zámek Zduchovice

klik

Hlavní stránka


z Hradce Vojkovští z Milhostic Ježovští z Lub Vratislavové z Mitrovic Gerštorfové z Gerštorfu
zámek Zduchovice zámek Zduchovice
 První písemná zpráva je z roku 1045, kdy Břetislav I. daroval klášteru v Praze na Břevnově tři zduchovické poddané. Další zmínka je z roku 1277, kdy se Zduchovice stávají majetkem Přemysla Otakara II. , který je připojil k panství hradu Kamýku. Součástí panství jsou Zduchovice do roku 1569, kdy je Adam z Hradce prodává spolu s Kamýkem Janu Vojkovskému z Milhostic. Snad v této době zde vzniká menší panské sídlo. Roku 1579 prodává Vilém Vojkovský z Milhostic Zduchovice majiteli Starého Knína Janu Ježovskému z Lub. Roku 1595 se Zduchovice dostávají do majetku Václava Vratislava z Mitrovic, který je vyženil sňatkem s vnučkou Jana Ježovského Ludmilou. První písemná zmínka o zdejší tvrzi je z roku 1659, kdy Zduchovice kupuje Mikuláš Gerštorf z Gerštorfu. Roku 1682 zde sedí Jan František z Kaisersteinu, ves mění s Matějem Leopoldem z Rosenfeldu za Olešnou. Matěj však záhy umírá a Zduchovice jeho závětí přecházejí roku 1686 do majetku Strahovského kláštera. Někdy v této době je zdejší tvrz přestavěna na jednoduchý barokní zámek, k němuž byla v letech 1730 – 1740 přistavěna kaple sv. Norberta. Zprvu na zdejším dvoře hospodaří strahovští kněží, ale později jej pronajímají různým nájemcům. Do roku 1885 zde hospodařil nájemce pan Nebeský z Příbrami, kterého pak vystřídal nájemce Jan Novák. Za tohoto správce dochází k velkému vzestupu a Jan Novák u zámku zakládá park. Když Jan roku 1908 zahynul při cestě kočárem z Dobříše, dalším správcem statku se stává František Jiroutek. Posledními majiteli zde byla rodina Havlíkova, když roku 1920 zámek se zbytkem dvora kupuje za pozemkové reformy Karel Havlík. Po roce 1948 se zámek stává majetkem MNV, který zde zbudoval kulturní dům.



Stručná historie majitelů panství





z Hradce

  Zakladatelem rodu pánů z Hradce byl syn Vítka z Prčice Jindřich. Ten pak roku 1220 zakládá Hradec, podle něj zvaný Jindřichův. Ten pak zůstává hlavním sídlem rodu až do jeho vymření roku 1604. Za celou dobu své existence patřil tento rod k nejvlivnějším mezi českou šlechtou. Členové rodu také prosluli nákladnými stavbami, když např. Zachariáš z Hradce, hlava moravské větve rodu obětoval celé jmění na vybudování renesančního zámku v Telči. Jeho synovec stejným způsobem staví v Jindřichově Hradci a Praze na Hradčanech. Páni z Hradce byli i věrní katolíci a zakládají v Hradci jezuitskou kolej. Majetek pánů z Hradce byl sice ohromný, ale přesto pod tíhou rozhazovačnosti jednotlivých členů rodu se pomalu rozlíval. Rod vymírá posledním mužským potomkem Ondřejem Jáchymem z Hradce a dědičkou veškerého majetku rodu se stává Lucie Otýlie z Hradce, roku 1602 provdaná za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka.


Vojkovští z Milhostic

  Rod Vojkovských z Milhostic se prvně objevuje v polovině 15. století na Táborsku. Jejich předkem byl Petr z Milhostic, který získal Vojkov a byl stoupencem Jiřího z Poděbrad. Petr se na Vojkově uvádí ještě roku 1482. Po jeho smrti zde sedí Jan a Vilém Vojkovští, kteří rod dělí do dvou větví. V průběhu staletí drží jejich potomci např. Křenovice, Voračice, Borotín, Radíč atd. Rodové sídlo v Milhosticích drží až do roku 1525, kdy je prodává Vilémův syn Mikuláš. Mikulášův syn Jan vlastnil hrad Kamýk a od roku 1562 byl dva roky místopísařem Království českého. Se svou ženou Annou Lukaveckou z Lukavce měl pět synů, z nichž jen Mikuláš měl syna Adama. Ten roku 1628 opouští coby evangelík zem, ale brzy se vrací se saským vojskem. Po vyhnání Sasů ze země odchází definitivně a nadále žije v Sasku. Jedna větev Vojkovských z Milhostic žije také na Moravě. Z této větve došel největších úspěchů Karel Vojkovský, který zastává mnoho zemských úřadů – nejvyšší písař, dvorský rada a roku 1865 byl dokonce povýšen do stavu svobodných pánů. Nakonec ale tento rod vymírá koncem 19. století.




Ježovští z Lub

  Tento vladycký rod, původně se nazývající Ježovští z Lub pocházel ze západních Čech, kde sedí na tvrzi Luby u Klatov. Petr z Lub držel Ježov, podle kterého získávají také své jméno, ale roku 1491 získává Mikuláš jižně od Příbrami Zalužany. Rod se docela slibně rozvíjel a také vlastnil několik vesnic na jihu Čech, Podbrdsku a jinde. Jan, řečený mladší se dokonce roku 1583 stává hejtmanem na Podbrdsku. Po porážce stavů na Bílé hoře postihli všechny členy rodu v menší, nebo větší míře konfiskace. Rod se pak dělí do dvou větví. Nadále vlastní různé drobné statky, jako například Kalenice. Ale i tento rod v druhé polovině 18. století vymírá v osobě Maxmiliána Ježovského z Lub.



Vratislavové z Mitrovic

  Prvním známým předkem byl Vratislav, přívrženec Jiřího z Poděbrad, který roku 1448 kupuje Mitrovice u Sedlčan a od roku 1462 byl purkrabím Pražského hradu. Vratislavové se však dlouho nemohli domoci významnějšího postavení a majetku, proto museli sloužit u bohatého panstva. Zlom nastal na přelomu 16.
a 17. století, kdy se roku 1591 Václav Vratislav z Mitrovic účastní jako panoš císařské delegace do Turecka. Během jednání v Cařihradě vypukla mezi sultánem a císařem válka a Václav Vratislav je Turky uvězněn. Podařilo se mu však uprchnout a roku 1595 se vrací do vlasti. Za stavovského povstání podporuje císaře a za své služby je povýšení do panského stavu. Obdržel také některé úřední hodnosti díky nimž se dostává po porážce stavovského povstání k výhodným konfiskacím. Zemřel roku 1635 a svým potomkům zanechal značné jmění. Vratislavové z Mitrovic vlastnili např. Kost, Kamenici nad Lipou, Radkov, Mníšek, Skřípel, Dírnou, Chlumčany, Krnsko, Zálší, Řehnice aj. Vratislavové z Mitrovic jsou dodnes prokazatelně žíjícím rodem.


Gerštorfové z Gerštorfu

  Rytířský rod Gerštorfů z Gerštorfu pocházel z Lužice, kde patřil k nižší šlechtě. Brzy se však velmi rozrostl a s potomky Gerštorfů se setkáváme i ve Šlesvicku, Dánsku, Pomořanech, Sasku atd. Asi nejvýznamnějším členem rodu v Čechách byl Jiří Gerštorf, podkomoří království českého a horlivý stoupenec Ferdinanda I. Roku 1541 získal nejprve jednu polovinu Choltic a hned následujícího roku i druhou. V Cholticích nechal vystavět na místě bývalé tvrze nový renesanční zámek. Choltice se staly centrem nového panství, které ve své největší slávě čítalo až 16 vesnic. Jiří Gerštorf z Gerštorfu umírá roku 1558 a panství si mezi sebe rozdělují jeho potomci. V následujících desetiletích se postoj jednotlivých odnoží rodu k Habsburkům začal výrazně rozcházet a tak se stalo, že za stavovského povstání stáli potomci rodu na obou stranách konfliktu. Více se jich však nacházelo na straně stavů a tak je dědic choltického panství, Štěpán z Gerštorfu roku 1623 odsouzen ke ztrátě veškerého majetku. Většina členů rodu odchází do exilu a ti co zůstali již nikdy neshromáždili takové jmění jako před Bílou horou i když byli roku 1701 povýšeni do hraběcího stavu.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz