zámek Zvoleněves

klik

Hlavní stránka


z Tasnovic Zejdlicové ze Šenfeldu Vratislavové z Mitrovic Chrtové ze Rtína Sasko - Lauenburští
zámek Zvoleněves
  Na místě dnešního zámku stávala tvrz, která se poprvé zmiňuje roku 1401, kdy jí společně s poplužním dvorem vlastnil Humprecht Šlechtic z Tasnovic. Až do počátku 16. století se zde majitelé střídají v rychlém sledu. Až počátkem 16. století tvrz z dvorem získávají Zejdlicové ze Šenfeldu. Ti si Zvoleněves zvolili za centrum svého panství. V polovině 16. století Zejdlicové přestavěli gotickou tvrz v renesančním stylu. Byl zrušen padací most a nahrazen zděným. Nedaleko tvrze byl zřízen pivovar. Roku 1604 Zejdlicové prodávají zvoleněves Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic, který ji ale již roku 1609 odprodal Myllnerům z Mylhauzu. Protože se ale Petr Myllner účastnil stavovského povstání n straně stavů, byl stižen pobělohorskými konfiskacemi a tak se Zvoleněves dostává roku 1621 Zuzaně Chrtové ze Rtína. Roku 1668 přechází panství na Julia Františka Sasko – Lauenburského. Po jeho smrti dědí Zvoleněves držitelka nedalekého Buštěhradu Anna Marie Františka Lauenburská, později vévodkyně Toskánská. Po třicetileté válce tvrz značně utrpěla a proto ji roku 1718 nechává Anna Marie přestavět na barokní zámek. Zvoleněvský zámek sloužil jako centrum rozsáhlého panství. Na zámku byla umístěna zpráva tohoto panství. V roce 1787 se ale agenda pro zprávu panství tak rozrostla, že zvoleněvský zámek již nestačil. Byl tedy stržen a na jeho základech postaven zcela nový zámek odpovídající tehdejším požadavkům. Byl zasypán příkop a zřízena zahrada. Po roce 1945 zámek patřil JZD Zvoleněves a podle toho dnes také vypadá.

Stručná historie majitelů panství



Zejdlicové ze Šenfeldu


  Zejdlicové ze Šenfeldu byli stejného erbu tří kaprů jako Bechyňové z Lažan. Zejdlicové byli slezským rytířským rodem. První člen rodu se v Čechách objevuje ve druhé polovině 14. století, kdy Zejdlicové získávají statek Šenfeld / dnes Žižkovo Pole u Havlíčkova Brodu /. Dosud to byla ale jen nepříliš bohatá a nepříliš významná rodina. Obrat nastává teprve v druhé polovině 16. století. Tehdy vznikají dvě odnože rodu. První sídlící na Chocni je v osobě Hertvíka Zejdlice povýšena do panského stavu roku 1580, zatímco druhá, sídlící na Encovanech je do panského stavu přijata až roku 1610. Vzestup Zejdliců zastavilo stavovské povstání, jehož se aktivně účastnili obě větve rodu. Jediný dědic Choceňské větve Rudolf Zejdlic se osobně účastnil bitvy na Bílé hoře, po které mu byl zabaven veškerý majetek. Rudolf umírá roku 1622 a sním i celá tato větev rodu. Ke konfiskaci majetku byl odsouzen i Ladislav Zejdlic z encovanské větve. Ten protože nechtěl přestoupit na katolickou víru, odchází do vyhnanství, kde také v Sasku umírá. Jím tak vymírá celý rod Zejdliců ze Šenfeldu.

Vratislavové z Mitrovic

  Prvním známým předkem byl Vratislav, přívrženec Jiřího z Poděbrad, který roku 1448 kupuje Mitrovice u Sedlčan a od roku 1462 byl purkrabím Pražského hradu. Vratislavové se však dlouho nemohli domoci významnějšího postavení a majetku, proto museli sloužit u bohatého panstva. Zlom nastal na přelomu 16.
a 17. století, kdy se roku 1591 Václav Vratislav z Mitrovic účastní jako panoš císařské delegace do Turecka. Během jednání v Cařihradě vypukla mezi sultánem a císařem válka a Václav Vratislav je Turky uvězněn. Podařilo se mu však uprchnout a roku 1595 se vrací do vlasti. Za stavovského povstání podporuje císaře a za své služby je povýšení do panského stavu. Obdržel také některé úřední hodnosti díky nimž se dostává po porážce stavovského povstání k výhodným konfiskacím. Zemřel roku 1635 a svým potomkům zanechal značné jmění. Vratislavové z Mitrovic vlastnili např. Kost, Kamenici nad Lipou, Radkov, Mníšek, Skřípel, Dírnou, Chlumčany, Krnsko, Zálší, Řehnice aj. Vratislavové z Mitrovic jsou dodnes prokazatelně žíjícím rodem.




Chrtové ze Rtína

  První zmínka o tomto českém vladyckém rodu, který pocházel z jižních Čech, je z konce 15. století. Tehdy je připomínán Bohuslav Chrt ze Ržána, který měl jakýsi spor s měšťany Nového Města pražského. Bohuslav byl nejprve v roce 1506 hejtmanem na Hluboké, pak od roku 1513 v Kolíně a nakonec od roku 1517 místopurkrabím na Pražském hradě. Chrtové ze Rťína drží postupně např. Litovice, Břve, Bílsko, Skořice v jižních Čechách atd. Vysoké pozice dosáhl ještě Jan Lipold , který byl postupně císařským radou, zemským soudcem a nakonec místodržitelem království českého. Nicméně historická stopa tohoto rodu se ztrácí ještě v 17. století.



Sasko-Lauenburští

  Sasko-lauenburské vévodství vzniká roku 1296, kdy Albrecht II. Habsburský, syn římského krále Albrechta I, rozdělil Sasko na sasko-lauenburnsko a sasko-wittenbersko. Do čech se jako první dostává v období třicetileté války Julius Jindřich vévoda sasko-lauenburský, který patřil k předním vojevůdcům habsburské armády. Za své služby koruně získává roku 1623 výhodně město a panství Ostrov na Karlovarsku. Jindřich začal skupovat okolní statky a roku 1632 se žení s Annou Magdalenou z Lobkovic, dědičkou panství Buštěhrad, Zákupy, Horní Police a Cvikov. Zemřel roku 1665 a panství se tak ujímá jeho syn Julius František. Dokončil zámky v Zákupech a Ostrově. Dokoupil statek Zvoleněves, a v Zákupech, kde se usadil a odkud spravoval svůj majetek nechal vystavět v letech 1679 .až 1685 kapucínský klášter s kostelem sv. Františka. Roku 1668 se oženil s Marií Hedvikou Augustou, nejstarší dcerou falckraběte Kristiána Augusta ze Salzbachu. Z manželství vzešlo pět dětí, tři však předčasně zemřely. Julius František umírá roku 1689, jako poslední mužský potomek tohoto rodu.
  Z manželství Julia Františka jak je uvedeno výše, vzešli dvě dcery, mladší Františka Sibyla Augusta a starší Anna Marie Františka. Mladší sestra dědí zámek Ostrov, zatímco Anna Marie zámek v Zákupech a několik panství v okolí. Anna Marie se roku 1690 vdává za Filipa Viléma falckraběte rýnského na Neuburku. Z manželství vzešli dvě dcery, Marie Anna Karolina a Leopoldina Eleonora, která ale krátce po narození umírá. I Filip tři roky po svatbě umírá a Anna se tak ve svých 21 letech stává vdovou. O čtyři roky později byla dotlačena k nechtěnému sňatku s posledním potomkem starého florentského rodu medycejských, Janem Gastonem velkovévodou Toskánským. Sňatek měl zajistit mužského potomka a zaručit pokračování rodu Medycejských. Vzhledem k homosexuální orientaci Gastona se však tento cíl nesplnil a Bašton umírá roku 1737 jako poslední mužský potomek tohoto rodu. Anna Marie umírá roku 1741.
  Františka Sibyla Augusta se provdala za Ludvíka Viléma, markraběte z Baden – Badenu, generála císařských vojsk, který se proslavil především v boji proti Turkům. Z tohoto manželství vzešli dva synové, princ Ludvík Jiří a August Jiří. Františka Sibyla Augusta umírá roku 1733.


veškeré vaše názory a připomínky k těmto stránkám prosím pište na můj e-mail: danieldzurny@seznam.cz