zámek Zdiby

klik

Hlavní stránka


Štosové z Kounic Bryknarové z Brukštejna Radečtí z Radče Malovcové z Malovic Morzinové

zámek Zdiby zámek Zdiby - soukromý archiv

  První zmínka o zdejší vsi je z roku 1266, kdy jistý Zvěst ze Zdib byl přítomen prodeji broumovské rychty břevnovským opatem. V době předhusitské byla ves rozdělena nejméně na tři části. Jednu, na které byl farní kostel drží břevnovská klášter, druhou, kde stál dvůr kupuje roku 1356 od Václava Weitenpechera měšťan Nového Města pražského Přibík Děkan a konečně třetí část, kterou v roce 1358 prodává Mikuláš Bradáč ze Zdib novoměstskému klášteru augustiniánek u sv. Kateřiny. A právě tato část se stává základem pozdějšího svobodného statku. V době husitské revoluce byl tento díl klášteru zabaven a později pronajímán nejrůznějším majitelům / např. Kunrát Štos z Kounic a Janu Kraisovi z Křečovic /. Augustiniáni si ale na Zdiby dělali nadále nároky a zřejmě i uspěli, protože roku 1608 prodávají Zdiby císařskému truksasovi / vyšší úředník na středověkých královských dvorech / Jiřímu Bryknarovi z Brukštejna. Ten statek vlastní do roku 1616, kdy jej převádí na Annu Fichsteinovou. Protože ale její manžel, nejvyšší zemský písař Radslav Zdeněk Beřkovec ze Šebýřova se aktivně podílí na stavovském povstání v letech 1618 – 1620 proti Ferdinandovi II. Habsburskému, je po prohrané bitvě na Bílé Hoře odsouzen ke konfiskaci majetku. Ale ještě téhož roku je mu majetek za finanční úhradu navrácen. Po jeho smrti prodává Anna Zdiby měšťanu Starého Města pražského Matyáši Vilému Wirthovi. Matyáš, se svou ženou Magdalénou statek drží do roku 1659, kdy statek kupuje Jan Jiří Radecký z Radče. Ani za Radeckých a ani za dalších majitelů Malovců z Malovic není dochována žádná zmínka o zdejší tvrzi a v zemských deskách je tak zapsána pouze zpustlá ves se dvorem. V letech 1700 – 1729 je zde připomínán František Maxmilián Hartman z Klarensteinu a na Zdibech, který je také považován za stavitele zámku. Zpočátku je sice budova označována jen jako vrchnostenský dům, ale již v josefínském katastru je zapsán jako zámek. Dalším majitelem zámku se stává malostranský měšťan, povýšený do rytířského stavu, Jan del Curto z Morenbachu, který zde sedí do roku 1768. V té době již stojí u zámku pivovar, který se díky své výhodné poloze / na císařské cestě mezi Prahou a Severními Čechami / začal slibně rozvíjet a jeho produkce rostla. Dalšími majiteli byli - Antonín Novoveský, měšťan IV. města pražského, hrabě Morzin, pražský měšťan Jiří Ahsbes, ruská šlechtična, hraběnka Asbassová a konečně roku 1877 kupuje Zdiby pražský podnikatel v pivovarnictví Martin Stejskal. Martin zdejší pivovar se zámkem drží do roku 1885, kdy umírá. Byl pochován v rodinné hrobce ve Zdibech. Tato rodina drží zámek až do roku 1948, kdy je zkonfiskován a dán do užívání státnímu statku. V letech komunistického užívání se budova zámku změnila téměř k nepoznání a dnes je v katastrofálním stavu.



Stručná historie majitelů panství




Bryknarové z Brukštejna

  Bryknarové se dostávají do historického povědomí až v 16. století, kdy je roku 1520 připomínán Hanuš Bryknar se svými syny Albrechtem, Arnoštem a Jindřichem. Také je připomýnaný jeho příbuzný Mikuláš, který ten rok získává tvrz, dvůr a ves Podviní a také Libeň. V roce 1545 získává Albrecht Libeň a Holešovice a ještě přikupuje Vysočany, Kobylisy, Dolní Chabry, Čimice a Střížkov. Albrecht nechává na Libni postavit pivovar, palírnu, hamr a pravděpodobně je to on, kdo zde nechává na místě staré gotické tvrze vystavět renesanční zámek. Albrech zastával úřad královského prokurátora a rady. Zemřel v roce 1590 a jeho statky pak dědí jeho synové Jiří a Albrecht. Oba umírají koncem 17. století a s nimi vymírá celý tento rod.




Radečtí z Radče

  Vladykové z Radče se poprvé připomínají ve 14. století, kdy se Václav z Radče, coby pražský kanovník, stal pátým ředitelem stavby chrámu sv. Víta a pozděli byl pověřen správou pražského arcibiskupství. Jeho podobizna je umístěna v chrámové triforiu / ochoz používaný u chrámů katedrálního typu, umístěný v síle zdi
a otevřený do vnitřního prostoru katedrály / chrámu sv. Víta. Nazývaly se podle obce Radec/Radcze/ nedaleko Nového Bydžova, která však dnes již pod tímto názvem neexistuje. Během 15. a 16. století se rod rozštěpil na několik větví, z nichž nejvýznamější byla ta, co se v polovině 17. století usadila na Sedlčansku, v Uhřicích, Třebnicích a Tvoršovicích. Jan Jiří Radecký z této větve je roku 1684 povýšen do panského stavu a jeho vnuk, Leopold Jan, roku 1764 do stavu hraběcího. Největší slávy z této větve se dočkal Jan Josef Václav Radecký z Radče, nejproslulejší vojevůdce habsburské monarchie. Narodil se 2.listopadu 1776 v Třebnicích u Sedlčan, jako syn hraběte Petra Eusebia Radeckého a Marie Venantie Bechinie z Lažan. V roce 1785 se stává kadetem Rakousko-Uherské armády. Jeho vzestup začíná v bojích proti francouzské revoluci a posléze v Napoleonských válkách. Roku 1801 se stává rytířem Řádu Marie Terezie, 1809 - 1812 je náčelníkem generálního štábu a má dohlížet na reorganizaci rakouské armády. Jeho návrhy jsou ale odmítnuty jako příliš nákladné a tak podává rezignaci. Roku 1813 je knížetem Karlem Filipem Schwarzenbergem jmenován velitelem spojenecké armády, která ještě ten rok poráží císaře Napoleona v bitvě u Lipska. Ve svý 82 letech porazil roku 1848 v bitvě u Custozzy sardinské vojsko krále Alberta a udržel tak Lombardii a Benátsko pod nadvládou Habsburků. Zemřel 5.ledna 1858 ve věku 92 let v Miláně.

Malovcové z Malovic

  Jméno Malovcové z Malovic odvozovali od tvrze Malovice nedaleko Netolic, v jižních Čechách. První z přídomkem z Malovic je roku 1313 – 1341 připomínán Bohuslav z Malovic. Malovcové z Malovic v průběhu staletí nikdy nepatřili k významným vladyckým rodinám. Příbuzensky byli, alespoň podle rodového erbu, propojeni s pány z Pardubic, kteří ve znaku také používali polovinu koně. Toto erbovní znamení vzniklo roku 1158, v bitvě u Milána, kdy předek těchto rodů Ješek pronikl do Milána, aby zde loupil. Když se vracel a projížděl městskou bránou, spadla za Ješkem mříž a rozpůlila jeho koně. Ješek se vrátil do tábora pěšky s kořistí a sedlem. V průběhu věků se rod rozdělil na mnoho větví, které se od sebe lišily svými přídomky. Největší rozruch z tohoto rodu vzbudil roku 1598 Bohuslav Malovec, když koupil za 320.000 kop míšenských, od Jáchyma Oldřicha z Hradce panství Hlubokou. Roku 1611 však Hlubokou zpustošilo pasovské vojsko a když se v dobách stavovských bouří Jetřich, syn Bohuslava přidal na stranu stavů, Malovcové o Hlubokou definitivně přicházejí. Ne všechny větve Malovců byly ale takto pobělohorskými konfiskacemi postiženy. Např. Malovcové z Kámena drželi hrad Kámen až do roku 1726, Roku 1690 Václav Malovec staví v Libouni barokní zámek, který drží až do roku 1767, kdy jej prodal Marii Josefě z Auersperku, člen chýnovské větve Petr Malovec získal roku 1642 radnické panství a nechává zde vystavět ranně barokní zámek a před tím, roku 1638 je tato větev povýšena do panského stavu, roku 1556 kupuje Zikmund Malovec z libějovické větve ves Březí z tvrzí, kterou Malovcové drží až do 19. století a kde Václav Malovec roku 1805 nechává vystavět zámek, zvaný Vysoký hrádek, který poslední z Malovců, jeho syn František roku 1825 prodává Josefu Hirschovi.

Hartmannové z Klarštejna

  Hartmannové z Klarštejna byl rod německého původu, který se v Čechách usazuje počátkem třicetileté války a to v osobě dvorského rady Matěje Arnoldina z Klarštejna. Ten zde v pobělohorských konfiskacích získává dvorec Brodce, ke kterému postupně připojuje Budenice, Pálec a Hrušov. Matěj měl jen dcery, ale dostal souhlas, aby manželé jeho dcer, Theodor Hartmann a Jan Bonaventura Papazoni, mohli příjmení z Klarštejna připojit ke svému jménu a erbu. Roku 1700 byl apelační víýceprezident František Maxmilián povýšen do hraběcího stavu. V 18. století zastával např. Jan Prokop Hartmann post komořího, tajného rady a od roku 1806 je policejním ředitelem v Praze. Tento rod vymírá Janem Adolfem, který krátce před svou smrtí prodává Drahenice.


Morzinové

  Morzinové byli starý italský šlechtický rod. Do Čech se dostává počátkem 17. století za třicetileté války v osobě Kamila Rudolfa z Morzina, generála habsburské armády. Roku 1632 byl Morfinům přiznán český inkolát / obdoba dnešního občanství / a roku 1636 byli povýšeni do říšského hraběcího stavu. Když byl roku 1634 zákeřně zavražděn v Chebu Albrecht z Valdštejna získává po něm hrabě Jan Rudolf Morzin, císařský polní maršálek, vrchlabské panství, které se stalo jejich hlavním sídlem v Čechách. Jeho syn Pavel Morzin, který panství převzal roku 1646, byl známý svou snahou násilně vymítit u svých poddaných luteránství. Tento jeho postoj vedl až ke vzpouře poddaných roku 1651, která ale byla násilně potlačena. V jeho době také probíhaly menší úpravy zámku a také byla zřízena domácí kaple. Pavel Morzín umírá roku 1688 a panství přebírá jeho syn Jan Rudolf. Roku 1791 Františkem Morzínem vymírá starší větev rodu a majetek tak spravuje mladší větev, jmenovitě Rudolf Ferdinand Desider Morzin. Za jeho syna Rudolfa dochází roku 1820 na zámku k velkým vnitřním i vnějším úpravám. Rudolfem Morfinem také roku 1881 vymírá celý tento rod. Jediná jeho dcera Aloisie, dědička rodového majetku se provdala za Heřmana Czernina z Chudenic. Tímto spojením pak vzniká rod Czernin – Morzinů. Morzinové vlastnili mimo Vrchlabí také např. Lomnici, Dolní Lukavici, Zdiby, Hostinné atd.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz