zámek Vysoký Újezd

klik

Hlavní stránka


Kladenští z Kladna z Kunvaldu Skuhrovští ze Skuhrova Slavatové z Chlumu a Košumberka Šlikové

zámek Vysoký Újezd zámek Vysoký Újezd

  První zmínka o Vysokém Újezdě pochází z roku 1353, kdy jsou zde jako majitelé připomínáni arcijáhen / z řeckého archidiakonos, titul duchovního – ve středověku patřil k nejvýznamnějším úředníkům diecéze / Bechyňského kraje Podova, Zdeněk z Kladna a Lukáš z Vraného. Roku 1409 přechází Vysoký Újezd z jeho tehdejšího majitele, kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, do majetku Strahovského kláštera. V období husitských válek získává Újezd do zástavy Rous z Hřešihlav, jehož rod zde sedí až do roku 1454. Poté je opět v majetku Strahovského kláštera a až roku 1581 vykupuje Újezd od kláštera Jakub Berka z Kunvaldu. První zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1598, kdy Jakub Berka prodává dvůr se vsí nejvyššímu dvorskému poštmistrovi Jiříku Michlovi z Pichlperka a na Chrustenicích. Po jeho smrti roku 1616 majetek dědí jeho syn Rudolf, který ho ale ještě téhož roku prodává Johaně Kateřině ze Skuhrova. Pak se zde majitelé poměrně rychle mění / 1622 Jan Mencl z Kolsdorfu, Daniel Nečanský z Minic, 1682 Maie Markéta Slavatová, rozená z Trautsonu – vdova po Janu Jiřím Jáchymovi Slavatovi / a konečně roku 1693 hrabě František Josef Šlik z Holíče. Tento rod drží Vysoký Ujezd až do roku 1763. Šlikové původní tvrz přestavěli na jednoduchý zámek s kaplí sv. Jana. Předposledním vlastníkem zámku byl František Kreisl, správce zdejšího statku. Tehdy proběhla také poslední větší úprava zámku, kdy jeho vnější podoba byla upravena v novorenesančním stylu. Synové Františka Kreisla prodávají zámek 11.5.1929 manželům Stomeovým, Václavu a Irmě. Roku 1935 přechází zámek, s polnostmi a lesy, do vlastnictví manželů Heitzových. Ti jej pak věnovali své dceři Marii, provdané Šnajdrové. V této rodině zůstal zámek až do znárodnění roku 1948. Po dlouhých letech hospodaření JZD a MNV byl zcela zdevastovaný roku 1991 vrácen rodině Šnajdrových.



Stručná historie majitelů panství




Kladenští z Kladna

  Vladycký rod Kladenských z Kladna sídlil, jak je z názvu patrné, na Kladně a to již počátkem 14. století. Rod se ihned značně rozrostl a tak na Kladně zakládá hned tři tvrze – horní, na jejímž místě stojí dnešní zámek, dolní – přestavěna Žďárskými ze Žďáru na pivovar, který byl v 80. letech 19. století zbořen a třetí tvrz Vlaškovu – zanikla v 15. století. Díky početnosti Kladenských je dnes velmi obtížné sledovat nějakou rodovou linii. Ze zápisu do zemských desek víme, že Kladenští zkupovali vsi kolem Kladna a tak roku 1542 kdy byl zápis učiněn, čítal jejich majetek Kladno s dvěma tvrzemi, 20 okolních vesnic a dvůr v Unhošti. Jak rychle se ale tato rodina rozrostla tak rychle také nastal její konec. Roku 1543 umírá její poslední mužský představitel Zdeněk Kladenský z Kladna.




Skuhrovští ze Skuhrova

  Skuhrovští byli starým českým vladyckým rodem, kteří pocházeli z vesnice Skuhrov, nedaleko Berouna. Prvním známým členem rodu byl Václav, který byl roku 1464 purkrabím na Pražském hradě. Václavův vnuk Kryštof bojoval v císařském vojsku a v roce 1529 se účastnil obrany Vídně. V roce 1538 prodává rodový Skuhrov a vyženil Popovice. V následujících letech vlastní Skuhrovští např. Votice. Poslední mužský člen rodu Oldřich Sezima Karel se podílí na stavovském povstání, ale jako katolík je osvobozen od konfiskací a nejprve se stává královským radou, hejtmanem kouřimského a berounského kraje a v roce 1643 královským místodržícím a purkrabím hradeckého kraje. Oldřich byl dvakráte ženat. Prvně s Dorotou z Harasova a pak s Kateřinou z Kojotova. Měl jediného syna Karla Lva, ale ten umírá dříve než on. Oldřich umírá roku 1674, čímž tento rod vymírá po meči.


Slavatové z Chlumu a Košumberka


  První zmínka o tomto rodu pochází z 12.století, kdy je zmiňovaný jakýsi Bleh, pravděpodobný předek rodu. Své jméno odvozují od hradu Chlumu u Čáslavi a Košumberka kam přesídlili z Litoměřicka. V období husitských válek rok podporoval husity a připojil svou pečeť pod stížný list českých pánů proti upálení Jana Husa. Nám asi nejznámější člen rodu byl Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, který byl roku 1618 spolu s Bořitou z Martinic vyhozen z oken Pražského hradu. Byl ženatý z Lucií Otýlií, jedinou dědičkou majetku pánů z Hradce. Po porážce na Bílé hoře se stal říšským hrabětem, nejvyšším komorníkem a od r. 1628 nejvyšším kancléřem. Na druhé straně se po bitvě na Bílé hoře soustředil jen na pomstu, těm kteří ho roku 1618 tak zvláštním způsobem vyprovodili z Pražského hradu a ne na obohacovaní se na zkonfiskovaném majetku. Počátkem 17. století byli povýšeni do stavu říšských hrabat. Rod Slavatů vymírá po meči počátkem 18. století.


Šlikové

  Šlikové byli chebskou měšťanskou rodinou, o jejíž existenci se až do začátku 15. století téměř nevědělo. Teprve až za Kašpara Šlika, který byl od roku 1416 ve službách Zikmunda Lucemburského se osu tohoto rodu začal obracet k lepšímu. Kašpar se po boku Zikmunda účastní důležitých jednání a postupně se stává roku 1427 protokolář, 1432 vícekancléř a roku 1433 říšsko německý kancléř. Roku 1435 získává Falknov / dnes Sokolov / a roku 1437 se výhodně oženil z Anežkou dcerou olešnického vévody Konráda III. Kašpar se také stal držitelem velkého počtu statků, dvorů a lén, které dostával od císaře Zikmunda za neustálé peněžní půjčky, kterých neměl Zikmund nikdy dost. Kašparovy statky byly rozptýleny na Chebsku, Porýní, Itálii atd. Některé výhodně prodával dál a z ostatních vytvořil úctyhodný rodový majetek. Vrcholem jeho kariéry bylo povýšení roku 1437 na říšského hraběte z Bassana. Kašpar Šlik umírá roku 1449 a zanechává po sobě úctyhodný majetek. Dalším významným mezníkem pro rod byl rok 1512, když byla na jáchymovském panství Štěpána Šlika z Holíče nalezena stříbronosná žíla a roku 1516 se začalo z těžbou. Štěpán dostal roku 1519 povolení od zemského sněmu k ražbě stříbrných tolarů. Štěpán umírá roku 1526. Pro neustálé neshody s králem Ferdinandem I. byli Šlikové roku 1547 odsouzeni ke ztrátě jáchymovských stříbrných dolů a s nimi i ke ztrátě celého loketského kraje. Tento Ferdinandův krok přivádí okamžitě celý rod na stranu stavovské opozice. Jáchym Ondřej Šlik se stává jedním z hlavních vůdců povstání, roku 1611 se postavil proti přijetí Ferdinanda II. za českého krále a sám prosazoval volbu saského kurfiřta / říšský kníže / Jana Jiřího I. Po Bílé hoře byl Jáchym zatčen a společně s dalšími českými pány 21. června roku 1621 popraven. Do dějin se zapsal i Jindřich Šlik, který se také účastnil stavovského povstání. Byl jedním z velitelů stavovského vojska. V bitvě na Bílé hoře velel pluku Moravanů, který padl do jednoho. Jindřich byl zajat a roku 1621, aby si zachránil život vstupuje do císařské armády. Pod velením Albrechta z Valdštejna se účastní bojů za třicetileté války, kde získal řadu vysokých funkcí. Po zavraždění Valdštejna roku 1634 v Chebu obdržel část jeho majetku. Byl přijat za říšského hraběte, získává např. Planou, Kopidlno, Kunštát atd. Potomci kunštátské větve rodu žijí v Čechách dodnes.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz