zámek Zásmuky

klik

Hlavní stránka


Vojslavičtí z Vojslavic - byli odnoží moravské větve Tovačovských z Cimburka Popelové z Vesce Andělé z Ronovce z Říčan Vchynští z Vchynic Michnové z Vacínova Šternberkové

zámek Zásmuky zámek Zásmuky

 První zmínka o zdejší vsi je z roku 1285, kdy zde měl jisté statky / snad i tvrz / kuchmistr první manželky krále Václava II, Guty / Jitky / Habsbuské, Sulislav ze Zásmuk. V letech 1351 – 1358 je majitelem Zásmuk předek zemanů Zásmuckých ze Zásmuk Ctibor. Rod Zásmuckých je na zdejší tvrzi připomínán naposledy roku 1462 a to jmenovitě Kuneš Zásmucký ze Zásmuk. Další zmínka o zdejším panství je z roku 1508, kdy jej kupuje od Jindřicha Vojslavického z Vojslavic / odnož moravské větve pánů Tovačovských z Cimburka / Oldřich Popel z Vesce a na Maloticích. Po Oldřichovi zde sedí Václav Popel a v roce 1533 kupuje panství od Štěpána Anděla z Ronovce hejtman Kouřimského kraje Adam z Říčan. Adam zde pak nechává vystavět renesanční zámek čtvercového půdorysu s otevřeným arkádovým nádvořím. V bývalém obraném příkopu nechává zřídit rozlehlé konírny a ves Zásmuky nechává povýšil na město s městským znakem. Adam z Říčan umírá roku 1552 a o jeho majetek se tak dělí jeho synové Karel a Zdislav. zámek Zásmuky - soukromý archiv věž se vztupní branou Zásmuky se tak dostávají do majetku Zdislava. Z této doby víme, že k Zásmukám tehdy patřilo 14 okolních vesnic. Zdislav ale Zásmuky zadlužil a tak bylo město v roce 1583 prodáno ve veřejné dražbě. Majitelem panství se tak stává karlštejnský purkrabí Jan Vchynský ze Vchynic. V období třicetileté války je celé panství několikrát vydrancováno a tak v roce 1636 jej Jan Vchynský prodává Václavu Michnovi z Vacínova. Ten zde ale dlouho nesedí a již dalšího roku zámek prodává Janu Rudolfu ze Šternberka. V této době je zásmucké panství a také zámek již v dost žalostném stavu. Lepších časů se zámek dočkal až za mladšího syna Jana Rudolfa, Adolfa Vratislava. Ten nechává zámek přestavět v duchu ranného baroka. Zámek byl zvýšen o věž a kolem zámku byl místo starého opevnění zřízen park. Déle zde byly vystavěny nové hospodářské budovy, jejichž součástí byla mohutná vstupní věž. V této době náleželo k panství zásmuckému 20 okolních vesnic. Roku 1694 také nechává Adolf nedaleko zámku vystavět kostel sv. Františka z Assisi. Šternberkové pak drží zámek až do roku 1948 / s výjimkou 2. světové války, kdy zde byl umístěn archiv zbraní SS /. Posledním majitelem zámku z rodiny Šternberků, před jeho znárodněním byl Leopold Šternberk, který bojoval v I. světové válce, kde byl raněn. V období okupace odmítl přijmout německé státní občanství. Po roce 1948 sloužil zámek čs. armádě, která zde měla sklady chemické jednotky. V roce 1982 zámek vyhořel a chátral až do roku 1992, kdy ho restituovala dcera Leopokĺda Šternberka, Diana.



Stručná historie majitelů panství




z Říčan

  Předkem pánů z Říčan byl Petr ze Všechrom, který mezi lety 1260 – 1270 nechal vystavět Říčanský hrad. O hrad přichází během husitských válek. Hrad zůstává neobydlen a v 16. století zcela zpustl. V polovině 14. století se rod dělí na několik větví a již koncem tohoto století vlastní např. Průhonice, Hořovice, Švihov, Humpolec atd. Pánové z Říčan byli typickými představiteli renesanční šlechty. Studovali na vysokých školách doma i v cizině a své vzdělání využívali k uplatnění svých politických ambicí. Zastávali úřady krajských a zemských soudců a hejtmanů. Za stavovského povstání se ovšem někteří členové rodu, jako například Jan Litvín z Říčan, postavil na stranu stavů a dokonce se osobně účastnil defenestrace roku 1618, kdy pomáhal vyhazovat z oken Pražského hradu císařské místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Za tato svá jednání příchází o své majetky a v některých případech, jsou i uvězněni. Jako třeba Pavel z Říčan, kterému hrozil dokonce trest k smrti, ale byl změněn na šest let žaláře na Zbirohu. Potomci pánů z Říčan si pak postupně získávají důvěru Habsburků, ale počátkem 19. století tento rod vymírá.


Kinští - Vchynští

  Kinští se až do začátku třicetileté války psávali Vchynští ze Vchynic, podle vsi nedaleko Lovosic. Prvním předkem tohoto rodu byl Bohuslav z Žernostek, který první držel prokazatelně tuto vesnici. Rod se zde dělí na mnoho větví, ale jediná která nevymírá, je ta jež drží Vchynice. Dnešní Kinští jsou potomky Jana Dlaska, který držel právě Vchynice. Jan Dlask měl tři syny, Jiříka, Václava a Kryštofa, z nichž každý založil vlastní větev rodu.
  Jiřík kupuje kolem roku 1560 Drasty a zakládá tak drastskou větev, která po bitvě na Bílé hoře přichází o svůj majetek.Tato větev koncem 17. století vymírá.
  Kryštof zakládá nizozemskou větev a zcela se odtrhl od rodu. Jeho potomek, Buriam je předek všech Vchynských v Belgii. I když se jeho potomci snažili udržovat styky s českou katolickou větví, tato je odmítla, protože byli protestanti.
  Jedinou pokračující větví je tak ta založená Václavem. Držel Černoc, Keblany a Petrovice. Roku 1542 byl zavražděn a správy majetku se ujímá jeho syn Radslav. Ten rozšiřuje rodový majetek, získává např. Benešov, Bystřici, Kamenici atd. Stává se dvorním hofmistrem a na základě zfalšovaných dokumentů je roku 1611 povýšen do panského stavu. Umírá bezdětný a svůj majetek odkazuje svým synovcům.
  Jeho bratr Jan drží Chřenice, Jeneč, Kunratice a Zásmuky. 1576 se stává purkrabím na Karlštejně. Dopouští se však urážky císaře Rudolfa II a v soudním sporu mu jde o život. Trestu se však nedožil. Umírá roku 1590.
   Jan měl šest dcer a šest synů. Rudolf byl zabit roku 1597, Jan padl roku 1599, Radslav byl po bitvě na Bílé hoře odsouzen k smrti, ale podařilo se mu uprchnout do Nizozemí, Oldřich zemřel bezdětný, Vilém roku 1628 získává hraběcí titul, ale roku 1634 je zavražděn v Chebu jako přívrženec Albrechta z Valdštejna. Jediná pokračující větev je tak od posledního Janova syna Václava, který byl plně loajální s Habsburky. Kinští se stávají nejdříve říšskými hrabaty a v 18. století říšskými knížaty. Postupně pak tento rod zastával nejvyšší politické posty ve správě Českého království i celé Habsburské monarchie. Získávají např. Choceň, Rataje, Sloup, Chlumec nad Cidlinou, Kolín atd. Známým se stal jejich chov kladrubských koní, proslulých na většině panovnických dvorech minulosti i současnosti. Počátkem 18. století se rod dělí na Chlumeckou a Knížecí větev, která se dále dělila na Choceňskou, Kosteleckou a Peruckou. V 19. století Kinští podporovali národní obrození a přispěli ke vzniku matice české.V současné době se o svá práva hlásí potomek tohoto rodu, jedenáctý kníže z Vchynic a Tetova, František Oldřich Kinský.


Michnové z Vacínova

  Český, zpočátku měšťanský rod, postupně povýšen roku 1598 do vladyckého, 1622 panského rodu a konečně 1627 získává hraběcí titul. Michnové z Vacínova zůstali v období stavovského povstání v letech 1618 - 1620 loajální s Habsburky a následně zastávali významné politické posty ve správě země.
  Nejvýznamnější postavou rodu je Pavel Michna z Vacínova, který se po roce 1620 spojil s Karlem z Lichenštejna – císařským místodržícím a s Albrechtem z Valdštejna - vrchním velitelem císařských vojsk. Stal se vrchním dodavatelem císařské armády v období třicetileté války a podílel se na rozsáhlých majetkových transakcích zabaveného majetku vůdců stavovského povstání. Po roce 1623 vlastnili Vacínové rozsáhlé statky, mimo jiné i Konopiště, Týnec nad Sázavou, Dolní Břežany, Neveklov aj. Pavel Michna z Vacívova umírá roku 1632, ale ještě před svou smrtí začíná stavět na dnešní Malé Straně v Praze barokní palác / dnes Tyršův dům/.
  Poslední z tohoto rodu, Jan Michna z Vacínova, královéhradecký hejtman, umírá roku 1872.



Šternberkové

  Rod Šternberků založil Diviš z Divišova a proto se také z počátku nazývali Divišovci. Ze Šternberka se začínají psát až po zbudování rodového sídla Českého Šternberka nad řekou Sázavou v letech 1235 – 1240. Tento raně gotický hrad založil Zdeslav z Divišova a je v držení tohoto rodu dodnes. Šternberkové výrazně ovlivňovali události své doby a zastávali nejvyšší zemské a církevní úřady. Zdeněk ze Šternberka byl vůdcem a zakladatelem zelenohorské jednoty, bojující proti Jiřímu z Poděbrad. Ten Šternberk oblehl a dobyl. Šternberkové dostávají hrad zpět až o dvanáct let později, jmenovitě Petr ze Šternberka. Tím začíná vláda holické větve Šternberků. Ti zde vládnou až do roku 1712, kdy tato větev vymírá. Zámek tím přechází do cizích rukou a až roku 1841 jej zpět kupuje Zdeněk ze Šternberka. V roce 1948 je zámek Šternberkům vyvlastněn, ale po roce 1990 je tomuto rodu opět navrácen. Dnes Šternberkové mimo Českého Šternberka drží ještě Jemniště,Březinu,Častalovice a Zásmuky.




veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz