka z Vřesovic. Mezi husity proslul svou udatností. Roku 1425 velel žateckým vojskům s nimiž nejprve dobil Duchcov, ale pak byl zaskočen mišeňskými vojsky a utrpěl trpkou porážku. Vše si vynahradil o rok později, když v bitvě u Ústí nad Labem porazil mnohatisícové vojsko míšeňských rytířů a dobil město Ústí. Toto město pak také dostává na deset let do zástavy. Jakoubek si vybudoval v severozápadních Čechách značný majetek, pro který byl některými jeho současníky značně kritizován. Jeho pověst hamižného a nepříliš charakterního člověka se potvrdila po bitvě u Ústí, kdy ač byl vydán rozkaz nebrat zajatce, Jakoubek se pokusil zachránit významného šlechtice z rodu Gutštejnů, aby za něj mohl později požadovat výkupné. Jakoubek z Vřesovic, nejvýznamnější člen rodu, po smrti císaře Zikmunda podporoval jako nástupce na český trůn rakouského vévodu Albrechta Habsburského. Po Albrechtově smrti sloužil jeho synovi Ladislavu Pohrobkovi a pak až do své smrti roku 1461 Jiřímu z Poděbrad. Rod pánů z Vřesovic se pak značně rozvětvuje a nashromážděný majetek se tak rychle rozmělňuje. Poslední z odnoží pánů z Vřesovic vymírá v 18. století.



Doupovcové z Doupova

  Doupovcové z Doupova odvozovali svůj původ od městečka Doupova v západních Čechách. Hojnější informace o tomto rodu se začínají objevovat až ve 14. století. Doupovcové byli přesvědčení katolíci a tak v době husitských bouří pevně stojí při Zikmundovi. V těchto střetech katolíků a kališníků se nejvíce prosazuje Bohuslav z Doupova, který byl znám svou krutostí a fanatismem. Když byl ale roku 1421 v bitvě u Berouna spolu se svým otcem a dalšími katolickými rytíři dopaden, byli všichni podle dochovaných spisů bez milosti v jedné jizbě upáleni. Doupovcové nikdy nepatřili k majetným rodů a tak když je ještě po porážce českých stavů na Bílé hoře postihli konfiskace, byl osud rodu zpečetěn. Doupovcové z Doupova vymírají ještě před koncem 17. století.



Vratislavové z Mitrovic

  Prvním známým předkem byl Vratislav, přívrženec Jiřího z Poděbrad, který roku 1448 kupuje Mitrovice u Sedlčan a od roku 1462 byl purkrabím Pražského hradu. Vratislavové se však dlouho nemohli domoci významnějšího postavení a majetku, proto museli sloužit u bohatého panstva. Zlom nastal na přelomu 16.
a 17. století, kdy se roku 1591 Václav Vratislav z Mitrovic účastní jako panoš císařské delegace do Turecka. Během jednání v Cařihradě vypukla mezi sultánem a císařem válka a Václav Vratislav je Turky uvězněn. Podařilo se mu však uprchnout a roku 1595 se vrací do vlasti. Za stavovského povstání podporuje císaře a za své služby je povýšení do panského stavu. Obdržel také některé úřední hodnosti díky nimž se dostává po porážce stavovského povstání k výhodným konfiskacím. Zemřel roku 1635 a svým potomkům zanechal značné jmění. Vratislavové z Mitrovic vlastnili např. Kost, Kamenici nad Lipou, Radkov, Mníšek, Skřípel, Dírnou, Chlumčany, Krnsko, Zálší, Řehnice aj. Vratislavové z Mitrovic jsou dodnes prokazatelně žíjícím rodem.


Gerštorfové z Gerštorfu

  Rytířský rod Gerštorfů z Gerštorfu pocházel z Lužice, kde patřil k nižší šlechtě. Brzy se však velmi rozrostl a s potomky Gerštorfů se setkáváme i ve Šlesvicku, Dánsku, Pomořanech, Sasku atd. Asi nejvýznamnějším členem rodu v Čechách byl Jiří Gerštorf, podkomoří království českého a horlivý stoupenec Ferdinanda I. Roku 1541 získal nejprve jednu polovinu Choltic a hned následujícího roku i druhou. V Cholticích nechal vystavět na místě bývalé tvrze nový renesanční zámek. Choltice se staly centrem nového panství, které ve své největší slávě čítalo až 16 vesnic. Jiří Gerštorf z Gerštorfu umírá roku 1558 a panství si mezi sebe rozdělují jeho potomci. V následujících desetiletích se postoj jednotlivých odnoží rodu k Habsburkům začal výrazně rozcházet a tak se stalo, že za stavovského povstání stáli potomci rodu na obou stranách konfliktu. Více se jich však nacházelo na straně stavů a tak je dědic choltického panství, Štěpán z Gerštorfu roku 1623 odsouzen ke ztrátě veškerého majetku. Většina členů rodu odchází do exilu a ti co zůstali již nikdy neshromáždili takové jmění jako před Bílou horou i když byli roku 1701 povýšeni do hraběcího stavu.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz